Smrt Jeho Veličenstva: rekviem v Dómě, volno ve školách, smutek v ulicích

Pondělí, 21.11.2016

"Dnes ráno, když žactvo shromáždilo se ve školách, bylo mu promluvami sděleno úmrtí Jeho Veličenstva, a vyučování bylo pak přerušeno." Olomoucké noviny ze středy 22. listopadu 1916 popisovaly zcela aktuální situaci z rána toho dne, kdy Olomoucí rezonovala zpráva o smrti stařičkého mocnáře Františka Josefa I. Ještě den předtím, v úterý 21. listopadu, se v novinách psalo pouze o zhoršení zdravotního stavu panovníka, jemuž se zvýšila teplota.

Olomoučanům osud Františka Josefa I. určitě nebyl lhostejný. Tedy, je fakt, že snad nikdo v celé velké habsburské říši nemohl přijmout informaci o smrti císaře lhostejně, bez ohledu na to, zda měl panovníka v lásce či naopak - vždyť tento mocnář stál v čele země po neuvěřitelných 68 let a byl tak doslova symbolem celého státu, který se za těch skoro sedmdesát let pronikavě proměnil. Olomoučané ale měli ke skonu Franze Josefa přeci jen specifičtější vztah - vždyť tento nejdéle vládnoucí Habsburk nastupoval o 68 let dříve, 2. prosince 1848, na císařský trůn právě v Olomouci v arcibiskupském paláci, kde pak ještě několik měsíců pobýval, než se ve Vídni uklidnila rozbouřená revoluční situace.

Jak tedy skon císaře hodnotila Olomouc slovy redaktora olomouckého katolického listu Našinec? Bylo již řečeno, že ve školách si žáci ráno vyslechli nepochybně patetické promoluvy ředitelů a poté dostali volno. Veřejnost se dozvěděla, že v pondělí 27. listopadu bude od devíti hodin v katedrále svatého Václava slouženo slavné Requiem neboli zádušní mše za zesnulého vládce. "Město Olomouc bylo s osobou císaře Františka Josefa spjato vzpomínkami zvláště významnými," píše redakce Našince. Zmiňuje několikaměsíční azyl císařského dvora na přelomu let 1848 a 1849 v Olomouci. "Panovník pak byl městu vždy mimořádně nakloněn, město několikrát navštívil a dal pak svolení ke zrušení pevnosti a tím k rozvoji města, ze všech stran hradbami tísněného. Na paměť těchto událostí postavena byla na Horním náměstí socha Jeho Veličenstva, hlavní ulice městská a náměstí před c.k. okresním hejtmanstvím nesou jméno císaře Františka Josefa. Olomouc proto zvláště truchlí nad úmrtím svého velkého dobrodince," pokračuje text v Našinci. Dodejme, že oním náměstím před c.k. hejtmanstvím je dnešní náměstí Republiky a třída Františka Josefa je dnešní Masarykova. A ani ta socha už samozřejmě před radnicí nestojí. Redaktor dodává, že černé prapory vlají nejen z oken veřejných institucí, ale i ze soukromých domů. 

I když je tón článků v dobovém tisku nejspíš až přehnaně patetický a skutečná nálada byla po dvou letech hrozné světové války méně vzletná, Olomouc k císaři skutečně měla nadstandardní vztah a František Josef sem opravdu poměrně často jezdil. Nebyla to jen diplomatická jednání s ruským carem či pruským králem a vizizace u mimořádně oblíbené armády, ale třeba i účast při otevírání škol a osobní finanční podpora takových aktivit. Návštěvu císaře zažili třeba školáci nové německé reálky, otevřené v roce 1875. Dnes ji známe jako Komenium, tehdy ale šlo o chlapeckou reálku s německým vyučovacím jazykem a součástí školy bylo i Průmyslové muzeum Františka Josefa I. v Olomouci neboli Gewerbemuseum Franz Joseph I. in Olmütz. 

Více se o vztahu císaře a Olomouce dozvíme na výstavě, která v pátek 25. listopadu začne ve Vlastivědném muzeu Olomouc. 

Fotogalerie: 
Autor: 
(red)