Nejstarším klášterem v Olomouci a druhým nejstarším na Moravě byl klášter Hradisko. Založili ho v závěru roku 1077 olomoucký přemyslovský kníže Ota I. s manželkou Eufemií, původem uherskou princeznou. Mniši zde vystavěli kostel svatého Štěpána mučedníka a klášterní konvent. Kromě jiné činnosti se věnovali také tvorbě písemností, opisování knih a vlastní literární činnosti. Jejich knihovna se vzhledem k mimořádně komplikovaným osudům kláštera v dalších staletích dochovala jen ve zlomcích. „Na základě kodikologického a paleografického výzkumu ale byla v klášteře prokázána v 30. a 40. letech 12. století existence skriptoria,“ říká historik Michal Dragoun na stránce www.encyklopedieknihy.cz Akademie věd ČR a vyjmenovává, jaké knihy jsou s jejich činností prokazatelně spojeny. Jednou z nich jsou letopisy, které začaly vznikat na Hradisku. Také o založení kláštera zde píší - krásné je, že olomouckého knížete Otu, svého fundátora, označují čestným titulem Pater patriae, tedy Otec vlasti. 

Tyto latinsky psané zápisy, známé jako Letopisy hradišťsko – opatovické, se ani zdaleka netýkají jen kláštera samotného nebo jeho okolí. V duchu středověkého univerzalismu jsou naopak pojaty jako široký celek, zahrnující lokální historii do dějin celého lidstva. „Kodex obsahuje martyrologium s doplňovanými nekrologickými záznamy, kanovnickou řeholi, dějiny vlády Alexandra Velikého a letopisy, počínající od doby císaře Augusta, na jejichž závěr jsou zapsány události týkající se českých dějin v letech 894-1163, dále jsou v rukopisu zapsány kratší a zčásti neúplné texty chronologické, liturgické a další. Obsahová skladba rukopisu dokládá, že byl chápán jako celek, v němž na úvodní obecná chronologická díla navazují texty užívané v každodenní liturgii a texty historiografické, kde jsou do univerzálních dějin zapojeny i dějiny Čechů, začínající křtem knížete Bořivoje a tedy vstupem Čechů do křesťanského společenství,“ napsal Michal Dragoun na stejné stránce.

Mniši stručně zapisovali události z politického života českých zemí, přičemž jednoznačně respektovali jako hlavu státu knížete v Praze, ovšem současně důsledně odlišovali velmože nebo vojska česká od moravských. Všímají si jak změn v pražském, tak samozřejmě i v olomouckém biskupství, popisují rozbroje mezi moravskými údělnými knížaty, zaznamenávají také události typu staveb nových klášterů a kostelů nebo naopak požárů církevních staveb.

Písaři do análů zapisovali třeba také zajímavé či přímo záhadné meteorologické jevy. Popisují opakovaně zatmění slunce a Měsíce či průlety komet (vlasatic). K roku 1130 píší benediktini: „Toho také roku v mnohých krajích viděti bylo ve vzduchu o hodině večerní znamení na způsob draka.“

Nejzvláštnější popis se týká události z května 1144. „Léta Páně 1144 dne 14. května v samý den letnic strašná a za našich časů nevídaná věc stala se nedaleko ležení knížete Oty, kterýž sám jakož i mnoho jiných velmožů a nesčíslné množství lidu ji viděli. Nebo kolem poledne, když bylo velmi jasno, viděn byl… černý sloup, an vstupuje od země až nahoru k oblakům, a v jeho kruhu točil se prudký vír. A když měl přijíti k dotčenému místu, bylo viděti jíti mu naproti z vrcholu nebes znamení, na způsob třístranu velmi se skvoucího podivně přišpičatělé, které přemohši nevýslovnou obludu vrazilo ji až do vnitřku země. … jiný sloup, temnější nežli tma, a prudším ještě vírem na ten způsob od země se zdvíhajícím, proti němuž zase se objevilo ve vzduchu znamení na způsob nejjasnějšího kruhu, v jehož prostředku bylo viděti obraz svatého kříže, a to znamení s podivnou rychlostí obludu tu protklo a až k povrchu země přitlačilo.“ Několik odvážných rytířů se prý jelo podívat blíže k jevu, ale vraceli se se zakrytýma očima, protože jim do očí létaly kamínky, prach a kousky vegetace…

Případně zde najdeme ale i docela prozaické meteorologické zápisy: „Léta 1126 bylo velké množství sněhu, v němž mnoho lidí zahynulo. Rozlití vod s ledy mnohým věcem škodily.“

V letopisech je zaznamenána i návštěva papežského legáta Guida v roce 1143. Guido přijel na Moravu udělat pořádek, protože zde v roce 1142 vrcholil spor moravských údělných knížat s olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem, který dal údělníky do klatby a vyhlásil nad celou olomouckou diecézí interdikt, tedy zákaz výkonu církevních obřadů. Právě tato návštěva přitom mohla mít dost podstatný vliv na olomouckou benediktinskou komunitu. Guido totiž dost možná v Olomouci hovořil o nových řeholních řádech, jmenovitě o premonstrátech, kteří byli úzce spolupracovali s papeži a byli nositeli tehdejší církevní reformy. Někdy v následujících letech, a není přesně určeno kdy, pak olomoucký kníže Ota III. Dětleb vyhnal benediktinské mnichy z Hradiska a na jejich místo povolal právě premonstráty. Ti pak na Hradisku působili a sdíleli jeho složité osudy po celá další dlouhá staletí až do zrušení kláštera v roce 1784.

Co bylo dál s letopisy? Ty odnesli mniši s sebou. Část komunity odešla možná do kláštera v Kladrubech, jehož zakládající listina pravděpodobně vznikla právě ve skriptoriu na Hradisku, většina benediktinů putovala do kláštera v Opatovicích nad Labem. Zde v psaní letopisů pokračovali. Právě proto je tato sbírka pramenů pojmenována jako hradišťsko-opatovické anály. A dnes jsou letopisy součástí sborníku Österreichische Nationalbibliothek Wien.

Zdroje:

• Encyklopedie knihy, Knihovna AV ČR, v. v. i, https://www.encyklopedieknihy.cz/
• Manuscripta medievalia, http://bilder.manuscripta-mediaevalia.de/
• Kosmův letopis český (Kosmova kronika) s pokračovateli, Fontes rerum Bohemicarum. Tom II.3 Prameny dějin českých. Díl II.3 Kosmas, 1874