Kam zmizela Blažejská brána, jeden z nejstarších vstupů do města Olomouce?

Neděle, 23.7.2017

Je jich třicet a už více než sto let vedou z vysoko položeného Blažejského náměstíčka dolů do ulic Aksamitova a U Výpadu. Blažejské schody, které jsou po více než století služby momentálně na zaslouženém „odpočinku“ v kamenické dílně, kde je čeká čištění a repasování, jsou ovšem jen připomínkou nesrovnatelně starší a také tajemnější stavby. Blažejská brána, která schodišti předcházela, totiž na tomto místě stála možná už od 11. století. Brána, o níž se toho ví stejně málo jako o kostele svatého Blažeje, který jí dal jméno, i o celé této pradávné blažejské osadě, starší než město Olomouc.  

Existence brány je spjata s prastarou svatoblažejskou trhovou vsí, která byla až někdy koncem 13. nebo začátkem 14. století zapojena do nově vysazeného královského města. Vesnice svatého Blažeje existovala nejen na dnešním Blažejském náměstí, které bylo jen jejím centrem, ale i dále do dnešní Kateřinské ulice a Dolního náměstí. Ostatně i dnešní tvar náměstíčka ukazuje na to, že šlo o svébytný sídelní útvar. Ves byla dlouho považována za samostatnou, na Olomouci nezávislou obec. Ve středověkých listinách je jmenována jako „burgus ecclesie sancti Blasii“, tedy ohrazená osada u kostela svatého Blažeje.

Opevněná osada svatého Blažeje

Historici také kvůli nedostatečně prozkoumanému terénu zatím o blažejské osadě mnoho neví, jisté je jen to, že zde existovala opravdu dávno před vznikem královského města. Osídlení zde využívalo terénu začínajícího Olomouckého kopce. Je dost možné, že právě po hřbetě tohoto terénního útvaru vedla stezka, kudy k prastarému hradnímu centru na místě dnešního Václavského a Biskupského náměstí musely procházet i kupecké výpravy. Dost možná byla blažejská osada jakousi celnicí, kterou kupci jednoduše nemohli minout. V osadě by pak byla správní budova, z níž by snad později vznikla svatyně. To by mohlo vysvětlovat podivný půdorys kostela svatého Blažeje. O stáří osady i kostela samotného svědčí také u nás nepříliš obvyklé zasvěcení svatému Blažeji, mučedníkovi z maloasijské aménské Sebasty, který je od středověku patronem chorvatského Dubrovniku.

Několik lokálních malých archeologických průzkumů v minulosti potvrdilo, že zde bylo osídlení přinejmenším od 11. století. Archeologové dnes tvrdí, že lidé zdejší lokalitu s oblibou využívali dokonce už od 9. století. Informací je však zoufale málo, což by teď mohl mírně napravit průzkum podloží blažejských schodů. Odhalí průzkum alepoň stopy po středověké bráně?  

Blažejskou brána zavřeli nejdřív Švédové, pak kapucíni

A co tedy víme o Blažejské bráně, na jejímž místě někdy od roku 1904 jsou známé schody do Výpadu? Brána patří prokazatelně k nejstarším vstupům do Olomouce. Řadí se do skupiny základních hradebních vstupů s názvy Hradská, Dolní, Střední a Nová brána. Využívána byla především příchozími ve směru od Kojetína. Její umístění potvrzuje třeba to, že dům č.p. 8 na Blažejském náměstí býval před staletími nazýván Domem u Blažejské brány. Podle popisu mělo jít o hranolovou věž se špičatou střechou. Na ikonografii Olomouce je těžké ji dohledat, protože obrazení pocházejí především z novější doby, kdy už starou bránu zakrývalo předsunuté barokní opevnění.

Význam tohoto dříve tak důležitého vstupu do města klesl v 17. století. Bránu nejprve údajně uzavřeli roku 1645 švédští okupanti Olomouce, kteří využívali jak zdejší kostel, tak i pohřebiště na Blažejském náměstí pro pohřby švédských důstojníků. Zhruba za dva roky po odchodu Švédů začala stavba velkého kapucínského kláštera, což s sebou neslo demolici dvaceti domů včetně blažejské fary. Ohromný klášter zcela změnil charakter lokality. Po dokončení klášterního areálu ztratila Blažejská brána svou někdejší praktickou funkci, protože chodci museli kvůli změněným poměrům v okolí náměstíčka obcházet k bráně celý jeden domovní blok a praktičtější pro ně bylo využívání nové Kateřinské brány (v Kateřinské ulici). Nakonec byla tedy brána úplně zaslepena a využívána armádou jako prachárna. Zvenčí ji navíc v 18. století obklopil bastion a další součásti nového barokního opevnění. V roce 1826 začala její definitivní demolice.

Fotogalerie: 
Autor: 
(mb)