Co zobrazují sluneční hodiny v Olomouci? A jak vlastně fungují a měří čas?

Sobota, 16.5.2020

Sluneční hodiny na nároží olomoucké radnice jsou rozhodně fenoménem těchto dní. Po úterním odhalení díla akademického malíře a restaurátora Radomíra Surmy si hodiny prohlédly tisíce Olomoučanů a internetem kolují stovky fotografií. Jak ale vlastně takové sluneční hodiny fungují a co na nich je zachyceno?

Pokud jde o ikonografii, tedy o výtvarnou stránku a její význam, podstatné je, že malíř vycházel z dochovaných fotografií původních slunečních hodin z 19. století, které pak noví čeští správci radnice někdy po roce 1918 zabílili a definitivně je pak odstranili po roce 1940 nacisté. Zobrazené motivy jsou tedy dány tím, co chtěli publiku sdělit tvůrci původních hodin z 2. poloviny 19. století. Pro úplnost dodejme, že sluneční hodiny bývaly na radnici už snad od samého počátku, souběžně s věžními hodinami a orlojem. Měnilo se ale jejich umístění a nepochybně i výtvarné zpracování. Zajímavostí je, že hodiny, včetně těch tří, které vidíme na radnici dnes, se musely postupně stěhovat na radničních fasádách výš a výš, protože do stále větší výšky rostla i okolní zástavba na Horním náměstí a jak známo, bez slunečního svitu jsou sluneční hodiny k ničemu. Nárožní hodiny i dvoje menší po stranách tak jsou zachyceny na starých vyobrazeních radnice, ale na nižších místech, a až v druhé polovině 19. století se „vyšplhaly“ do nejvyššího patra objektu radnice.

Na hlavních nárožních hodinách je dominantní heraldický motiv, a dvě alegorické postavy. Heraldický motiv je sám o sobě neobvyklý, protože v něm tvůrci spojili dvě původně samostatné heraldické figury - rakouského orla a olomouckou orlici. Z pohledu diváka levá, v heraldickém pojetí ovšem pravá strana nové figury je černý rakouský orel, druhá polovina je stříbro-červeně šachovaná olomoucká orlice. Vzniklý „dvojznak“ měl v době vzniku zdůrazňovat spojení Olomouce s Rakouskem a habsburskou dynastií. Zní to sice dost nelichotivě, jako by naši předkové byli až příliš servilní, což může do jisté míry být i pravda, ale na druhou stranu Olomoučané bývali na svou vazbu k habsburské dynastii opravdu pyšní a netajili se tím. Vážili si toho, že město opakovaně a ráda navštěvovala Marie Terezie a byli velmi hrdí na to, že v roce 1848 v Olomouci sídlil půl roku císařský dvůr a na trůn zde nastoupil císař František Josef I. Vztah k těmto dvěma panovníkům je zdůrazněn i dvojitou iniciálou na čestném náprsním štítku orla – FJ je František Josef a MT je samozřejmě Marie Terezie.

Dalšími výraznými prvky hodin jsou dvě alegorické postavy – starý muž s přesýpacími hodinami, kosou a vyhaslou pochodní, který představuje boha času Chrona, a mladá krásná žena s ratolestí v jedné a zářící pochodní ve druhé ruce, což má být bohyně moudrosti Sapienza. Symbolika boha času na slunečních hodinách je zřejmá. Všeho do času, čas neúprosně plyne, na konci všeho každého z nás, bohatého či chudého, mocného či bezvýznamného, čeká smrt. Bohyně moudrosti má zdůrazňovat mimořádně bohatou vzdělanostní tradici města Olomouce, jejímž vrcholem je zdejší univerzita.

Autor obnovených hodin Radomír Surma do výtvarné složky zapracoval i další motivy. Pozadí za postavami, které na starých snímcích vůbec nebylo zřetelné, vymyslel tak, že použil ideální vedutu města v podobě z 18. století, tedy z doby, kdy byla okolo vybudováno opevnění a z města se stala obrovská bastionová pevnost, nejdůležitější opěrný bod na severu monarchie. Nad hradbami vyčnívají věže kostelů a klášterů, které symbolizují církevní tradici města. Nechybí ani sloup Nejsvětější Trojice jako symbol uměleckého vzepětí Olomoučanů po ničivé Třicetileté válce. Antikizující styl, který je patrný zejména na provedení hlavních dvou figur fresky, odkazuje jak k době renesance, kdy byla Olomouc kvetoucí moravskou metropolí, tak i k samotné antice,  tedy době, kdy měla Olomouc dle legend přičiněním Římanů vzniknout.

Výtvarné dílo na nárožních hodinách je tedy mimořádně bohaté na alegorické a symbolické významy a teprve jejich znalost umožňuje divákovi pochopit celkový význam a obsah sdělení. Možná důležitější je v takovém případě symbolický význam než samo výtvarné zpracování, byť i to je samozřejmě důležité a v případě olomouckých hodin díky profesionalitě Radomíra Surmy velmi povedené.

