Špitálský chodník aneb jak nejkratší cesta na Klášter Hradisko pomohla národnímu obrození v Olomouci

Pátek, 1.9.2017

Cesta ke Klášteru Hradisko byla po staletí jen jedna. Vyšlo se Hradskou bránou, hned za mostem přes řeku Moravu se odbočilo doleva a kolem břehu se došlo až k Hradisku, po stejné cestě se k němu dostaneme i dnes. Řeka Morava v dobách, kdy ještě neměla zpevněné břehy, tuto cestu často zalévala vodou a bahnem. Stávalo se, že Klášter Hradisko byl i na několik týdnů od města odříznut. To se ukázalo být jako velký problém zvlášť po roce 1802, kdy se v opuštěném klášteře usídlila vojenská posádková nemocnice. Dlouhá a nebezpečná přeprava nemocných z městských kasáren často ohrožovala život vojáků, kteří potřebovali rychlou pomoc.

Nejkratší cesta do vojenské nemocnice
Po dlouhých letech marného vyjednávání o přesunutí vojenské nemocnice do města si vojenská správa v r. 1845 pomohla vybudováním nové cesty k Hradisku, přímé, pevné a bezpečné. Rakouští ženisté postavili přes Moravu dřevěnou lávku a přivedli k ní nový chodník od průchodu v hradbách, kterému se říkalo Hradištský výpad. Ten se nacházel kousek od dnešní ulice Hanáckého pluku, v těchto místech dnes stojí budova garáží v Koželužské ulici u Špitálských (později Hanáckých) kasáren. Tady začínal Špitálský chodník, lidově také chodníček, který pokračoval kolem důstojnické zahrady v prostorách tzv. Locatelliho bastionu, dnes areálu letního kina. Dále procházel středem tehdy ještě neexistující ulice krále Václava III. až ke zmíněné dřevěné lávce, od které vedla na druhém břehu už jen krátká cesta k Hradisku. Od r. 1846 byl dokonce Špitálský chodník po celé délce v noci osvětlen, později osázen akáty a u výpadu oplocen.
Hradištský výpad byl zrušen při bourání částí bastionové pevnosti na přelomu 19. a 20. století. Špitálský chodník postupně nahradila ulice Hanáckého pluku, také ulice Dobrovského a již zmíněná ulice Václava III. Právě vedle ní byla v letech 1911-1913 vystavěna dělostřelecká (dnes Žižkova) kasárna a tím nadobro potvrdila přímý směr ulice, o kterém v r. 1845 rozhodli c. a k. vojenští úředníci. Dřevěná lávka přes řeku byla rozebrána až v roce 1937, tedy po dlouhých 92 letech, kdy byla o 200 metrů dál proti proudu postavená lávka nová, betonová. O tu se také postarali ženisté, tentokrát němečtí, kteří ji odstřelili 8. května 1945. 

Hospoda premonstrátů jako oblíbený cíl olomouckých Čechů
U Kláštera Hradisko stávala hospoda od nepaměti. Nejdříve jako klášterní hospůdka premonstrátů, ve které se čepovalo klášterní pivo z Těšetic. Později už měla hospoda se sálem, kulečníkem, s velkou letní zahradou a vzrostlými kaštany, svého majitele, podle kterého se většinou jmenovala, U Vozniců, U Uhýrků, U Vláčilů a podle mnoha dalších, naposledy U Hojgrů.

Hospoda byla součástí nepatrné osady, hlavní klientelu tvořili hlavně přespolní hosté. V dobách, kdy byl klášter centrem obrovského pozemkového panství, přicházeli sem představení desítek poddanských vsí z úřední povinnosti. Ti byli samozřejmě vděční za dobré občerstvení po dlouhé cestě. Vchod do hospody byl přímo naproti opatské kaple sv. Štěpána, která se po zrušení kláštera v roce 1784 stala farním kostelem pro katolíky z Černovíra, Lazců, Hejčína a dalších. Těm po dobrém kázání a požehnání přišla milá hospůdka také velmi vhod. V době masopustu zde hostinský pořádal pravidelné, hojně navštěvované taneční zábavy.

Občané města Olomouce objevili kouzlo této hospody až ve druhé polovině 19. století, při nedělních procházkách po nově zbudovaném Špitálském chodníčku a dřevěné lávce k Hradisku. Zvlášť olomoučtí Čechové si ji velmi oblíbili, protože se tady mluvilo hlavně česky. Brzy se stala vyhledávanou "národní" hospodou a také cílem kolektivních, národnostně motivovaných takzvaných "výletů". Konalo se tady velké množství nejrůznějších kulturních, hudebně recitačních představení, kterých se účastnilo nespočet známých osobností. Několikrát zde vystupoval spolek "Žerotín", básně přednášel horlivý recitátor dr. Khéres a mnoho dalších. Mezi nejvýznamnější události jistě patří památný výlet, který v jednu srpnovou neděli roku 1877 pořádal vysokoškolský spolek moravských studentů "Radhošť", tehdy populární mužský sbor, který vystupoval i v Praze a dalších městech. Ve stejný den hospodu navštívil i hudební skladatel Antonín Dvořák v doprovodu svého přítele, skladatele Pavla Křížkovského. Bylo to bezpochyby vydařené odpoledne, mistr Dvořák se nakonec osobně ujal řízení studentského pěveckého sboru, který zapěl ve světové premiéře skladbu "Milenka travička", kterou Dvořák složil na moravský lidový text. Asi netřeba lepšího svědectví o důležitosti  a slávě české národní hospody u Kláštera Hradisko.

Letní zahrada se stávala pravidelně cílem pro školní výlety české obecné školy, k tomu začaly být zpevněné břehy řeky Moravy (1912-1913) vyhledávaným místem pro rekreaci a koupání, nedělní rekreanti chodili hasit žízeň právě do populární hospody. Ještě pár let po 2. světové válce bývaly břehy v létě plné, tuto idylu ukončil až Vítězný únor. Ten zasáhl do osudu mnoha lidí, ale i budov a nejinak tomu bylo i s hospodou "U Hojgrů". Ta byla znárodněna, tehdy ji zabral národní podnik Farmakon a zřídil si zde svůj rudý koutek, což byl nižší stupeň osvětového zařízení ROH. Na přelomu 70. a 80. let se zde ještě konaly pololegální divadelní představení a koncerty, hráli tady například Jaroslav Hutka nebo dvojice Vodňanský & Skoumal...

Od té doby utichly prostory středověké, kdysi tak rušné hospody, ve které se toho udělalo mnoho pro národní obrození olomouckých občanů. Neví se, jestli je dnešní budova totožná se starou hospodou premonstrátů nebo zda byla vybudována později. Pohostinským účelům dávno neslouží, tyto časy připomíná už jen několik vzrostlých kaštanů v zahradě.

Čenda Šopek

Zdroje:
Vzpomínky na starou Olomouc od Milana Ticháka (nakladatelství Votobia, 1997)

Olomoucké hospody, zájezdní hostince, hotely, vinárny a kavárny v minulosti od Miloslava Čermáka (nakladatelství Memoria 2004)

Státní okresní archiv Olomouc, U Husova sboru 10, 771 00 Olomouc

Fotogalerie: 
Autor: 
Čenda Šopek