Málokdy se do naší rubriky historie dostává žhavá novinka. Tentokrát tomu tak ale je a má to dobré opodstatnění: touto velkou novinkou a potěšením pro všechny zájemce o olomouckou historii je spuštění webové stránky, která představí nejvzácnější archiválie vztahující se k Olomouci. Stránky vznikají díky spolupráci města a dvou archivů. Návštěvník se zde dozví fakta o vzniku olomoucké radnice, o nejstarším klášteru a mnoho dalšího a současně uvidí unikátní dokumenty, dosud přístupné jen badatelům v archivech.
Zmizelé olomoucké památky a jejich příběhy. Legendy a báje, které umí na dnešního člověka dýchnout kouzlem pohádek ze starých časů, ačkoliv je v nich často nemalá část pravdy, potvrzené i historiky či archeology. K těmto příběhům z olomoucké minulosti patří i kostel či kaple Svatých schodů a s ním spojená pověst o záhadných mniších, kteří sice byli z kamene, přesto se však uměli přesunovat z místa na místo.
Kaple Svatých schodů má v seriálu zmizelých památek poněkud specifické místo. Ačkoliv ze seznamu olomouckých svatyní zmizela, přesto ji nikdo nezboural. Z větší části dodnes stojí. Málokdo by ovšem dnes v této stavbě spatřoval barokní kostel.
Trochu stranou hlavní trasy mezi Radíkovem a Posluchovem je neobvyklé místo se zvláštní atmosférou. Jmenuje se Zdiměř, a kromě půvabného starého stavení, prý někdejší Johnovy hájenky, tady najdeme skupinu různých druhů dubů s neobvyklým pomníkem.
Uprostřed oné doubravy působí poněkud záhadným dojmem dvojice kamenů s nepříliš čitelnými a srozumitelnými nápisy. Dvojice velkých břidlicových desek stojí na nízké kamenné mohyle. Co má tohle místo připomínat a jak souvisí s dějinami Moravy a dějinami Olomouce?
Nápis na větším kameni, který je opravdu špatně čitelný, rozluštíme po důkladnějším prozkoumání tato "slova":
PRINCEPS JOANNES
QUERCETUM
AD XL. ANNUM REGIM.
JUBIL. 12. NOV. 1898
Na menším kameni, který stojí v popředí, je pak tento jednodušší a čitelnější nápis:
Oblíbenou nabídku prohlídek olomouckých chrámů včetně průvodcovských služeb využívají ročně tisíce lidí. Vedle velkých chrámových staveb se ovšem návštěvníci mohou podívat i do kaple, která se skrývá uvnitř snad nejvíce ikonické olomoucké památky - Sloupu nejsvětější Trojice. Ten je jednak součástí Světového kulturního dědictví UNESCO a také to je pravděpodobně největší barokní sousoší ve střední Evropě.
Takřka nekonečný by mohl být seriál o místech, objektech a věcech, které v Olomouci byly a už nejsou. O ztracených součástech dějin města. Jedno z čelných míst by mohlo v tomto seriálu náležet starobylému kostelu Panny Marie na Předhradí.
Pranýř. V dnešní době si pod tímto názvem už málokdo představí něco konkrétního. Přitom ještě na začátku 19. století to byla nedílná součást většiny měst i městeček. Proto si pojďme přiblížit, co to vlastně pranýř byl, k čemu sloužil a kde po celá staletí stával ten olomoucký.
Důležitou roli pranýře v životě středověké městské společnosti dokládá jeho umístění v centrálním prostoru. V Olomouci totiž stával na Horním náměstí, hned vedle radnice. Nejprve to bylo známo z mapových a listinných materiálů, před šestnácti lety to potvrdil také nález archeologů.
Caramazza, Brentano, Marzelli, Orelli, ale hlavně Primavesi... Italské obchodnické rodiny si od přelomu 17. a 18. století oblíbily olomoucké Dolní náměstí, konkrétně tu jeho část, které se říkalo Bohaté krámy. Je to blok domů, které cestou z Horního na Dolní náměstí míjíme po levé straně. Dnes nelze přehlédnout, že jeden z domů s kavárnou v přízemí se sem jaksi stylově nehodí. A právě zde bylo kdysi sídlo snad nejmocnější italské rodiny na Moravě.
Čtyřicetikubíkový rezervoár vody se nachází přibližně v místech pod plátnem bývalého kina Central. Tento důmyslný odvodňovací systém dostal současnou podobu při stavbě kina v roce 1926, studna ale může pocházet ze středověku, kdy zde stával útulek pro malomocné a špitál.
„Je to sofistikované odvodňovací zařízení,“ řekl na adresu systému kanálů a proláklin archeolog Národního památkového ústavu Richard Zatloukal. Podle něj je celé Michalské návrší pramenitou oblastí. „Ve většině domů v okolí jsou středověké studny, často tesané ve skále. Od devatenáctého století zpravidla neudržované,“ poznamenal Zatloukal. Je možné, že i zde byla ve středověku studna.
Takovou stavbu tehdy na celé Moravě nikdo neviděl. Dóm svatého Václava, který někdy kolem roku 1104 založil olomoucký a později český kníže Svatopluk, dělal čest svému postavení - byl katedrálním kostelem olomouckých biskupů a součástí hradu olomouckých Přemyslovců. Dominantou trojlodní románské baziliky tehdy byly dvě vysoké hranolové věže, které musely být v rovinaté krajině vidět už z velké dálky. Dlouho se soudilo, že věže nechal zbourat při regotizaci v letech 1883 až 1893 Gustav Meretta. Není tomu tak - zdivo z nejstarších věží zde stojí dodnes a vidět jej můžete i vy!
Kat, Záhrobí, Carty, Popravčí věž, katovna... Tohle všechno v Olomouci? Ano, ale tak trochu jinak, než si lidé pamatovali.
Víte, jak to bývá s historií a lidskou pamětí. Čím delší tok času nás od něčeho dělí, tím bývá naše povědomí o minulých dějích mlhavější a méně přesné... Občas si lidé něco pamatují jen tak napůl, smíchá se to s jinou představou, a výsledku by se historické postavy asi divily.
Pátrání po pohřešované dívce, které bude teprve za dva měsíce patnáct let, vyhlásila dnes policie. Pohřešovaná Natálie Zvárová, narozená 7. dubna 2004, byla naposledy viděna ve čtvrtek 7.
Mlýnský náhon navždy zmizel. Malá část řeky však pod třídou Svobody teče dodnes
Sprejeři za sebou nechávají obrovské škody. Naposledy za sto tisíc korun
Tradiční železářství: větší klasiku už v Olomouci nenajdete, za měsíc však končí