Další unikát Olomouckého baroka: strahovští premonstráti do Olomouce zapůjčí malířský záznam nástěnné malby v kapli Božího Těla

Strahovští premonstráti nyní obraz o rozměrech 100 na 70 centimetrů do Olomouce zapůjčili a zájemci jej tak mohou od 13. ledna do 4. února porovnat přímo v kapli Božího Těla s originální nástěnnou malbou.

Strahovské plátno se stejně jako originální freska tematicky váže k legendě o zázračném vítězství Jaroslava ze Šternberka v bitvě s Tatary v roce 1241 (či 1253). Podle ní byl Jaroslav vyslán českým králem, aby v čele vojska pomohl odrazit nápor pohanských nájezdníků, ohrožujících Olomouc. V noci po příjezdu do města přijal spolu s dalšími rytíři ve farním kostele Božího Těla svátost Těla Páně Krista. Kněz však pro mešní obřad připravil více svátostí, než bylo účastníků bohoslužby. Zbývající hostie pak Jaroslav nechal vložit do dřevěné schránky a na oslíku dopravil na místo bitvy. Jaroslav a jeho spolubojovníci se před bitvou odevzdali pod ochranu Panny Marie Královny nebes, které se vojevůdce zavázal v případě vítězství vystavět kapli. Křesťané nakonec nad Tatary s pomocí Boží zvítězili.

Po otevření schránky s pěti posvěcenými hostiemi se zjistilo, že jedna z nich nesla znaky lidské tkáně. „Olomoucký malíř vrcholného baroka Jan Kryštof Handke tímto námětem vyzdobil kapli Božího Těla čtyři roky po jejím dokončení, tedy v roce 1728. A strahovské ricordo, jak nazýváme dodatečný malířský záznam nástropní malby, vzniklo pravděpodobně ve stejném roce. Šerosvitně pojednaná olejomalba, která patří k Handkeho špičkovým pracím, je ve strahovských sbírkách doložena již mezi léty 1836 až 1841, ale jak se do nich dostala, dnes přesně nevíme,“ řekl kurátor výstavy Olomoucké baroko Ondřej Jakubec. „Při přípravě výstavy jsme si na strahovské plátno vzpomněli, protože to bylo relativně nedávno, co byla tato malba rozpoznána, publikována a spojena s Handkeho olomouckým dílem,“ doplnil Jakubec.

Zdůraznil přitom, že Handkeho ricordo je skutečně unikátní. „Podobných zachycení nástěnných maleb v českých sbírkách totiž skutečně není mnoho. Nedávno byly například některé takové práce vystaveny v rámci výstavy pozdně barokního malíře Josefa Winterhaldera v olomouckém Arcidiecézním muzeu,“ upozornil.

Díky vstřícnosti strahovských premonstrátů mohou zájemci porovnat obraz s originální nástěnnou malbou přímo v kapli Božího Těla, která se řadí k nejautentičtějším olomouckým ukázkám barokního „komplexního stylu“, zahrnujícího architekturu, malířství i sochařství. Vernisáž výstavy se uskuteční ve čtvrtek 13. ledna v 17 hodin. Součástí slavnostního zahájení bude krátký výklad historika umění Milana Tognera a vystoupení Kroměřížského komorního orchestru. Expozice bude zdarma přístupná denně od úterý do pátku od 10 do 18 hodin až do 4. února. „Jedním z cílů této prezentace je také zapojení autentických barokních prostor v Olomouci a tak rozšířit naši výstavu i za brány muzeí. Vedle komentovaných prohlídek například chrámu na Svatém Kopečku nebo kláštera Hradisko je to další způsob jak představit komplexní výtvarnou kulturu olomouckého baroka,“ uzavřel Jakubec.

Výstava Olomoucké baroko | Výtvarná kultura let 1620–1780 je největší projekt v historii olomouckého muzejnictví. Bezmála pět set exponátů od více než šedesáti zapůjčitelů dokumentuje od 2. prosince do 27. března jedno z nejvýraznějších období kulturního vzepětí města hned ve třech muzeích: Muzeu moderního umění, Arcidiecézním muzeu a Vlastivědném muzeu. Výstavu, kterou doplňuje na sedmdesát doprovodných akcí, navštívilo za první měsíc 4224 lidí.

Jan Kryštof Handke
Jaroslav ze Šternberka před bitvou s Tatary
Ricordo nástěnné malby v kapli Božího Těla v olomouckém jezuitském konviktu. Tzv. ricordo představuje zachycení již existujícího provedeného díla v menším měřítku, často pro potřeby malířské dílny.

Kolem roku 1728
Olej, plátno
Praha, Královská kanonie premonstrátů na Strahově

Obraz představuje pohled do presbytáře, kde se přes balustrádu sklání kněz a podává svátost k přijímání klečícím rytířům ve zbroji. Nad chrámovým interiérem se v oblacích zjevuje v doprovodu andělů Panna Marie jako přímluvkyně a Nejsvětější Trojice. V horní části jsou v převrácené poloze vyobrazeni andělé, kteří potírají zlé mocnosti, neurčitě naznačené v potemnělých mračnech; ústřední dvojice andělů je znázorněna s tympány a pozounem, dva další andělé jsou vyzbrojeni plamennými meči.

Šerosvitně pojednaná olejomalba se vztahuje k výzdobě kaple Božího Těla v bývalém olomouckém konviktu, zbudované v letech 1721–1724 namísto starší svatyně olomouckým stavitelem Janem Jakubem Kniebandlem. Sochařské práce zde provedl Filip Sattler, malba na klenbě je dílem Jana Kryštofa Handkeho z roku 1728. Námět malby se váže k barokní redakci legendy o zázračném vítězství Jaroslava ze Šternberka v bitvě s Tatary (Mongoly) v roce 1241 (či 1253).

Obraz ze Strahovské sbírky, v níž je doložen již mezi léty 1836–1841, má obdélný tvar a jeho kompozice je přizpůsobena čelnímu pohledu. Lze jej proto považovat za ricordo, dodatečný malířský záznam výše zmíněné nástropní malby, jejíž tvar nerespektuje, spíše než za její návrh. Živým malířským přednesem se přitom řadí k předním dílům Jana Kryštofa Handkeho. Handkeho freska, stejně jako další vybavení kaple (Handkeho plátna, sochařská výzdoba štukami Filipa Sattlera) představuje jeden z nejpůvodnějších interiérů barokní Olomouce.

Jan Kryštof Handke
1694, Janušov (dnešní místní část Janovic u Rýmařova) – 1774, Olomouc
moravský barokní malíř

Jan Kryštof Handke je významným představitelem moravské vrcholné barokní malby a autorem zajímavého vlastního životopisu. Jeho tvorba zahrnuje řadu pláten s náboženskými i profánními náměty. K nejznámějším realizacím ovšem patří monumentální nástěnné malby, zejména výzdoba interiéru kaple Božího Těla v olomouckém bývalém jezuitském konviktu. Spolu se sochařem Filipem Sattlerem zde Handke vytvořil jeden z nejpůsobivějších moravských barokních interiérů. Handkeho tvorba vychází z místní tradice sahající k olomouckému malíři Martinu Antonínu Lublinskému, přesto významově i geograficky značně přesáhla region. Odráží ozvuky italské, především římské vrcholné barokní malby i poučení z tvorby rakouských představitelů tzv. velkého slohu, jakými byli - mimo jiné i v Olomouci působící - Paul Troger či Daniel Gran.