Potvrzeno! V Olomouci byly skutečně dva hrady, ten novější založil Přemysl Otakar I.

Středa, 18.4.2018

Olomouc měla dva románské hrady! Je to mimořádný objev. Archeologové potvrdili, že objekt, jehož základy objevili vloni při průzkumu v objektu školy Na Hradě, byl skutečně oním dlouho hledaným Nový Hrádkem, sídlem Přemysla Otakara I. V Olomouckém Reji jsme o tom jako první informovali zde a také zde. Letos archeologický průzkum pokračoval a tak mohl Národní památkový ústav v Olomouci konečně vydat souhrnnou zprávu, která původní nadějné domněnky potvrzuje.

Archeologové dokončili archeologický výzkum v souvislosti s rozsáhlou rekonstrukcí budovy katedry historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v ulici Na Hradě 5 v Olomouci. Při odkryvech nalezli zbytky bývalého olomouckého fojtství a hlavně pozůstatky druhého olomouckého hradu – tzv. Nového Hrádku z 1. poloviny 13. století.

Juliův vrch i Juliánská věž, bájná místa olomouckých dějin

Lokalita s bohatou historií leží na Michalském návrší v blízkosti kostela sv. Michala. Právě v místech školní budovy Na Hradě se v minulosti nacházelo olomoucké fojtství, jehož počátky sahají do doby založení města. První městský fojt Štěpán, tedy zástupce zeměpána při správě města, je zmíněn v listině Přemysla Otakara II. roku 1254. Fojtství vykoupilo v 15. století samo město a objekt využívalo jako městskou zbrojnici. Po třicetileté válce budova sloužila eráru a stala se místem sporů mezi městem a jezuity, kteří chtěli pozemky využívat. Po roce 1725 byla budova fojtství postupně bourána a na jejím místě byl vystavěn v roce 1740 sklad mouky a na počátku 20. století pak objekt školní budovy.

Právě z období sporů mezi jezuity a městem v 17. a 18. století se dochovalo několik plánů a popis budovy fojtství zaznamenal i významný kronikář olomouckých domů Wilhelm Nather. Budova fojtství měla přibližně čtvercový tvar o velikosti stran kolem třiadvaceti metrů. Na jihovýchodní straně je patrný útvar věžice, tedy obranného prvku. Na severovýchodě se k objektu fojtství přimykala tzv. Juliánská věž, ubouraná roku 1673. Prostor kolem kostela sv. Michala a Žerotínova náměstí byl v 15. a 16. století v době humanistických učenců nazýván Juliusberg, tedy Juliův vrch, podle údajného zakladatele Olomouce Julia Caesara. S pohanskou dobou a římskou érou měla souviset nejenom tzv. Juliánská věž, jejíž hrubá románská podoba vyvolávala v renesančních Olomoučanech dojem nesmírné starobylosti, ale také samotná budova zbrojnice. Spojení budov bývalého fojtství a celého Michalského návrší s „pohanskou“ dobou dalo za vznik mýtům, že se zde nacházel hrad „germánských Kvádů“. To zapůsobilo i na Aloise Vojtěcha Šemberu, který na objednávku radnice stanovoval české názvy ulic a zvolil proto pro tuto ulici jméno Na Hradě.

Existence věže a budovy fojtství s věžicí podnítila již před deseti lety Pavla Šlézara k úvahám, zda komplex budov bývalého olomouckého fojtství v sobě neukrývá další poněkud záhadný objekt tzv. Nový Hrádek. Tento objekt se objevil v písemných pramenech roku 1213 a adjektivum „nový“ vyjadřovalo fakt, že byl vystavěn nedlouho předtím. Jako Hrádek se objevuje v několika dalších listinách z 1. poloviny 13. století. Naposledy je zmíněn v listině k roku 1251. Samotný objekt byl v listinách nazýván jako hrad (castrum), měl vlastní majetky, vlastní správu, purkrabího i poddané. Objekt měl úzký vztah k zeměpánovi (markraběti) a jednoznačně z listin vyplývá, že Olomoucký hrad na Václavském návrší a Hrádek byly dva zcela odlišné objekty a právní subjekty s rozdílnou funkcí. Zdrobnělina názvu (Hrádek) pak znamená vymezení vůči Olomouckému hradu na Václavském náměstí. Zatímco starší hrad byl svými rozměry velký, Nový Hrádek byl oproti němu malý.

 

O lokalizaci Hrádku na základě konfrontace dochovaných pramenů a topografické situace středověké Olomouce se pokoušela celá řada významných historiků, uměnovědců i archeologů (např. J. Bistřický, V. Dohnal, L. Mlčák, V. Nešpor, V. Richter). Spory byly vedeny hlavně o výklad zmínky o Novém Hrádku z roku 1213:„Insuper quandam aream adiacentem claustro in Nowygradek, que extenditur usque in Morawam, eis addidimus simul cum molendino, quod curie nostre aliquando deserviebat“. Pozemek, který přiléhal k Novému Hrádku, se táhl až do Moravy „usque in Morawam“, nikoliv ale k hlavnímu toku řeky, nýbrž k Moravici v Bezručových sadech. Součástí daru byl i Jakubský mlýn, který až do roku 1909 stával v Bezručových sadech.

Z hlediska topografie a určení oné arey přiléhající ke „claustru“ se nejlépe polohopisně jeví souvislost s prostorem Michalského návrší. Na nejvyšším místě Michalského návrší, které bylo vždy v rukou panovníka, o čemž svědčí zpráva o darování kaple sv. Michala ze 40. let 13. století dominikánům od krále Václava I., byl tedy vybudován Nový Hrádek. Samotný termín „claustrum“ není v tomto případě vázáno na klášter, ale obecně znamená uzavřený prostor, ohradu či ohrazení objektu nebo komplexu staveb.

