HISTORICKÉ BUDOVY OLOMOUCE - Krásná vila krásné Eugenie

Projít Olomouc a nepodívat se na jeden ze skvostů místní architektury by byl do zajista hřích. A přitom není Vila Primavesi na seznamu turistických tras. Možná je to škoda, ale pravdou je, že tato krásná stavba si své obdivovatele jakoby přitáhne. Stačí, když se pozorný návštěvník města zahloubá více do staré části městských hradeb, a ona se mu jakoby zničehonic zjeví za rohem druhé uličky. Beze sporu je to nejvýznamnější secesní stavba na Moravě.
 

Dobová kolorovaná fotografie z roku 1908.
Čerstvě dostavěná vila Primavesi mění vzhled celého Michalského výpadu.

Pro romantické duše je tato vila navíc okrášlena tím více, že se zde odehrál krásný a dlouhý příběh lásky.

Příběh o tom, jak si bohatý bankéř Otto vzal svou životní lásku, vídeňskou tanečnici a herečku Eugenii Butschenkovou.  
 

Stačilo jen, aby se potomek italského rodu Primavesi, jehož rodokmen sahal až do 9. století, přesídlil od italského jezera Como do Olomouce. Pátrat po tom, proč se jedna z větví bohaté italské rodiny ocitla tak daleko na severu od domoviny, není tématem dnešního vyprávění, buďme rádi, že se tak stalo. Mohl se tak totiž osud dál splétat do pavučiny dalších příběhů. Příběhů o tom, jak si nadějný bankéř a obchodník Otto Primavesi, potomek italských přistěhovalců z 18. století Paola Antonia Primavesiho (1760-1834) a jeho manželky Marty Perlasca , záhy našel cestu mezi českou a německou smetánku začínajícího 20. století, jak okouzlil místní dámy a potěšil továrníky, kteří k němu s o to větší důvěrou ukládali své peníze. Vliv rodiny Primavesi sílil, brzy se stala jednou z nejvlivnějších rodin Olomouce. A bylo na čase opustit domy na Dolním náměstí a najít dostatečně reprezentativní prostory.
 

Hlavní dominantou interiéru vily je obrovská hala v přízemí zabírající i část prvního podlaží. Ta byla pojata jako centrum celého domu se svým nostalgickým nádechem, jež zde navozovalo obrovské vitrážové okno s vyobrazením dřevorytiny Olomouce z roku 1706. Hala sloužila jako centrum rodinného dění. Hala dovolovala přístup křídlovými prosklenými dveřmi na verandu s výhledem do parku.

Otto Primavesi se rozhodl postavit zcela nové sídlo, které by odpovídalo jejich nátuře. Vila byla postavena v roce 1905 na návrh architektů Franze svobodného pána von Krauss a jeho kolegy Josefa Tölka. Na původním pozemku dvou jiných domů se v rámci asanace najednou začalo stavět honosné sídlo.  Stavitelem vily byl Heindrich Mrasek. Jak se časem ukázalo, vila stojí na místě středověkého špitálu sv. Joba a Lazara. Vedele vily je tzv. Michalský výpad, původní průchod městskými hradbami a schodiště.
 

 

“Rozlehlý, asymetricky komponovaný objekt, romanticky členěný hmotami arkýřů a lodžií je završen mohutnou „barokně“ modelovanou mansardovou střechou a je oproštěn od jakýchkoliv historizujících dekorů. Úspěšný pokus o začlenění novotvaru do náročného historického prostředí. Podařilo se vytvořit dobový ideál gesamtkunstwerkir s domýšlením stylových souvislostí do nejmenších detailů - jako pokus o vytvoření uměleckého díla, zároveň moderního a zároveň jako pokus o soudobou interpretaci a syntézu tradic tří kultur: barokní, britské ostrovní a středomořské. Z hlediska dispozičního je vila příkladem jedné z prvních dokonale funkčních staveb ve střední Evropě své doby,“ vyjádřil se k samotné stavbě Dr. P. Zatloukal v rámci svého umělecko-historického průzkumu před plánovanou rekonstrukcí.
 

