JAK NÁM CHUTNÁ - Restaurace Kamenný Mlýn

Začněme interiérem restaurace. Ten vypadá jako v každé druhé hospodě. Zelené reklamní ubrusy a nejednota zvoleného nábytku. Jeden nebo dva stoly měly úplně jiné židle než ve zbytku restaurace. Podstatná část restaurace se nachází ve sklepení, což interiéru nepřidává moc na vzdušnosti. Když jim ještě na každém světle nefungovaly minimálně dvě žárovky, tak jsem se fakt necítil moc příjemně. Spíš jsem se cítil jak v nějakém šedém krytu z druhé světové války. Ale nechme to být. Devizou tohoto podniku není interiér, ale příšerné jídlo.

Už čtení v jídelním lístku ve mě vyvolávalo erupce smíchu. Zasloužila se o to hlavně stránka s těstovinami. Tam mě nejvíce rozesmály italské špagety. A co že na tom bylo tak vtipného? Když upustíme od toho, že každé špagety jsou italské (protože je to jejich národní pokrm), tak mě hlavně na tom rozesmálo to, že na ITALSKÉ špagety sypou eidam s parmazánem. Parmazán tam samozřejmě patří, ale eidam dělá ze špaget počeštěnou Itálii a ne žádný čistokrevný italský nářez. Pak ještě k tomu všemu si stolovník od vedlejšího stolu objednal tuto pochutinu, a když jsem viděl, jak číšnice nese kopu špaget, které byly posypány sýrem a kečupem, tak už jsem měl fakt dost. Tak oni ty špagety nazývají italské, když tam dávají eidam a kečup??? To by tam nikdy žádný Ital nedal. Z toho se dá usuzovat, že kuchař či pan majitel nikdy nebyli v Itálii a nejedli pravé italské špagety. Jinak z celkem obsáhlého jsem si nemohl moc vybrat. V lístku jsou totiž jídla, která jsem už viděl stokrát. Smažené sýry, žampiony, kuřecí s broskví a podobné výtvory, které Vás sice zasytí, ale přitom vůbec nenadchnou. A někdy i hůř. Čemu jsem se podivil, tak byla cena za kuřecí steak se sýrem a broskví. Za tenhle gastronomický skvost, který není vůbec jednoduché připravit si účtují 170 korun. Pardon? Tolik? To už je trochu hodně peněz za to, že mi někdo udělá kuřecí steak, na něj dá broskev z konzervy a plátek toho nejlevnějšího sýru. Ale v jídelním lístku byly i další úlety. Smažená mozzarella? No dobře. Ale bez hranolek a tatarky. Pěkně s bazalkou a opečenou česnekovou bagetou. A ne pořád všude dávat tatarku a hranolky. Nicméně jsem si tedy vybral kuřecí vývar s játrovými knedlíčky za 30 korun, řeckou směs za 115 korun a přítelkyně si dala palačinky dvou barev za 55 korun.
Tak jdeme na polévku. První, co mě vystrašilo, tak byl trochu nepříjemný zápach levného kuřecího masa v polévce. Chuťově polévka nechutnala nijak. Neměla absolutně žádné grády. Zelenina byla samozřejmě mražená, takže byla bez chuti. Jediné, co mi v polévce chutnalo, tak byly játrové knedlíčky. A to je trochu málo. Už jsem sice jedl i horší polévky, třeba kuřecí vývar na narozeninové party v restauraci Garnet (tam jsem už recenzoval), ale i tak bych si tam polévku nikdy znovu nedal. Ta byla totiž úplně nudná, chladná, přesně jako kocour po kastraci. Alespoň že byla levná. Jako hlavní chod jsem měl řeckou směs. Ta řecká směs měla s Řeckem asi tolik společného jako jejich slavné italské špagety s Itálií. I teď, když o tom píší, tak se musím smát, jak je to vůbec možné. No, vraťme se ale do Řecka. Na talíři jsem měl šílené množství hranolek, což neberu jako minus, ale ta šlichta, co byla k tomu, to bylo otřesné.

Dal jsem si pár vidliček a musel jsem toho jídla nechat, protože by mě potom můj žaludek neměl rád. A to jsem fakt jedlík. Řecká směs je moc honosný název, já si dále dovolím toto jídlo nazývat šlichta. Šlichta obsahovala kuřecí maso, cibuli a žampiony. Cibule nebyla vůbec oprančená a tím pádem vůbec křupavá, spíš byla taková navlhlá, rozmělněná. Žampiony to stejné. Byly nasáklé vodou a opět bez chuti. V jídelním lístku psali, že se jídlo připravuje na olivovém oleji. Ale po jeho chuťové stopě nebylo ani památky. To stejné po koření gyros. Ani vidu, ani slechu. Spíš mi to jídlo připadalo jako nějaká čínská směs. Pod řeckým jídlem si představuji olivy a balkánský sýr. V první řadě. Z tohoto tam nebylo ani jedno. Nechápu, proč sypou balkánský sýr na Špíz hladného mlynáře, který nemá s Egejským mořem nic společného. Proč to raději nedají na jídlo, na které to patří. Restaurace Kamenný Mlýn vyhrává první místo za nejnesmyslnější jídelní lístek a nabídku jídel, kterou jsem kdy viděl. A to se vůbec nebavím o té infantilnosti. Ta naše pipenka kropenatá nebo dary čuníka rypáčka. To je až trapné. Kdyby tam alespoň uměli vařit. Palačinky nebyly chuťově špatné, ale už jsem se vůbec nedivil tomu, že byly postříkány bílým chemickým gejzírem šlehačky ze spreje, která Vám může přivodit více problémů než všechny sopky na Islandu dohromady. Obsluha byla podobná jako jídlo. Nemastná, neslaná. Alespoň se nás dívenka hned napoprvé zeptala, co si dáme na pití. A abych nezapomněl. Presso tam nebylo vůbec dobré. Nebylo výrazné, nijak nevonělo. A ani jsem k tomu nedostal skleničku vody. A možná i vím proč. Presso bylo tak vodové, že ta voda nebyla ani zapotřebí.

Jak to shrnout? Restaurace Kamenný Mlýn je ten typ restaurací, proti kterým bojuje každý milovník dobrého a vyváženého jídla. Zasloužila se o to hlavně šíleným jídelním lístkem, kde mi fakt u každého druhého jídla zůstal rozum stát, a v neposlední řadě i špatnou kvalitou přípravy. Kdyby tato restaurace byla jediným podnikem na vesnici, kde se dá najíst, má právo na existenci, ale v Olomouci, kde je konkurence vysoká, nemá co dělat. Nebo spíš se divím tomu, jak už tak dlouho může existovat. To Vám tam doopravdy chutná?