Princip tohoto dílu jejího seriálu je jednoduchý. V pražském bytě otevře ledničku, vytáhne balení Olomouckých tvarůžků a velmi emotivně se podiví typickému aroma tohoto speciálního zrajícího sýra. „Myslím, že se nám ten sýr zkazil,“ volá Jen na partnera a navrhuje reklamaci. Jelikož nemají žádný paragon, rozhodnou se jet do Olomouce, kde by podle jejich názoru šlo Olomoucké tvarůžky reklamovat.

Cestou přináší zajímavý výklad o několika druzích obyvatel České republiky a o Olomouci, které je podle ní hlavním městem Velké Moravy od počátku až do roku 1642, kdy Olomouc okupovali Švédové. Ti se zde podle Jen chovali jako mladí Britové na rozlučce se svobodou a Olomouc zcela zničili, načež se město posunulo co do významu těsně za Brno. „Být až za Brnem, to musí bolet,“ říká se šibalským úsměvem Jen. Hned ale dodává, že v Olomouci je bezpočet krásných památek, její radniční věž je vyšší než ta pražská, věž katedrály svatého Václava je rovněž vyšší než věž katedrály svatého Víta a sloup Nejsvětější Trojice je úplně naprosto nejvyšší barokní sousoší, což prý Olomouci záviděla i Marie Terezie.

Následně dorazí na Horní a Dolní náměstí, kde se zrovna koná Tvarůžkový festival. Zkouší, proč mají lidé tvarůžky tak rádi, i co všechno se z nich dá udělat. Dodává teorii, co je třeba k tomu, aby páchnoucí tvarůžky lidem tolik chutnaly. Jde prý o „malé kouzlo v zadní části nosu“, neboli retronazální čich, kdy se to, co zprvu při prvotním čichovém vjemu zapáchá, se po spojení s chuťovým vjemem dostane do jiné části nosu a celkově pak v mozku vytvoří spojení plné libosti. Jde jen o tu odvahu vložit takovou věc do úst, a pak už to prý jde samo. Srovnává pak tvarůžky s některými vyhlášenými jídelními kuriozitami, založenými především na fermentování.

V každém případě je reportáž Američanky Jen velmi milá a k Olomouci příznivá. A je to i skvělá reklama na tvarůžky. Reportáž najdete zde nebo přímo na Youtube.