Král chtěl změnit olomouckou část Moravy ve vévodství

Vznik (Nového) Hrádku lze spojovat s politickou situací na přelomu 12. a 13. století. Král Přemysl Otakar I. po vymření olomouckých přemyslovských knížat Vladimíra a Břetislava nepředal svému bratru markraběti Vladislavu Jindřichovi olomoucký díl Moravy, ale ponechal si jej jako zvláštní olomoucké nebo též moravské vévodství.

Toto rozdělení nepokládal Přemysl Otakar I. za dočasné, ale dlouhodobé. Zatímco Vladislav Jindřich si budoval své sídlo ve Znojmě, Přemysl Otakar I. zahájil organizační kroky k novému uspořádání Olomoucka. Ustavil nové správní úřady komorníka, kastelána, neboli purkrabího, sudího a skupiny beneficiářů, pro jejichž potřeby dal nejpozději po požáru z roku 1204 přebudovat starý knížecí hrad do kamenné podoby. Vytvořil také zvláštní moravské či olomoucké kancléřství, které roku 1207 personálně spojil s nově ustaveným kapitulním probošstvím a nechal jmenovat nového biskupa, kterým se stal Přemyslův kaplan, důvěrník a notář Robert. Paralelně dal jako obydlí pro občasný pobyt zeměpána vybudovat zvláštní objekt, který se poprvé jmenuje roku 1213 jako Nový Hrádek.

Hrádek měl dvě hranolové věže

Na konci roku 2016 byl geofyzikální prospekcí a zjišťovací sondou zahájen záchranný archeologický výzkum budovy Na Hradě 5 v souvislosti s jeho rozsáhlou rekonstrukcí. Výzkum posléze pokračoval odkryvy v suterénu budovy, v prostoru předzahrádky i na dvorku objektu, dokončen byl letošního roku. Geofyzikální průzkum mimo jiné odhalil i existenci druhé věžice v jihozápadním nároží budovy bývalého fojtství. Zjištěny byly doklady využívání Michalského návrší již v období pravěku (nalezen byl i kamenný sekeromlat) a v období raného středověku mezi 10. až 12. stoletím. Torzo hrobu i nálezy lidských kostí a typického ženského šperku záušnice dosvědčuje také funerální aktivity v tomto prostoru. Na ploše dvorku, tedy na nevyšším místě Michalského návrší, byly objeveny zbytky kamenné severní zdi a severovýchodního nároží tzv. Juliánské věže, které byly zapuštěny do raně středověkých vrstev.

Stratigrafická situace ukazuje na vznik stavby v 1. polovině 13. století a opravu nároží věže ve druhé polovině 13. až počátku 14. století. Podle plánů ze 17. a 18. století se dají rozměry věže určit na přibližně 10 × 7,5 m. Patrně se tedy jednalo o obytnou věž. Na uvedených plánech je však západně od Juliánské věže zobrazeno torzo jiné stavby, snad také věže, narušené budovou fojtství. V prostoru předzahrádky pak byla na několika místech zkoumána dva metry široká kamenná hradba, probíhající přibližně východo-západním směrem, založená na skále. Stratigrafická situace opět doložila vznik zdiva v 1. polovině 13. století a opravu či zesílení zdí ve 2. polovině 13. století. Celý areál Nového Hrádku měl rozměry zhruba 20 × 30 metrů a skládal se zřejmě ze dvou hranolových věží umístěných v zadní chráněné poloze. Tato hradní dispozice pak plně odpovídá hradům z 1. poloviny 13. století. Mezi přímými analogiemi lze zmínit moravský Buchlov a zejména jihočeský Landštejn.

Z hradu se stalo fojtství, proto zmizel z listin i z povědomí

Po polovině 13. století a založení královského města byl objekt Hrádku využíván pro potřeby olomouckého fojta, který Hrádek opravoval. Je tím vysvětlen fakt náhlého „zmizení“ Hrádku z písemných pramenů. Prostě už nešlo o zeměpanské, ale fojtské sídlo. Fojt ovšem zeměpána ve vztahu k nově založenému městu zastupoval…  

Velká změna nastala na počátku 14. století, kdy došlo k rozboření kamenné hradby a výstavbě nové budovy fojtství, pozdější zbrojnice, známé z vyobrazení a popisu ze 17. a 18. století. Došlo také k zavážení skalního srázu a prohlubní na severní straně, kde vznikl dvorek fojtství. Z mladších období pak archeologický výzkum prozkoumal zbytky staveb a dvou studní, z nichž jedna po skončení své funkce sloužila jako odpadní jímka a obsahovala keramické nádoby převážně z 1. poloviny 15. století.

Realizovaný archeologický výzkum významně obohatil naše poznatky o středověké Olomouci nejen objevem druhého olomouckého hradu – Nového Hrádku, ale také pochopením vývoje objektu od Nového Hrádku přes olomoucké fojtství, zbrojnici až ke zboření objektu v 18. století.

Foto: Národní památkový ústav Olomouc a Olomoucký REJ

Fotogalerie: 
Autor: 
(red)

Komentáře

Kdyby byla možnost, a počítačově se odstranili všechny domy i s metrovou zeminou, to by byl objev století. Věřím, ze pod Olomouci se ukrývá velké historické bohatství.