Vše pomíjí. Žil jsem a už nežiji, říká chlapec s bublifukem na krásné secesní fasádě

Víte, že i fasády domů umí vyprávět příběhy? Někde jsou to zazděné dělové koule, jinde prazvláštní domovní nebo ochranná znamení, a někde třeba bezstarostné dítě s hračkou. Podívejte se někdy při průchodu rušnou ulicí 8. května nahoru na fasádu domu, kde dnes sídlí penzion U Jakuba. Uvidíte hocha, který jen tak fouká bubliny z bublifuku.

Foto: Zuzana Syrová-Anýžová (NPÚ)

Dům číslo popisné 520 v ulici 8. května zaujme na první pohled výraznou secesní fasádou. V roce 1907 ji vytvořil pravděpodobně Jan Hublík, v té době oblíbený a tedy často využívaný olomoucký stavitel. Fasádě dominuje motiv chlapce, bezstarostně sedícího na horizontální kordonové římse, která odděluje parter od prvního patra budovy. Hoch, jehož klid kontrastuje s ruchem v ulici pod ním, vyfukuje bubliny a pohupuje bosou nohou. Má ten neobvyklý výjev nějaký hlubší symbolický význam nebo je spjat s nějakou pověstí?

Zeptali jsme se zkušeného olomouckého průvodce Tomáše Kryla. Podle něj toto zpodobnění s žádnou olomouckou pověstí spojeno není, jde ale o výtvarně zpracovaný symbol. „Jedná se o věc vcelku prozaickou. Vidíme tady zobrazení uměleckého fenoménu vanitas. Pojem z biblické knihy Kazatel byl ve výtvarném umění uchopen tak, aby vyjadřoval marnost a pomíjivost lidského života. Ovlivněni takto byli především malíři, specializující se na zátiší, do kterých zapracovávali symboly lebek, hodin nebo květin; člověk na konec času zemře, května zvadne, uschne. Klasické memento mori,“ říká Tomáš Kryl, který dokáže zasvěceně vyprávět o bezpočtu staveb a motivech v centru historické Olomouce.

„I náš chlapec, klidně mu říkejme Jakub, je takovým zvěstovatelem. Jeho bubliny taky za chvíli prasknou a nezbude z nich nic. Důležitou roli zde však hraje i jejich počet. Vyfoukl jich přesně sedmnáct. Římskými čísly XVII. Přesmyčkou toho čísla získáme anagram v podobě latinského slova VIXI - tedy "žil jsem" (a už nežiji). Mimochodem Italové proto sedmnáctku považují za nešťastnou. Konec konců podle Starého zákona začala potopa světa 17. dne 2. měsíce. Zkrátka Vanitas vanitatum et omnia vanitas neboli Marnost nad marnost, všechno je marnost.“

Tolik tedy výklad znalce olomouckých reálií Tomáše Kryla. Co o domě v ulici, které se až do poválečných časů od středověku říkávalo Česká, tvrdí památkáři? „Jde o barokní dům s dvorními přístavbami z 19. století. Autorem výrazného secesního průčelí z roku 1907 je pravděpodobně Jan Hublík, který při přestavbě ponechal klasicistní portál,“ píše historik v online památkovém katalogu NPÚ. Sklepení domu je gotického založení, v části interiéru se dochovala valená barokní klenba, patra spojuje dvoutraktové pískovcové klasicistní schodiště. Vstup do průjezdu je rámován klasicistním pískovcovým portálem. Původní zahrada slouží dnes jako parkoviště pro penzion. „Objekt byl stavebně upravován a dostavěn v 19. století s hodnotnou secesní výrazně dekorativní fasádou.“

Dodejme ještě, že dům má velmi zajímavou historii, pokud jde o majitele a obyvatele. V roce 1718 jej zakoupil velevýznamný císařský kameník a sochař Václav Render, tvůrce barokních kašen, mariánského sloupu na Dolním náměstí a zejména sloupu Nejsvětější Trojice na Horním náměstí. Tento úspěšný umělec vlastnil i sousední dům číslo popisné 521, který na starších ruinách vystavěl roku 1690 jeho otec, kameník Kristian Render. Dům číslo 520 přišel roku 1733 do dražby a novým majitelem se stal další kamenický mistr Jan Václav Rokytský, o jedenáct let později pak jeho syn a rovněž umělec Jan Ignác Rokytský. Ve stejné řadě vlastnil od roku 1712 dům číslo 523 sochař Jan Sturmer, u nějž nějaký čas bydleli sochařská rodina Winterhalderů, a v Renderově domě 521 žil od roku 1744 další ze spoluautorů sloupu Nejsvětější Trojice, významný olomoucký barokní sochař Andreas Zahner. Takovou koncentraci výtvarných umělců a uměleckých řemeslníků na pár metrech čtverečních by nejen v Olomouci jinde člověk nenašel.

Zdroje:

Tomáš Kryl, https://www.nejlepsipruvodce.cz/

Památkový katalog Národního památkového ústavu

Tichák, Milan: Olomoucké vycházky, Olomouc 2014

Foto: David Záleský 


Foto: Zuzana Syrová-Anýžová (NPÚ)




INZERCE

Názory k článku

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.



INZERCE
Chata Kouty