Rodina Primavesi byla nejen velice zámožnou rodinou v Olomouci, ale též rodinou velice vzdělanou, která měla spousty přátel, zejména mezi umělci všemožných oborů té doby. Ostatně různé dárky od sochařů, malířů i architektů pomohly stvořit z vily již v dobách její největší slávy menší galerii. Do konce 1. světové války tak ve vile vznikla galerie desítek jejich významných děl. Své výtvory zde zanechal rodinný přítel - sochař Anton Hanak (1875-1934) i malíř Gustav Klimt (1862-1918). Z přátelství s Josefem Hoffmannem (1870-1956) pak rodina profitovala další krásnou stavbou - rodinným letoviskem v Koutech nad Desnou v roce 1913, na jehož koncipování i výzdobě se opět podílela umělecká trojice přátel Hanak, Klimt a Hoffmann.

 

Gustav Klimt byl častým hostem rodiny Primavesi, kteří se stali jeho mecenáši a shromáždili zde několik desítek malířových prací, od kresebných studií po rozměrná plátna. Svoji sbírku budovali s cílem obsáhnout symbolistní ideu kultu ženství, mateřství, dětství, ale i erotiky a obrody života, která z ní pramení. Slavný obraz Mäda Primavesi namaloval Klimt kolem r. 1912 a představuje devítiletou dceru Otty a Eugenie.

Rodinu velice smutně poznamenal rok 1918, vznik nové Československé republiky. Rodina Primavesi věřila během války na staré pořádky a nebyla příznivcem nově vzniklé republiky, která zbavila rod veškeré hospodářské moci. Jak tomu ale bohužel bývá, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Bohatý bankéř Otto předčasně v sedmapadesáti letech svého života zemřel roku 1926. Zanechal po sobě truchlící vdovu Mäd, taková byla přezdívka jeho ženy Eugenie, a čtyři děti - Ottu, Leokadii, Eugenii mladší a Melitu. Eugenie se sice snažila udržet rodinný majetek, ale nedařilo se. Primavesi proto svůj rozsáhlý majetek na Moravě později prodali a přestěhovali se do Vídně.
 

Objekt nebyl nijak zdoben, zato oplýval mnoha arkýři a věžičkami s přiléhající nevelkou terasovou zahradou otevřenou na Olomoucké hradby. Kolorované foto ukazuje původní stav vily Primavesi z roku 1920, v době, kdy ji již opustil její první majitel Otto Primavesi.

To byl poměrně devastující konec i pro samotnou vilu. Koupil ji totiž MUDr. Koutný, který zde plánoval vybudovat soukromé sanatorium podle projektu stavitele Julia Schmalze. V letech 1926 - 27 proběhla radikální přestavba objektu a bohužel hlavně v 1. a 3 . podlaží a podkroví se dům zcela proměnil. Zmizela krásná mansardová střecha, byla odstraněna většina uměleckých předmětů – vestavěných skříní, dřevěné obklady stěn, vitráže, kování a zmizela i většina Hanákových soch, namísto krásných dětských pokojů vznikly operační sály a ve vyšším patře pokoje pro řádové sestry.

Další bolavý zlom přišel v 50. letech, kdy politika nepřála okázalým stavbám, a proto  se ze sanatoria, které již léta sloužilo svému účelu a upadalo, stala  jen lůžková část ambulantního zařízení státní zdravotní péče. V 80. letech minulého století byla vila Primavesi vyhlášena kulturní památkou moderní architektury, což vedlo k vypracování projektu na rekonstrukci. Následná restituce v roce 1989 vile opět nepřála. I když byly záměry skvostné a jistě smysluplné, nepodařilo se je uskutečnit a krásné vile hrozilo, že zůstane bez oken i dveří a stane se další nelichotivou ruinou města.
 

I tak to vypadalo po neblahých letech socialismu.
 

Naštěstí se nestalo. Dědička posledního majitele se rozhodla vilu zachránit. Roku 2006, tedy sto let po kolaudaci vily, se mohlo hovořit o malém zázraku. Vila se proměnila v zázemí kanceláří významných firem, ve spodní nejreprezentativnější části je od roku 2008 luxusní restaurace a galerie Primavesi. Byla nalezena značná část původního vybavení vily, které bylo odvezeno do různých muzejních depozitářů nebo do zámku Úsov. Umělecká kování a kliky jsou osazeny a vitrážová okna byla opravena a vsazena zpět do rámů. Obložení jídelny bylo nalezeno pouze z části.