JAK NÁM CHUTNÁ - Hotel Praděd - Velké Losiny

Po příchodu do restaurace jsem si nemohl hned nevšimnout, že restaurace je úplně prázdná. A to může znamenat spoustu věcí. Například že zde dobře nevaří, že jsou zde jídla předražená nebo že obsluha není kdovíjak příjemná. Byl jsem zvědavý, který z těchto faktorů za to může. Interiér restaurace byl příjemný a celému prostoru vevnitř dominovala fontánka s mušlemi. Bylo to na pohled pěkné, jen škoda, že celou tuto krásu zohyzdil skleněný blikající delfín, který by mohl slabším povahám přinést epileptický záchvat.

Číšnice byla příjemná, usměvavá a ještě k tomu nám přinesla vynikající pivo. Po přečtení jídelního lístku jsem byl nadšený. Byla v něm pouze italská jídla a dezerty, což se jen tak často v České republice nevidí. O tom jsem byl víc překvapen, že je restaurace stále prázdná. Tak jsme si tedy objednali jídlo.

Mně jako prvnímu přinesli zeleninovou polévku. A to musím ještě dodat, že jsem se musel zeptat, jaké polévky mají v nabídce, protože to neměli nikde napsáno. Musím říci, že mi polévka nechutnala. Byl tam cítit jen bujón, ale po zeleninové chuti nebylo ani vidu, ani slechu. Nějak jsem to neřešil, i když mi servírka zapomněla přinést pečivo, které jsem si objednal.

Ale teď přijde opravdový masakr, který jsem zažil jen u Morgana a v Kamenném mlýně. To se nedalo jíst. Já jsem dostal vepřové plátky s rajčatovou omáčkou a olivami a opékanými brambory dohromady za nějakých 160 korun. Maso by bylo dobré, jen kdyby nebylo přelito rajčatovou omáčkou, která smrděla zatuchlinou. Určitě ten odér znáte, je to ten, který jde cítit ve starých chalupách. A když Vám tady tak nejen smrdí, ale i chutná jídlo, je to doopravdy na pováženou. O opékaných bramborách se ani nebudu bavit. Byly to jednoduše brambory, které byly napřed uvařeny, a to minimálně den předtím a potom byly na chvíli strčeny do trouby. Brambory vypadaly zvadle, smutně, no prostě mi dávaly všemi možnými způsoby najevo, ať se jich ani nedotýkám, jinak že to odskáče moje zdraví. Přítelkyně si dávala špagety s rajčatovou omáčkou za 130 korun. Málem mi spadla brada na stůl, když jsem viděl, jakou porci jí donesli. To nebyla ani dětská porce, počítali jsme to a na talíři byla porce na deset vidliček. Jako třešnička na dortu bylo to, že ty špagety nebyly posypány sýrem. Ani špetkou. Jinak špagety byly celkem dobré po chuťové stránce, ale absence sýru a ta porce. To tedy pardon. Kamarád si dával vepřový plátek na bílém víně se stejně šerednými brambory, které jsem měl i já. Ale to maso na víně byl ještě mnohem větší humus než to moje jídlo. Nechci psát tak škaredě o jídle, ale jinak se to ani napsat nedá. Ochutnal jsem vidličku a maso jsem musel ihned vyplivnout, abych nemusel platit účet za čistírnu. To maso totiž nechutnalo jako na víně, ale jako na octu. No, hrůza a děs. A to jsme tam fakt přijeli s tím, že máme pořádný hlad. Ale než jíst to, co jsme dostali, tak raději nebudu jíst nic.
No, za chvíli přišla servírka a viděla naše otrávené obličeje, jak sedí před plnými talíři. Tak jsme rovnou servírce řekli, že se to jíst nedá, že to je hnus a že se chceme vidět s kuchařem. Po pár minutách tedy přišel pan kuchař i s paní provozní. Jak se ukázalo, pan kuchař byl Ital a paní provozní mu překládala naše námitky. Ten se začal bránit tím, že jsme Češi a že nejsme zvyklí na italskou kuchyni. Musel jsem mu tedy argumentovat tím, že jsem znalý italské kuchyně a už kolikrát jsem měl úplně stejná jídla, jaká jsem dostal tady. Tak panu kuchařovi došlo, že to tak s námi nepůjde, tak řekl, že na chvíli odešel z kuchyně a že tam možná přidala nějakou ingredienci navíc kuchařka, která má na starosti česká jídla. Pak jsem se ještě ptal paní provozní, proč jsme dostali špagety bez sýru. A její odpověď mě naprosto šokovala. Že na špagety nedávají sýr kvůli tomu, kdyby byl někdo alergický na sýr, tak aby nebyl problém. A ptal jsem se tedy na to, co mám udělat proto, abych dostal špagety s parmazzánem. Paní provozní mi odpověděla, že sýr mají nastrouhaný v miskách a ke každým těstovinám je nosí číšnice. A ta bohužel na to zapomněla. Naštěstí se paní provozní i s kuchařem zachovali profesionálně a řekli nám, že jídlo nemusíme platit. To jsme s radostí přijali, ale řešili jsme, co si dáme. Tak nám paní provozní doporučila jejich pizzu. Řekli jsme si, že když je kuchař Ital, pizzu prostě musí umět. Tak jsme s kamarádem řekli kuchařovi, který se jmenoval Angelo, ať nám udělá pizzu podle jeho představ. Přítelkyně si znovu objednala špagety s rajčatovou omáčkou.

Musím Vám povědět, že tak dobrou pizzu jsem na území České republiky dlouho nejedl. Byla na ní samozřejmě mozarella, houby, olivy, voňavé prosciuto, salám, brokolice a mnoho dalšího. Chuť byla absolutně vyvážená s krásným podkreslením výtečné mozarelly. Těsto bylo křupavé, už na nějakých místech i mírně černé, ale ještě ne spálené. No, ta pizza byla tak, jak má být. Přítelkyně dostala třikrát větší porci špaget než předtím a teď už i s parmazzánem. Byl to obrat o 180 stupňů k lepšímu, za což jsme neděkovali jen my, ale i naše chuťové pohárky. Po jídle se nás přišel zeptat kuchař Angelo na to, jestli nám chutnalo. Nezbylo nám než ho poplácat po zádech.

Těžko říci, proč jsme dostali tak zmršenou první porci jídla. Jestli to kuchař odflákl, použil staré suroviny nebo jestli byla chyba fakt na straně české kuchařky, se už ale nedozvíme. Kvůli těmto jídlům bych Vás tam vážení čtenáři nepozval, ale s pizzou neuděláte chybu. Kuchař Angelo mi řekl, že až tam příště přijedeme, ať řekneme, že chceme udělat pizzu od Angela. Tak jestli náhodou zavítáte do hotelu Praděd, řekněte, že chcete pizzu od Angela - a on se bude snažit. A ještě jedna rada pro Vás. Pokud Vám v kterékoliv restauraci nechutná nebo se vám něco nezdá, nebojte se jídlo reklamovat. Vy jste zákazníci, tak jste i páni. A hlavně jsou to Vaše peníze.