Osobnosti Olomouckého kraje - profesor Otto Wichterle

Narodil se v Prostějově 27. října 1913.
Po maturitě chtěl původně studovat na strojní fakultě. Po poradě s přítelem však v roce 1931 zvolil Vysokou školu chemicko – technologického inženýrství.
Byl usilovným žákem. Prý pro to, že na jedné z prvních hodin neznal vzorec dvojchromanu draselného a tím udělal špatný dojem na profesora O. Quadráta. V roce 1935 vypracoval diplomovou práci u profesora Votočka a studium zakončil v roce 1936 doktorátem technických věd.
Jako asistent doktora Votočka pracoval do 17. 11. 1939, kdy byly zavřeny vysoké školy.

V roce 1940 začíná pracovat v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde vede pracovní skupinu, která se zabývá výzkumem polyamidů. Zde vypracovává technologii výroby kaprolaktamu (organická sloučenina – Nylon 6) a již v roce 1941 připravuje ve své laboratoři vlákna polyamidu, která se dají spřádat. Bohužel pro komplikace spojené s utajením před nacisty a později kvůli problémům poválečného průmyslu se výroba polyamidů (nazývaných silon) opozdila o celých deset let!

Po válce, v roce 1945, se Otto Wichterle vrací na VŠCHT a dokončuje habilitační řízení v oboru organické chemie. Začíná přednášet obecnou a anorganickou chemii.
Píše učebnici anorganické chemie, která je v té době nadčasová. Píše také německou a českou učebnici organické chemie.
V roce 1949 Otto Wichterle rozšiřuje svou habilitaci i na obor technologie umělých hmot a řídí katedru technologie plastických hmot. Stává se jejím prvním profesorem a vedoucím.
Zde se také od roku 1952 začíná zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů a hledá vhodný materiál pro výrobu měkkých kontaktních čoček. Impulzem k tomu je rozhovor se spolucestujícím ve vlaku (dr. Pur) z Olomouce do Prahy, který četl odbornou literaturu o možnostech chirurgické náhrady oka. Přichází na to, že by se problém dal vyřešit vyrobením čočky z hydrofilního polymeru.
Daří se připravit polyhydroxyethylmethakrylátový (HEMA ) gel, který je průhledný, pohlcuje až 40 procent vody a má vhodné mechanické vlastnosti.
V roce 1958 při politické čistce je ze školy i s několika vynikajícími kolegy vyhozen a výzkum nitroočních čoček je zastaven.

V témže roce vzniká na základě přesvědčení z řad zahraničních odborníků Ústav makromolekulární chemie Československé akademie věd. Ředitelem se stává profesor Otto Wichterle. Poněvadž budova ústavu ještě není dostavěna, první pokusy výroby oční kontaktní čočky provádí v roce 1961 doma s pomocí stavebnice Merkur.
Na prototypu odstředivého odlévacího zařízení, poháněného dynamem z kola (později z gramofonu), který je zapojen na zvonkový transformátor, odlévá čtyři pravidelné čočky.

                                                       
                                               Přístroj zhotovený ze stavebnice Merkur

Již v roce 1508 Leonardo da Vinci popsal způsob nápravy oční vady, avšak tento sen realizuje až profesor Otto Wichterle v roce 1961.

V roce 1965 je v Praze podepsána licenční smlouva s firmou National Patent Development Corporation. Kontaktní čočky se používají na celém světě.

V roce 1968 je pro své názory zbaven funkce ředitele Ústavu makromolekulární chemie a pracuje jako řadový vědecký pracovník. Jeho jméno se nesmí objevit ani na tablu vyučujících profesorů na VŠCHT.

Otto Wichterle, držitel řady zahraničních cen, člen mezinárodních společností a čestný doktor zahraničních univerzit je v roce 1990 rehabilitován. Je zvolen předsedou Československé akademie věd a tuto funkci vykonává až do rozdělení Československa v 1993.
Na kontě má asi 200 patentovaných vynálezů.

V roce 1993 je jedna z planetek naší sluneční soustavy pojmenována Wichterle.
Profesor Otto Wichterle zemřel v roce 1998.

Ke stému výročí narození profesora Wichterleho se připravuje v České mincovně, na říjen 2013, nákladem 50.000 ks ražba stříbrné pamětní mince.