Dne 17. listopadu roku 2022 byly do levé věže kostela sv. Jakuba Staršího a sv. Anny ve Staré Vodě zavěšeny dva ocelolitinové zvony. Ty v roce 1970 vyrobili v Třineckých železárnách původně pro kostel Nanebevzetí Panny Marie v Šilheřovicích. Tam se již ale nepoužívaly.
Poutní místo vystavěl italský architekt pro olomouckého biskupa
První písemný záznam o Staré Vodě (Altwasser) pochází z roku 1456, ve které se nacházela kaple sv. Jakuba Staršího. V roce 1529 se uvádí i kaple sv. Anny. Dnešní poutní kostel sv. Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě byl postaven v letech 1681-89 dle návrhu Giovanni Pietra Tencally pro olomouckého biskupa Karla z Liechtensteinu-Calstelcorna. Kostel byl vystaven na půdoryse protáhlého osmiúhelníku se dvěma bočními kaplemi a polygonálním presbytářem, k němuž přiléhají po stranách dvě sakristie s oratořemi, průčelí kostela dominují dvě nárožní věže. V letech 1735-67 byl kostel upravován v místech presbytáře. Po skončení 2. světové války došlo k odsunu německých obyvatel a následně zániku celé obce včetně nedalekého kláštera. Zachován zůstal pouze kostel, který se ocitl ve vojenském újezdě a přestal se používat. V 50. – 80. letech 20. století trpěl kostel rozsáhlou bezohlednou devastací. Na počátku 90. let 20. století byla zahájena jeho celková rekonstrukce, která nebyla dodnes dokončena.
Zvony z 15. a 16. století pocházely z Olomouce
Koncem 30. let 20. století se v kostele ve Staré Vodě nacházelo celkem šest zvonů. Tři zvony z roku 1927, které nahradily zvony zabavené pro vojenské účely v roce 1916. V sanktusníkové věži se nacházel zvon z roku 1764. Dva nejstarší zvony (1482, 1552) byly v kostele umístěny již od roku 1787. Jednalo se o zvony dvou zrušených olomouckých kostelů. Za 2. světové války byly rekvírované a zničené celkem čtyři z nich, tři zvony pocházející z roku 1927 a sanktusníkový zvon z roku 1764. Dva nejcennější (nejstarší) zvony zůstaly v kostele na svém místě.
První z nejstarších zvonů z roku 1482 ulil zvonař Václav z Olomouce pro kostel sv. Petra a Pavla v Olomouci. Zvon má průměr 110 cm a váží cca 830 kg, patří mezi deset nejstarších zvonů na Moravě. Druhý zvon z roku 1552 zhotovil zvonař František Illenfefld pro kostel sv. Blažeje v Olomouci. Zvon má průměr 105 cm a váží cca 650 kg. Oba zvony unikly zničení jak za 1., tak i 2. světové války. Zvony byly sundány až v roce 1954 a byly z rozhodnutí arcibiskupské konzistoře umístěny do jiných farností.
Zvon z roku 1482 se nachází od roku 1956 do dneška ve věži kostela sv. Vavřince v Přerově. V horní části zvonu je latinský dvouřádkový nápis: „o rex glorie veni cum pace lucas marcus iohannes metheus maria / a°d°M°CCCC°LXXXII“. Nápis je doplněný plastickým reliéfem Ukřižování Krista v obdélném rámu s latinským dvouřádkovým nápisem: „WENCESLAUS GANDLER / ME FECIT“ (viz fotografie vlevo).
Zvon z roku 1552 měl být přenesen do Hradčovic u Uherského Brodu, ale nakonec se dostal do věže kostela sv. Vavřince v Červené Lhotě v okrese Třebíč.
Zdroj: Národní památkový ústav Olomouc
Kostel svatého Petra a Pavla na vedutě Olomouce z roku 1742
Kostel svatého Blažeje na dnešním Blažejském náměstí