Vzácný plán ukazuje pohyby pruské armády, ale i zmizelé olomoucké kostely a zahrady

Sobota, 19.9.2020

Je to jen jeden list papíru a přitom obsahuje takové množství informací a má takovou hodnotu. Kolorovaná mapa Olomouce a okolí spolu s vyobrazením válečné scény byla vytištěna v Praze někdy kolem roku 1758 a do Olomouce se dostala na přelomu minulého a tohoto roku z americké Kalifornie. Co víme o mapě obléhání Olomouce pruským vojskem v roce 1758 a co ukazuje zajímavého? Třeba to, kde stály některé později zmizelé kostely, kaple či barokní zahrady. Ukazuje velmi přesně i pohyby pruské armády, která se více než měsíc marně snažila dobýt Olomouc. 

Podstatné je říct, že o tomto plánu u nás donedávna nikdo nevěděl, přitom je velmi kvalitní, podrobná a honosně provedená práce. Plán obléhání Olomouce v roce 1758 nabízela vloni k prodeji specializovaná firma Barry Lawrence Ruderman Antique Maps ve městě La Jolla v Kalifornii. „Pracovníky Vlastivědného muzea v Olomouci na jeho prodej upozornil bohemista profesor Jiří Fiala v listopadu minulého roku. Krátce po zjištění této skutečnosti se podařilo s prodávajícím dohodnout na zakoupení plánu za částku 971 dolarů. Zhruba za měsíc poté doputoval tento plán do muzea,“ popsal historik Filip Hradil z Vlastivědného muzea Olomouc. Vlastivědné muzeum sice už dříve několik jiných plánů pruského obléhání mělo, ale žádný není tak precizní a velkoryse provedený. „Podle dostupných zdrojů byl dosud znám v rámci tuzemských i zahraničních sbírek pouze jeden další exemplář uvedené mapy, jenž se nachází v mapové sbírce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.“

Jedná se o dílo pražského rytce Ignáce Salzera, který jej vytvořil nedlouho po úspěšné obraně města. Ignác Salzer vytvořil spolu s bratry Janem Nepomukem a Karlem ve druhé polovině 18. století v Čechách významný rodinný klan mědirytců. S Olomoucí ovšem neměl nic společného, jejich dílna pracovala v Praze. Přesto je ale mapa obléhání dosti přesná. Kromě prezentované mapy obléhání Olomouce vytvořil Ignác Salzer rovněž obdobné dílo věnované jinému válečnému střetnutí sedmileté války s Prusy – bitvě u Štěrbohol. Ta se odehrála o rok dříve (1757). Podle Filipa Hradila je dost pravděpodobné, že mapa obléhání Olomouce byla původně součástí nějakého většího, nám neznámého konvolutu plánů a map vojenských střetnutí.

Kolorovaná mapa zachycuje obléhání olomoucké bastionové pevnosti pruskými vojsky v době tzv. sedmileté války. Nezvykle přesně jsou na ní zachyceny jednotlivé fáze obléhacích prací. Mapa je zasazená do jednoduchého rámu. Součástí je i opět velmi věrná veduta, která znázorňuje scénu z obléhané Olomouce.

Na mapě je kromě linií obléhatelů i obránců vidět různé stavby, které už dnes nenajdeme, respektive jsou úplně jinde. Zakreslen je zde třeba kostel „Panny Marie Pomocnice / Pomocné na poli“ („Maria Hilff Capelle“, na mapě bod Q), a to velmi blízko městským hradbám. Jednalo se o kostel předměstských osad Zelená Ulice, Střední Ulice a Gošikl, který stával někde mezi dnešní Wolkerovou a Foerstrovou ulicí. Dnes sice kostel stejného zasvěcení také najdeme, a to na Nové ulici, je ale mnohem dál od centra města.

Právě při obléhání v roce 1758 byl tento kostel velmi poničen. Od polovině 18. století pokračovalo bastionové opevňování města a celé vesnice se proto musely přestěhovat až na východní úbočí Tabulového vrchu, čímž vznikla dnešní Nová Ulice. Nový kostel pro tuto obec vybudovali až roku 1774. V něm je aspoň část výzdoby původního kostela Panny Marie Pomocnice, například oltářní obraz mistra Jana Kryštofa Handkeho, křtitelnice a zvony. Mimochodem, původní svatyně je na díle rytce Salzera zachycena nejen jako bod na mapě, ale i na obrázku obléhání jako jedna ze dvou církevních staveb, které opuštěně stojí mezi pruskými dělovými bateriemi. To, že na mapě i na obrázku obě svatyně stojí tak osamoceně, nejspíš souvisí s tím, že už před obléháním byla většina obydlí starých předměstských osad u Olomouce zbourána a přesunuta dále od hradeb.

Druhou svatyní, kterou mapa obléhání zachycuje, je kaple či kostelík Svatého Kříže („Heillige Creütz Capelle“, na mapě bod R). Ten stával v místě dnešního areálu Fakultní nemocnice Olomouc a vyvěral u ní dobrý a Křížový pramen, vydatný zdroj pitné vody. V 19. století odsud mimochodem nechali Olomoučané vybudovat dřevěný vodovod až do města, který ústil u radnice v tzv. Křížové studni, pojmenované právě podle kaple stejného zasvěcení. Kaple zanikla v 19. století a dnes po ní nejsou žádné stopy.

Na plánu vidíme i jiné málo známé skutečnosti. V místech dnešní Envelopy, někde mezi Přírodovědeckou fakultou a Vrchním státním zastupitelstvím, je zachycen půdorys krásné barokní zahrady. Šlo o rozlehlou zahradu s malým letohrádkem, kterou si zde nechal vybudovat František Řehoř Giannini, probošt kostela svatého Mořice, olomoucký a vratislavský kanovník a osvícený italský šlechtic. Tento všestranný muž mimochodem nechal po požáru obnovit kostel svatého Mořice, kapli svatého Cyrila a Metoděje a zasloužil se o to, že v mořickém kostele jsou slavné varhany Michaela Englera. Kromě Gianniniho zahrady vidíme na mapě i další ozdobnou barokní zahradu, a to u Klášterního Hradiska.  

Mapa vojenského střetnutí tak ukazuje dnešnímu divákovi daleko víc než jen taktiku vojevůdců 18. století a hrůzu bitevního pole. I proto tedy patří všem, kdo se zasloužili o přestěhování starobylé mapy do Olomouce, velký dík.

Porazit Fridricha nebylo jen tak

Fridrich II. Veliký byl pruský král v letech 1740 až 1786, současník a hlavní soupeř naší Marie Terezie. Velmi schopný panovník pozvedl pruské království na úroveň velmoci a výrazně zvětšil jeho rozlohu, do značné míry právě na úkor českých zemí, které připravil o většinu Slezska a kladské hrabství. Patří k nejlepším vojevůdcům 18. století, byl skvělý taktik. Osobně vedl vojsko do patnácti bitev, přičemž dvanáctkrát zvítězil a jen třikrát podlehl. Čtyřikrát obléhal nepřítele v opevněném sídle, v tomto směru byl úspěšný méně. Proti jednomu dobytí města Svídnice stojí trojí neúspěch, včetně obléhání Olomouce v roce 1758.

Fotogalerie: 
Autor: 
(rej)