Po patnácti letech bude v Olomouci uvedena Vídeňská krev

Od jejího posledního uvedení na scéně olomouckého divadla uplynulo dlouhých patnáct let. Tato operetní klasika je bohatá na typicky vídeňské straussovské melodie a jistě potěší všechny příznivce stále oblíbeného divadelního žánru. Režie se ujal hostující Gustav Skála, který má na svém kontě řadu divácky velmi úspěšných představení.

Zajímavostí je, že skladatel Johann Strauss (1825 - 1899) své dílo nedokončil. Premiéra se konala až po jeho smrti, kdy slavnou operetu dokončil Adolf Müller junior. Úprava vystihla a popsala přesně dobu vídeňského kongresu, kdy se celé město smálo, tančilo a zpívalo a k tomu vybrali nejkrásnější melodie Straussových i méně hraných děl. „Respektuji předlohu libretistů a nesnažím se ji režijními zásahy modernizovat. Ostatně by se to dalo jen velmi obtížně. Vycházím z možností jednotlivých interpretů operního souboru, s nimiž dílo připravuji,“ uvedl režisér Gustav Skála.

Příběh nás zavede do staré Vídně v letech 1814-1815 a vedle společnosti z takzvaných vyšších kruhů je zde celá plejáda lidových postav. Hlavními hrdiny příběhu je manželský pár, kdy hrabě podvádí svou manželku se svou milenkou tanečnicí a přitom touží po dobrodružství s mladou dívkou – švadlenkou své ženy a partnerkou svého sluhy. Do tohoto mnohoúhelníku se zamotají vyslanec a otec tanečnice. Komedie nabízí bohatství melodií, veseloherní náboj, komiku, bezstarostnou pohodu kořeněnou lehkomyslností a slibuje krásný divadelní zážitek. Vtipně napsaný děj zkušených libretistů Victora Léona a Lea Steina dospěje na konci k očekávanému rozuzlení. Režie a choreografie se ujal hostující Gustav Skála. Dirigentem je Tomáš Hanák, autorem scény Vladimír Šrámek a autorem kostýmů Josef Jelínek.

Premiéra se koná v Moravském divadle Olomouc 26. února, 2. premiéra o den později 27. února v 19.00 hodin. Všechny role jsou nastudovány ve dvou alternacích.

V Olomouci tato opereta zazněla zatím jen dvakrát. Poprvé 25. října 1981, kdy dirigoval Zvonimír Skřivan, režii měl Martin Dubovic a výtvarníkem byl J. A. Šálek. Druhé uvedení mělo premiéru 10. listopadu 1995. Dirigenty byli Richard Hein a Reginald Kefer, režisérem dlouholetý šéf Karlínského divadla Rudolf Vedral a hrálo se ve scéně Martina Víška.

Režisér a choreograf Gustav Skála je absolventem Taneční konzervatoře v Praze, rok studoval na Choreografickém učilišti A. Vaganovové v Moskvě a na institutu Grety Pallucy v Drážďanech. Po pětiletém angažmá v Národním divadle odešel na DAMU, kde studoval obor režie a dramaturgie. Po tom, co v roce 1991 absolvoval Molièrovým Amfitryonem, založil Studio Amfitryon a působil v Divadle pod Palmovkou. S částí souboru pak odešel do Liberce, kde vykonával jednu sezónu funkci šéfa činohry. Od roku 1993 působí pohostinsky v Městském divadle Brno, byl režisérem inscenací Mam´zelle Nitouche, Popelka, Brouk v hlavě a Charleyova teta a nejnověji Hello Dolly. Jako dramaturg se podílel na přípravě West Side Story. Spolupracuje také s Českou televizí.

Dirigent Tomáš Hanák je absolventem brněnské konzervatoře v oboru klavír a dirigování (u E. Holiše), ve studiu pokračoval na pražské AMU (prof. Bělohlávek a prof. Vajnar), kterou dokončil v roce 2001. Reprezentoval Českou republiku na dirigentské soutěži Pražského jara 2000 a na Nicolai Malco Competition 2001 v dánské Kodani. V olomouckém divadle působí jako šéfdirigent.
Scénograf Vladimír Šrámek byl dlouholetým šéfem výpravy Státního divadla v Ostravě (nynější Národní divadlo moravskoslezské). Z inscenací jmenujme alespoň Richarda III. (W. Shakespeare), Médeiu (Euripides), Figarovu svatbu (W. A. Mozart), Falkenštejna (J. Hilbert), které doplňuje řada dalších.

Obsazení

Narodil se jako jeden ze tří synů Johanna Strausse st. a Emílie Trampuschové. Jeho otec, vlastník orchestru, ale chtěl, aby se vyučil bankovním úředníkem. Na housle se musel učit hrát potají, ale naštěstí ho, i přes otcovu nevoli, podporovala matka. Otec později rodinu opustil a mladý Johann se začal hudbě věnovat naplno. V roce 1844 ještě neplnoletý si založil svůj vlastní patnáctičlenný orchestr a začal konkurovat otci. Velmi významným rokem byl jak pro celou Evropu, tak pro rodinu Straussových revoluční rok 1848. Otec a syn se rozcházejí ve svých politických názorech. Zatímco Johann Strauss starší byl velkým příznivcem císaře, syn Johann stál na straně revolucionářů.

Po otcově smrti získal Johann Strauss ml. otcův orchestr, který sloučil se svým tělesem. Ve vedení tohoto nového orchestru se Johann střídal se svým mladším bratrem Josefem (1827 – 1870), který sám složil na tři stovky tanečních skladeb. V pozdějších dobách vedl koncerty také Johannův nejmladší bratr Eduard (1835 – 1916). Johann nebyl spjat pouze s orchestrem, ale také s divadlem „Na Vídeňce“, kde mívaly premiéru jeho operety.

Nejdůležitější díla