Odborníci našli původní barokní přehoz z kočáru biskupa Troyera

Bohatě zdobenou a vyšívanou textilii z roku 1746, která byla považovaná za ztracenou, nechalo muzeum zrestaurovat a od úterý 27. července si ji mohou prohlédnout návštěvníci. Textilii nalezli pracovníci arcibiskupství na podzim loňského roku ve skříni v nevyužívané místnosti arcibiskupského paláce, která sloužila jako skladiště. Kromě pokrývky z Troyerova kočáru na ně čekaly i další „poklady“: přehozy na kozlíky patřící k původní textilní výbavě dalších dvou dochovaných barokních arcibiskupských kočárů, soubor livrejí z konce 19. a počátku 20. století a další historické textilie.

„Byla to pro nás skvělá zpráva, když se přehoz podařilo na arcibiskupství objevit. Po celá dlouhá léta, co byl Troyerův kočár vystavený na zámku v Náměšti na Hané, totiž panovala domněnka, že se ztratil. V průběhu restaurování kočáru před otevřením stálé expozice Arcidiecézního muzea byl proto zhotoven přehoz nový, tvarem a velikostí odpovídající dobovým analogiím. Podoba originálu ale předčila naše představy,“ přiznala historička umění Helena Zápalková. Přehoz kryjící na Troyerově kočáru kožený kozlík pro vozku totiž dokládá mistrovství barokních řemeslníků. „Je z rudého hedvábného sametu lemovaného třásněmi a bohatě zdobený reliéfní ornamentální výšivkou tvořenou zlacenými kovovými dracouny,“ popsala „objev“ Zápalková. Restaurátorské práce, které spočívaly především v šetrném čistění plísní napadeného sametu a podšívky a zajištění a vyčištění uvolněné výšivky, provedla restaurátorka textilu Marie Foltýnová z Prahy.

Obnova a vystavení nalezeného barokního přehozu je přitom součástí nejdůležitějšího projektu Muzea umění Olomouc v letošním roce, a to výstavy Olomoucké baroko - Výtvarná kultura let 1620 – 1780. Ta bude zahájena na konci listopadu a nabídne bezmála 500 exponátů, dokumentujících jedno z nejvýraznějších období kulturního vzepětí Olomouce. „Město a celý region v 17. a 18. století zažilo tak intenzivní rozmach, že můžeme mluvit o specifickém fenoménu a odstínu barokní kultury města Olomouce. Její podobu spoluutvářely vlivy z Itálie, Podunají a sousedních Čech i Slezska, ale zejména lokální specifika. Mezi klíčové protagonisty, určující místní kulturu a umění, patřily zejména instituce olomouckého biskupství a jezuitské univerzity a široké duchovenské prostředí, ale na druhé straně vlastní měšťanské prostředí se svou kulturou a rovněž i složka vojenská, související s přeměnou Olomouce na moderní evropskou pevnost,“ doplnil kurátor výstavy Ondřej Jakubec.

Výstava přitom bude probíhat současně v Arcidiecézním muzeu Olomouc, Muzeu moderního umění a také ve Vlastivědném muzeu, které je klíčovým partnerem projektu. „Zatímco naše výstavy se zaměří spíše na duchovní rozměr olomouckého baroka, Vlastivědné muzeum přiblíží dobovou měšťanskou kulturu,“ informoval Jakubec. Do projektu se podle něj navíc zapojí i významné barokní památky ve městě. „Připravujeme pro návštěvníky jednak brožuru, která může sloužit jako průvodce po olomouckých barokních skvostech, a také komentované prohlídky vybraných objektů, například Klášterního Hradiska, baziliky na Svatém Kopečku nebo Kaple Božího těla,“ uzavřel kurátor výstavy Olomoucké baroko.


Kočár biskupa Ferdinanda Julia Troyera z Troyersteinu
Slavnostní vůz zakoupil olomoucký biskup Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu (1745-1758) již jako použitý ve Vídni v roce 1746 spolu s dalšími dvěma, dodnes dochovanými barokními kočáry. Jeho původ lze díky nedávno objeveným prvkům starší výzdoby spojit s vyslancem francouzského krále Ludvíka XV. u císařského dvora – Louisem Françoisem Armandem du Plesis, vévodou de Richelieu (1696-1788). Kočár vznikl zřejmě přímo v pařížských dílnách v první čtvrtině 17. století, záhy po zakoupení biskupem ve Vídni byl ale dosti výrazně přestavěn. V dekorativních řezbách konstrukce kabiny převládá již pozdně barokní rokaj, malby na všech jejích stranách vycházejí z antické mytologie. Základní ideovou osu výzdoby představují alegorická znázornění čtyř živlů, které zde reprezentují antická božstva. Na zadní straně kabiny je vlepena malba na plátně s alegorickým námětem Dne odhánějícího Noc, která je dílem císařského dvorního malíře a pozdějšího rektora vídeňské akademie Michelangela Unterbergera.