Moravské divadlo Olomouc uvede Shakespearovu hru Něco za něco, kterou s činoherním souborem nastudoval mezinárodní tým

Hra nabízí skvělé příležitosti pro nové opory souboru, Jiřího Suchého z Tábora a Kláru Klepáčkovou. Obrovský úkol stál také před Petrem Kubesem, který se popasoval s vídeňským knížetem – těžko uchopitelnou postavou a nesporným předchůdcem Prospera. V olomoucké činohře byl titul uveden v roce 1965 v Renčově překladu Půjčka za oplátku a v režii Jiřího Svobody. Mladého šlechtice Claudia si tehdy zahrál Alois Švehlík (v současném nastudování v podání Vojtěcha Lipiny), výčepního Hektora pak František Řehák (dnes Václav Bahník).

„Komedie Něco za něco ukazuje, jak člověka dokáže proměnit moc. Jako by zde Shakespeare rozvedl dva sonety, konkrétně číslo 94 a 129, které napsal nedlouho před vznikem hry, a na něž nás upozornil překladatel, profesor Martin Hilský, když zavítal na jednu ze čtených zkoušek. Téma moci a chtíče je zde traktováno jednak v monolozích, které připomenou Shakespearovy velké tragédie, jednak i v „buffo“ rovině – v rovině klaunských výstupů. Jedná se tedy o shakespearovsky komplexní žánr a řazení ke komediím může někoho mást,“ vysvětlil dramaturg Milan Šotek. Proto se častěji hovoří o takzvané problémové hře, kterou charakterizují drastická řešení otázek života a smrti i zpochybnění morálky většiny postav. „Na textu mne fascinuje Shakespearem skvěle vytušená Vídeň a vůbec ohromný scénický potenciál – divadelně vděčné převleky či závěrečný skandální soud. Vše se ve hře děje jen na zkoušku, zato však s trvalými následky. Isabelina ctnost sice zůstane bez poskvrny a ani Claudio není popraven – během hry však pocítí, jaké by to bylo nebýt pannou, jaké by to bylo přijít o hlavu,“ zdůraznil dramaturg.

Málokterá Shakespearova hra má na svém kontě tolik různých názvů – Veta za vetu, Oko za oko či Půjčka za oplátku. „Celou hrou prostupují dvě základní divadelní situace současně. Tu první bychom mohli nazvat ,oko za oko‛, tu druhou ,něco za něco‛. Ta první je spjata se starozákonní odplatou, ta druhá se směnou zboží a peněz. (Ve starších překladech tu první představuje ,veta za vetu‛, tu druhou ,půjčka za oplátku‛.) ,Oko za oko‛ je přesná, téměř legalistická ekvivalence vyjádřená částí lidského těla. ,Něco za něco‛ označuje spíš úplatky,“ cituje v programu profesor Hilský.

Osoby a obsazení: