Historie

Takovou stavbu tehdy na celé Moravě nikdo neviděl. Dóm svatého Václava, který někdy kolem roku 1104 založil olomoucký a později český kníže Svatopluk, dělal čest svému postavení - byl katedrálním kostelem olomouckých biskupů a součástí hradu olomouckých Přemyslovců. Dominantou trojlodní románské baziliky tehdy byly dvě vysoké hranolové věže, které musely být v rovinaté krajině vidět už z velké dálky. Dlouho se soudilo, že věže nechal zbourat při regotizaci v letech 1883 až 1893 Gustav Meretta. Není tomu tak - zdivo z nejstarších věží zde stojí dodnes a vidět jej můžete i vy!

Kat, Záhrobí, Carty, Popravčí věž, katovna... Tohle všechno v Olomouci? Ano, ale tak trochu jinak, než si lidé pamatovali.

Víte, jak to bývá s historií a lidskou pamětí. Čím delší tok času nás od něčeho dělí, tím bývá naše povědomí o minulých dějích mlhavější a méně přesné... Občas si lidé něco pamatují jen tak napůl, smíchá se to s jinou představou, a výsledku by se historické postavy asi divily. 

Chrám vědy, Pevnost poznání, má i svou druhou, noční stránku. Alespoň to říkají ti, kdo v něm strávili nějaký čas po setmění a třeba po zavírací době. "Někdo" či "něco" tady je, i když by nemělo. A je na tom vůbec něco divného, když budova vznikla před stopadesáti lety jako vojenský objekt, přísně uzavřený před veřejností?

Jaká byla středověká střední Evropa? Jak se v ní žilo lidem, co měli společného a co naopak odlišovalo třeba Olomoučany od obyvatel Prahy, Budína či Krakova? Středověká střední Evropa a fenomény, které tehdejší společnost upevňovaly nebo naopak rozbíjely. To je hlavní téma setkání, kterého se v Olomouci účastní téměř stovka historiků z patnácti zemí.

Během tří dnů budou na Univerzitě Palackého přednášet i světově uznávaní historici János M. Bak či Gábor Klaniczay působící na Středoevropské univerzitě v Budapešti nebo Miri Rubin z Londýnské univerzity.

Část městského opevnění teď prochází rekonstrukcí. Za téměř dva a půl milionu korun město Olomouc opraví a staticky zajistí  hradební zeď v Pekární ulici. Obnoven bude i zazděný původní vchod do útrob barokního opevnění. 

Nezbytnou opravu si vyžádal špatný stav této části barokních hradeb, zapsané nemovité kulturní památky. Renovace se dočká jak část městského opevnění, tak i podzemní kasematní prostory, které se nacházejí za hradební zdí. Součástí prací, které stavební firma aktuálně zahajuje, bude i demolice objektu bývalé prodejny vstupenek před areálem letního kina, odstranění terénního násypu a také  kácení vzrostlých stromů, které narušují někdejší městskou hradbu. „Oprava hradební zdi včetně všech souvisejících prací je realizována v souladu se zájmy památkové péče. Stavební práce jsou plánovány tak, aby negativně neovlivnily památkovou hodnotu někdejšího barokního opevnění města,“  uvedl investiční náměstek primátora Filip Žáček.

Roh Ostružnické a Pekařské ulice někdy na začátku 20. století. Velká prodejna drogerie, spousta lidí, nezvyklý směr tramvajových kolejí. Půvabná historická fotografie ukazuje spoustu rozdílů, k nimž za více než sto let v Olomouci došlo. A ne všechny jsou pro Olomouc zrovna lichotivé. 

Druhá polovina 19. století přinesla Evropě spoustu atraktivních novinek a vylepšení. Přibývalo vynálezů, průmysl rostl ohromným tempem a tak není divu, že tento hospodářský rozvoj dostal brzy i svou luxusní výkladní skříň - světové průmyslové a obchodní výstavy. Začalo se s tím v nejdynamičtějším velkoměstě tehdejšího světa - v Londýně. Nový trend samozřejmě dorazil po čase i do Olomouce.

Chlubili se průmyslníci, vynálezci i politici

Tajný útěk z domova do cizí armády? Ale ano, známe to. Mladí muži (a dnes i dívky) sbalí úspory, nejnutnější oblečení a vyrazí. Za první republiky i po únoru 1948 třeba do Cizinecké legie, teď nedej bože mezi islámské teroristy, a na samém začátku 20. století třeba až do jižní Afriky. I pro mladé Olomoučany totiž tenkrát bylo dění na samém cípu černého kontinentu mimořádně atraktivní a zajímavé. Tou dobou tam zuřila už druhá anglo-búrská válka. Právě do ní se v únoru 1902 vydali dva olomoučtí studenti.

 Podle zpráv v novinách byli oba mládenci německé národnosti, ale množná tato domněnka vznikla spíš tím, že studovali německé školy. Jmenovali se totiž Pánek a Chocholoušek. Pánek studoval německé gymnázium, Chocholoušek německou reálku. Na samotném začátku dvacátého století byly české i německé noviny u nás plné překvapivě podrobných reportáží z bojišť na jihu Afriky. A čtenáři i novináři viditelně fandili slabšímu, tedy svobodným Búrům.

Tu budovu zná každý Olomoučan. Nejen vzhledem, ale i jménem. Důstojná stavba, připomínající slohem i rozlehlostí anglickou novogotiku, známou třeba z budov různých univerzitních kolejí, od roku 1948, tedy už desítky let, poskytuje zázemí budoucím zdravotním sestřičkám. Pöttingeum, jak se tento objekt jmenuje, ovšem stojí a školským účelům slouží mnohem déle, už od roku 1895.

Blažejské náměstí a kapucínský klášter v jeho těsném sousedství, to je místo, které nejspíš u řady lidí evokuje neobvyklé pocity. V někom možná vyvolává staré a už dávno schované vzpomínky. Dost možná, že tohle místo s velmi dávnou historií natolik rezonuje nesčetnými vrstvami událostí, lidských osudů, fantazií, víry i utrpení, že v sobě skrývá více emotivních vrstev a otisků než jiná místa v Olomouci. Tak či onak, náš článek o historii jednoho ze ztracených olomouckých kostelů vyvolal mezi čtenáři vlnu vzpomínek, přičemž se někteří z nich s námi o ně ochotně podělili. Nás zajímá, zda jde o náhodné momenty, nebo se mezi našimi čtenáři podobných zážitků a vzpomínek ukrývá více.