HISTORICKÉ BUDOVY OLOMOUCE - Než vyjel první vlak

Budovu hlavního nádraží, jak ji známe z dnešní doby, máme dochovanou od roku 1936, kdy ji vyprojektoval architekt Antonín Parkman. Ona vůbec historie nádražní budovy je pohnutá. Vlastní město Olomouc se totiž  době, o níž mluvíme,  zásadně lišilo od města, jaké je známe dnes. Především nebylo otevřeným městem, ale vojenskou pevností, pevně sevřenou hradbami do poměrně malého půdorysu. Vzhledem ke statutu města nebylo možno v blízkosti hradeb stavět žádné budovy, a proto i nádraží bylo postaveno relativně daleko od města.
 

Po technické stránce je nádraží  v Olomouci stejně jako Masarykovo nádraží v Praze /obě byla původně součástí tzv. Severní dráhy/  samostatným dílem prozíravého projektanta Ing. Jana Pernera, který už jako mladý absolvent pražské techniky získal velké zkušenosti při stavbě první ruské železnice spojující Petrohrad s Carským Selem pod vedením syna svého profesora Ing. Františka Gerstnera. Později, už ve státní službě, spolupracoval s italskými inženýry na projekci a stavbě vlakového spojení mezi Břeclaví a Olomoucí. Trať mezi Olomoucí a Prahou Perner projektoval a stavěl jako vrchní inženýr ve svých sedmadvaceti letech.
 

Architektonické ztvárnění nádražních objektů na trase Severní dráhy provedl Pernerův krajan Ing. Jan Nevole. 
 

Dvoupatrový objekt se dvěma čtyřbokými věžičkami a bicími hodinami by už dnes v budově nádraží asi nikdo nehledal. Ale stejně jako většina nádražních budov CK éry i nádraží  v Olomouci mělo tzv. císařský salonek s novorenesančním trámovým stropem. Takový salonek, který se mimochodem dochoval na Masarykově nádraží, měl i svůj zvláštní vchod na první nástupiště.

Budova olomouckého nádraží  se stává majetkem železniční stanice Severní dráhy. Severní dráha císaře Ferdinanda  - KFNB, v originálním znění Kaiser Ferdinands-Nordbahn, jak zní  název společnosti, která byla zřízena pro výstavbu a provoz železniční tratě z Vídně do Bochni s odbočkami do Brna, Olomouce, Opavy, Bílska-Bělé a ke skladům soli ve Dworech, Wieliczce a u Bochni.  Tato společnost se zasadila o  rozvoj železnice na Olomoucku. Za datum vzniku firmy lze považovat 1. březen 1836, kdy byl zahájen úpis akcií této společnosti. O tři dny později pak císař Ferdinand I. podepsal privilegium na výstavbu železnice Vídeň - Bochnia.  Naplno se výstavba trati rozběhla v roce 1837 a postupovalo se víceméně od Vídně směrem na sever. Stavbu řídil c.k. vrchní inženýr Karel Keissler.
 

Historie olomoucké železnice se začala psát v roce 1841, přesněji 17. října 1841,  kdy do Olomouce přijel první vlak po trase Vídeň–Olomouc.  Trvalo další čtyři roky než po olomouckých kolejích projel další slavnostní vlak. Bylo to 20. srpna 1845 a očekávaný CK vlak  přijel z Vídně po nové trase Vídeň - Olomouc - Praha.

Bohužel větší slávy nové trati se již projektant Perner nedožil. Zemřel 10. září 1845, bylo mu pouhých třicet let. Nehoda byla poněkud kuriozní s ohledem na její tragický konec.  Když se 9. září 1845   vracel Perner z cesty na Moravu v prvním voze za lokomotivou, sestoupil po projetí choceňským tunelem  na poslední stupeň schůdků vagónu a narazil o sloup vjezdových vrat. Se zraněním hlavy a pravé paže ještě nastoupil do vlaku a pokračoval do Pardubic. Zde ještě vystoupil, ale po několika krocích se zhroutil.



 
I na tehdejší budově nádraží v Olomouci šel přečíst nápis Kaiser Ferdinands-Nordbahn. S rekonstrukcí budovy však byl nápis odstraněn. Tento se dochoval na nádražní budově v Bílsku-Bělé.
 



Nicméně i  přes smrt geniálního projektanta již byla trať na Olomouc hotová a Olomoučané se pyšnili i krásnou nádražní budovou.

Aby se cestujícím v Olomouci lépe cestovalo do samotného středu města, zavedli tehdejší radní novinku tzv. omnibusy, které spojovaly nádraží s historickým centrem. A jak léta běžela, k železniční dopravě přibyla doprava tramvajová, od 1. dubna 1899 a později, psal se rok 1885, byla vybudována přímá silnice do centra.

 

Ale to se již doba přehoupla do dalšího století a svůj vzhled změnila i budova nádraží. Ten, který známe my, je z let 1936-1938, kdy byla provedena podle návrhu Antonína Parkmanna z Prahy rekonstrukce budovy. Vestibul upravil Lubomír Šlapetka. 
 

Interiér moderní odbavovací haly je doplněn o historickou sgrafitovou výzdobu, kterou vytvořil Wilhelm Zlamal.


Více informací o současné přestavbě přednádraží i s více fotografiemi historie i budoucnosti najdete na http://prednadrazi.olomouc.eu/app/