Josef Winterhalder mladší (1743-1807)

Expozice, která bude zahájena ve čtvrtek 20. května a potrvá do 29. srpna, je přitom součástí ústřední dramaturgické linie letošního výstavního plánu olomouckého muzea, která je zaměřená na komplexní zpracování fenoménu „olomouckého baroka“. Ta vyvrcholí na podzim stejnojmennou výstavou.

Výstava v Arcidiecézním muzeu je druhou reprízou původního projektu, který vznikl ve spolupráci německého Muzea Langenargen, Moravské galerie v Brně, Semináře pro dějiny umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno a Ústavem pro dějiny umění Akademie věd České republiky. Premiéra se uskutečnila v roce 2009 v Langenargen am Bodensee, první repríza pak proběhla v Maďarské národní galerii v Budapešti. „Když nám Moravská galerie nabídla reprízu výstavy, rádi jsme na spolupráci přistoupili, neboť přesně zapadá do našeho dlouhodobého projektu prezentace díla významných osobností starého umění působících v moravském prostředí,“ uvedla kurátorka výstavy Helena Zápalková.

Josef Winterhalder mladší je podle ní dosud známý především jako žák, spolupracovník a následovník Franze Antona Maulbertsche (1724– 1796), rodáka z německého Langenargen am Bodensee a vůdčího malíře 18. století v zemích habsburské monarchie, mezi jehož vrcholné realizace patří například nástropní malba Lenního sálu v Kroměříži. Výstava má tento dosavadní náhled na Winterhaldera poopravit. „Poprvé přibližuje souborně část jeho bohatého díla a klade si za cíl představit jej nejen jako ve své době uznávaného a nejlepšího Maulbertschova žáka, ale také jako osobitého umělce, který nebyl jen ´horlivým kopistou´ mistrových předloh, i když jeho styl dokázal napodobit tak věrně, že je často obtížné zejména jejich skici odlišit,“ řekla autorka koncepce výstavy Zora Wörgötter z Moravské galerie v Brně.

Winterhalder pocházel z jihoněmecké sochařské rodiny, skutečného školení se mu však dostalo zde na Moravě, u strýce Josefa Winterhaldera staršího (1702 – 1769), který po studiu na akademii ve Vídni získal rozsáhlé zakázky od moravských klášterů (Olomouc – Hradisko, Uherský Brod, Znojmo). Právě v jeho dílně se mohl seznámit s předními umělci z okruhu vídeňské akademie. Pro premonstráty na Hradisku pracoval také budoucí Winterhalderův učitel Josef Stern (1716 Graz – 1775 Brno), rovněž absolvent akademie ve Vídni, dvorní malíř Dietrichsteinů a jeden z nejvzdělanějších umělců své doby. „Stern maloval souběžně s Maulbertschem v Kroměříži a je možné, že mladého a talentovaného Winterhaldera mistrovi pracujícímu vždy s několika pomocníky doporučil. Zprostředkovatelem seznámení však mohl být i jeho strýc, který s Maulbertschem realizoval několik zakázek,“ uvedla Zápalková.

Absence akademického vzdělání přitom zůstala trvalým Winterhalderovým handicapem. Přesto se stal vyhledávaným umělcem a přítelem řady na tehdejším poli kultury vlivných osobností, a to pro svou píli, vstřícné jednání a pečlivý přístup. „Jeho díla tak najdeme na jižní Moravě, ve Slezsku, na Slovensku, v Rakousku i Maďarsku, ale také ve sbírkách ve Spojených státech amerických nebo na Ukrajině,“ doplnila Zora Wörgötter. Těžiště jeho tvorby však podle ní leží v nástěnné malbě a mnohdy rozměrných oltářních plátnech. „Vedle obrazů na plátně proto výstava představuje také výběr z dosud veřejnosti málo známých přípravných prací pro tyto realizace. Pro dějiny umění mají nepochybně velký význam také Winterhalderovy rukopisy, poznámky o umělcích a jejich dílech na jižní Moravě i jeho vlastní životopis,“ informovala autorka koncepce s tím, že výstava v Olomouci skončí 29. srpna.

Jak na závěr upozornila Zápalková, Winterhalder je vedle právě probíhající expozice Josefa Ignáce Sadlera v Arcidiecézním muzeu Kroměříž dalším barokním „předskokanem“ nejdůležitějšího projektu olomouckého muzea v letošním roce – mezioborově koncipované výstavy Olomoucké baroko - Výtvarná kultura let 1620–1780. Ta bude zahájena na konci listopadu a zpracuje historii a zejména výtvarnou kulturu Olomouce v období, kdy město po zkáze Třicetileté války prožilo jedno z nejvýraznějších období kulturního vzepětí. „Výstava, která bude probíhat současně v Arcidiecézním muzeu Olomouc a Muzeu moderního umění, shromáždí sbírkové předměty především z církevních fondů. Bude však využívat i spolupráce s muzejními institucemi a připravujeme i zápůjčky ze zahraničí. Důležitým partnerem je přitom Vlastivědné muzeum v Olomouci, které připraví výstavu zaměřenou na měšťanskou kulturu olomouckého baroka,“ přiblížil ředitel olomouckého muzea Pavel Zatloukal.

Doprovodný program:

8. 6.2010 v 17.00 hod.
Dílem a životem Josefa Winterhaldera mladšího provádí autorka výstavy Zora Wörgötter z Moravské galerie v Brně.
 

16. 6.2010 v 18.00 hod.
Přednáška Tomáše Valeše z Ústavu dějin umění AV ČR.