Jak poznamenala neexistující rakovina Davaatsetseg z Mongolska

Seděla jsem v místnosti naproti několika žen. Některé měly na holých hlavách šátek, jiné posedávaly v dlouhých županech. Mezi nimi seděla i žena středních let s jakýmsi zvláštním tvrdým, přísným výrazem. Až později mi došlo, že zračí pevnost a vyrovnanost mysli. Davaatsetseg ještě nemá padesát let, kdysi byla učitelkou. Aby dostala místo v mezinárodní organizaci pomáhající dětem, naučila se sama anglicky. Cílevědomé a energické mladé ženě se tak otevíral úplně nový svět s novými možnostmi.

A tehdy se jí objevila bulka na prsu. Aby vyvrátila pochybnosti, nechala si udělat v nemocnici test na rakovinu. Nález byl negativní. Problémy se ale zhoršovaly: bulka rostla a začala bolet. Davaa se cítila unavená, a tak se lékaři pro jistotu rozhodli výrůstek vyoperovat. Při předoperačním vyšetření jí pak oznámili hrůznou novinu – přístroj byl nejspíš zastaralý a neodhalil zhoubný nádor. Davaa měla v sobě metastáze. Ortel byl jasný: chemoterapie, radioterapie a celkem čtyřiadvacet chirurgických zákroků. Neumím si ani představit, jak člověk po takových zásazích vypadá a Davě se jistě o těchto věcech nechtělo příliš mluvit... A to byl teprve začátek.

Bývalé sebevědomé ženě, z níž zůstala jen kost a kůže a bez vlasů, následně oznámili, že nádor nebyl zhoubný a drastická léčba nebyla nutná. Asi po měsíci se však její stav začal opět zhoršovat, dostala horečky a po léčbě měla minimální imunitu. Doktoři konstatovali, že dostala zápal plic. Nikdo vlastně dodnes neví, co to doopravdy bylo, ale po třech měsících ji začali léčit na tuberkulózu. Stav se neustále zhoršoval, nikdo nedokázal říct, co jí doopravdy je, a navíc se léčba začala projevovat na játrech.

Bylo nutné něco udělat! Přátelé a manžel se rozhodli zaplatit velmi nákladnou léčbu v Číně a poslat Davu do Pekingu. To už nemohla chodit ani mluvit a pro množství chemikálií v těle úplně zežloutla. Lékaři jí dávali dva roky života. A tehdy se v Davě něco pohnulo. Po tolika útrapách se člověk zcela změní a ona si ujasnila životní hodnoty. Začala meditovat o světě a jeho smyslu, pokud to jen šlo prováděla dechová cvičení a začala pracovat se svou myslí. Utvořila si sama v sobě pevný bod, o který se mohla opřít. Své udělala také rodina, přátelé a vynikající práce čínských lékařů. A Davaa jednoho dne zjistila, že má hlad... Nejhorší bylo zažehnáno a její stav se pečlivou léčbou pomalu zlepšoval.

Když se vrátila do Mongolska, byla na tom podstatně lépe, i když některé změny na těle už byly nevratitelné. Ještě před rokem ale nebyla schopna ani vstát z postele a teď se Davaa pustila znovu do práce. Byla si moc dobře vědoma stavu lékařské péče, která byla tehdy pro léčbu rakoviny v Mongolsku dostupná, vždyť si tím peklem sama prošla. Mnohé ale díky této strašné zkušenosti také pochopila. A rozhodla se proto pomáhat lidem se stejnou nemocí. Dát jim dostatek informací, podporu a hlavně naději. Proto založila spolu se čtyřmi dalšími ženami v roce 2005 neziskovou organizaci „Power of Mind“. V dnešní době už Power of Mind neexistuje, protože tři ze zakládajících členek zemřely, další odjela do Austrálie a také Davaa už potřebovala změnu, neboť ovzduší v Ulaanbaataru je neskutečně znečištěné. Proto odjela na prázdniny na venkov, aby se tam loni nadobro odstěhovala…

V ten pátek jsme se spolu setkaly opět v nemocnici pro léčbu rakoviny. Davaa už ale není „plnohodnotným“ pacientem. Neléčí se pro zhoubný nádor, který vlastně nikdy neměla, ale léčí si následky péče, kterou ji lékaři chtěli před údajnou rakovinou chránit. Žije naprosto nový život na venkově, stará se o svou milovanou vnučku a - jak jinak - opět se pustila do práce pro druhé. Právě nyní totiž pracuje pro ekologickou neziskovou organizaci WWF.

Barbora HAMANOVÁ (květen 2010)