A jak to je s praktickou funkcí, tedy ukazováním času?

Pokud bychom brali sluneční hodiny jen jako užitečný nástroj, asi by jejich hodnota v době mobilních telefonů, hodinek a dalších přesných měřičů času neobstála. Obdobně je tomu konec konců i v případě orloje. Sluneční hodiny pracují na principu zdánlivého pohybu slunce na naší obloze a na stínu, který ukazuje přesně nastavený polos, tedy kovový ukazatel. Sluneční hodiny jsou limitovány řadou faktorů, a to nemáme na mysli oblačnost či tmu… Mění se totiž postavení země vůči slunci a tak je úhel dopadajících paprsků v průběhu roku odlišný. Podle odborníků ukazují přesný čas vlastně jen ve čtyřech dnech v roce. V běžném životě si uvědomíme tyto pohyby tak, že v určité dny v roce je v pravé poledne slunce přímo v nadhlavníku, tudíž každé těleso vrhá stín přímo vodorovně pod sebe.

Pro lepší představu, jak měření času na takových slunečních hodinách funguje, jsme si vypůjčili vysvětlení ze stránky slunecni-hodiny.webzdarma.cz:

„Dráha Země není kruhová, ale eliptická. Slunce leží v jednom jejím ohnisku. Vzdálenost Země od slunce se v průběhu roku mění, je-li mu nejblíže, je v přísluní nebo-li perihelu, je-li nejdále, mluvíme o odsluní nebo afelu.

V důsledku 2. Keplerova zákona je pohyb Země kolem Slunce nerovnoměrný. Nejrychleji se Slunce pohybuje v perihelu, nejpomaleji v afelu. Časový interval od jarní (21. 3.) do podzimní rovnodennosti (23. 9.) trvá 186 dní, kdežto druhá polovina roku 179 dní (rozdíl celého týdne). Navíc zemská osa není k rovině zemské dráhy kolmá, ale je od kolmice odkloněna přibližně o 23,5°. Obě uvedené skutečnosti mají za následek, že zdánlivý pohyb Slunce po obloze je nerovnoměrný a hodiny na slunečních hodinách mění v průběhu roku svoji délku.

Pravý sluneční čas neplyne rovnoměrně. Mechanické (krystalové) hodiny užívají čas rovnoměrný. Proto se zavádí tzv. střední sluneční čas. Ten odpovídá stejně dlouhým hodinám. Při porovnání údaje času slunečních hodin s mechanickými (krystalovými) pak dochází k odchylce, která často vede k názoru o nesprávnosti údaje slunečních hodin. Rozdíl obou časů však i u přesně zhotovených ("přesně jdoucích") slunečních hodin vyplývá z odlišného stanovení obou typů času a v důsledku platnosti fyzikálních principů.

Pravé sluneční poledne nastává v okamžiku, kdy je Slunce nejvýše na své zdánlivé dráze (vrcholí) a svou polohou na obloze ukazuje přesný jih. Pokud jsou sluneční hodiny navrženy pro časový údaj pravého/slunečního místního času (PMČ) leží stín v tomto okamžiku na svislici. Na tomto jednoznačném okamžiku lze nejlépe objasnit rozdílnost obou časových údajů.

V důsledku eliptické dráhy Země okolo Slunce a dalších zákonů (viz výše) je zdánlivý pohyb Slunce po obloze nerovnoměrný a hodiny na slunečních hodinách mění v průběhu roku svoji délku.

Podle tzv. časové rovnice okamžik slunečního poledne v místě středoevropského poledníku (15°) kolísá během roku od časového znamení v rozhlase pro poledne až zhruba o 16 minut.“

Tolik citace. V těchto se dnech olomoucké sluneční hodiny „předbíhají“ oproti skutečnému poledni asi o 12 minut. V červnu, v době slunovratu, by měly ukazovat zcela přesný čas. Další okamžik, kdy bude na nich čas přesný, je v září, poté v prosinci, a nakonec zase příští rok v dubnu. Právě z důvodu kolísání času bývají u některých slunečních hodin sestaveny takzvané korekční křivky a korekční tabulky, které divákovi sdělují, kolik minut by měl k ukazovanému času přidat nebo ubrat. Každé konkrétní hodiny mají mít svoji vlastní jedinečnou korekční tabulku.

Výhodou slunečních hodin, což v Olomouci platí v případě dvou menších ciferníků, je fakt, že dokáží divákovi ukázat nejen čas, ale třeba i dobu podzimní a jarní rovnodennosti a zimního a letního slunovratu či roční období. To nám samozřejmě obvyklé náramkové hodinky nesdělují…

Fotogalerie: 
Autor: 
MB