Historie

Dávno předtím, že se z jednotlivých pravěkých a raně středověkých osad stalo ve 13. století město, čněl v rovinaté krajině z dálky viditelný vrch nad řekou. Archeologové a historici mu říkají Olomoucký kopec. Jeho nejvyšší část (233 m n.m.) se jmenuje Michalské návrší. Jak jméno napovídá, je to kopec, na němž stojí od 13. století kostel svatého Michala. A právě tomuto kopci náleží v dějinách Olomouce zvláštní místo.

Ještě před sto čtyřiceti lety vypadalo město Olomouc úplně jinak než dnes. Historické jádro bylo až na drobnosti stejné jako dnes. Za hradbami však byla jen volná krajina a až daleko od nich vyrůstala první vesnická stavení. Dnes není po krajině ani památky, všude stojí zástavba, ponejvíce obytná. Svědkem velkých změn jsou i barokní sloupy s cyklem soch bolestného růžence, které dnes stojí u stěny chrámu svatého Michala. 

Z Prahy dorazil do Olomouce už v roce 1844 a na Horním náměstí v čísle popisném 8 otevřel knihkupectví, jedno z prvních ve městě. Knihkupec Eduard Hölzel patřil, stejně jako jeden z mnoha jeho žáků Romuald Promberger, k významným kulturním osobnostem města.

Po posledních úpravách, souvisejících s velkou přestavbou bývalého Prioru, získal tenhle nevelký prostor elegantnější vzhled. Přesto je to poněkud opomíjené místo. Ostatně, Olomoučané mu nedokázali dát ani jméno. Tedy kdysi ano, dnes se to tu ale oficiálně nijak nejmenuje. Přitom je náměstíčko před chrámem svatého Mořice jedním z nejpamátnějších míst ve městě. 

Čestné povýšení erbu se v dějinách měst neodehrává příliš často. Olomouc si tuto poctu vysloužila roku 1758, kdy dvaatřicet dnů za cenu dvou set životů a stovek zraněných odolávala útokům pruské armády. Za to, že se město nevzdalo a pruský král odtáhnul s nepořízenou, vyznamenala šťastná královna Marie Terezie radní povýšením do šlechtického stavu a zároveň "na věčné časy" polepšila olomoucký erb. Jenže to bychom nesměli být ve střední Evropě, kde se dějiny, vděčnost a hrdost mění podle momentálního režimu. 

Jsou odborníci, kteří areál Olomouckého hradu srovnávají s areálem Pražského hradu. Složitostí stavebního vývoje i významem pro danou zemi asi ano. Vizuálně tomu tak ale není. V Praze totiž nikoho nenapadlo obestavět hrad na konci 19. stoetí vysokými činžáky. Lokalita, na níž stojí Pražský hrad, je navíc výrazněji vyvýšená než je tomu v Olomouci.  

Třiadvacet děl, v době míru tři sta vojáků, v době pohotovosti sedm až osm stovek mužů, stěny z deseti milionů cihel... Takové parametry se váží k jedné ze dvou nejstaršíh fortových pevností v Olomouci. V roce 1846, kdy byla stavba předána armádě, byla známa jako fort Tafelberg. Dnes ji známe jako Tabulový vrch. 

Znáte olomoucký kostel svaté Kateřiny? Pokud ne, nedělejte si z toho hlavu - nejste sami. Mezi všemi olomouckými chrámy totiž bývá často opomíjen, i když zcela neprávem. Tenhle gotický kostel se nachází, celkem logicky, v Kateřinské ulici. Ve středověku tedy ležel na samém kraji města, kousek od městských hradeb. Váže se k němu přinejmenším jedna docela zajímavá záležitost - dávný zákaz vstupu mužům. 

Plné paradoxů nemusí být jen osudy lidí. Olomoucká Sarkandrova kaple a její bezprostřední okolí jsou toho perfektním důkazem. Na tom místě, mezi velkolepým chrámem svatého Michala, dominikánským klášterem a místem jednání zemského sněmu, a někdejší židovskou ulicí, stávala po staletí městská věznice a mučírna. Kousek vedle chudobinec. Tedy instituce ne zrovna příliš atraktivní. Dnes jedna z nejmalebnějších lokalit centra Olomouce a navíc místo, kam míří kroky mnoha katolických poutníků. 

Leden roku 1920 byl mrazivý nejen kvůli počasí. Mrzlo i ve vztazích mezi věřícími. V nově vzniklé československé republice se už přes rok vedl boj o to, jak se věřící vypořádají se vztahem ke katolickému Římu na straně jedné a k odkazu katolických modernistů a samozřejmě k postavě Mistra Jana Husa na straně druhé. V lednu roku 1920 vyvrcholil tento vnitřní rozkol vznikem nové Československé církve. Mezi těmi, kdo zůstali věrni katolické církvi, a jejich někdejšími druhy, kteří přešli k nové národní cirkvi, byly vztahy na bodu mrazu. Tahanice o to, kdo bude používat který kostel ve městě, ale nakonec měly i jeden pozitivní dopad - Olomouc po pár letech obohatila krásná nová trojlodní bazilika v monumentálním neoklasicistním slohu, Husův sbor.