JAK NÁM CHUTNÁ - Restaurace Primavesi

   Už jen příchozí cesta do restaurace přes zahradu Vily Primavesi je svým způsobem fascinující. Musíte obejít skoro celou vilu a cestu Vám ukazují šipky ve stylu Tří veteránů. Interiér restaurace je dle mého vkusu krásně zařízený, uprostřed restaurace je akvárium, které ji rozděluje na dva hlavní prostory. U stěny je i malá židlička se stolečkem, kde si můžou Vaše děti kreslit, kdyby se náhodou nudily.
    V restauraci Primavesi si můžete dát steak, svíčkovou nebo kachnu, ale tento podnik je známý především díky svým rybím specialitám. Tak jsme si nemohli s kamarádem objednat nic jiného než francouzskou rybí polévku Bouillabaisse za 76 korun a na druhý chod lososa v sezamové krustě s bramborovou kaší za 149 korun a ještě jsme vyzkoušeli grilované chipsy z vepřové panenky na trhaném listovém salátu s domácí majonézou a pečenými brambůrky za 169 korun. A to jsme si objednali ještě ty levnější jídla. Ty dražší stojí zhruba 300 korun. A jestli máte rádi plzeňské pivo, zklamu Vás. Ne, je dobré, ale stojí skoro 60 korun.
Byli jsme zvědaví, jaká bude polévka, která stojí stejně jako polední menu v nejedné restauraci. Musím říci, že byla vynikající. A sytá. Rybího masa tam bylo totiž požehnaně a jako bonus tam byly krevety a mušle. Jen mě mrzelo, že nám k polévce nebyla nabídnuta bageta a ještě k tomu všemu, když jsem slyšel pana číšníka, jak hostům u vedlejšího stolu říká, že si pečou vlastní pečivo. Menší kousek bílého pečiva k rybí polévce by nepřišel na škodu. Pravdou je, že jsem si o něj mohl říci sám.
    Za pár minut po dojedení polévky nám pan číšník přinesl druhý chod. Jídla vypadala hezky, i co se týče designové stránky. Můj losos zaujímal pyšnou pózu přes kopeček bramborové kaše a vím proč pyšnou. Protože chutnal skvěle. A musím podotknout ještě jednu věc. Na talíři jsem měl citrón a limetku. A co bylo na nich zvláštního? No to, že nebyly nakrájeny na kolečka, kdy si během kapání na rybu zapapláte všechny prsty, ale na čtverečky, které Vám ruce během kapání nepotřísní. Je to jen detail, ale vzpomeňte si, když jste naposledy v restauraci dostali řízek s pomerančem, a jak Vám potom pěkně lepily prsty. Méně je někdy více, takže já dávám přednost praktičnosti před zdobností.
Losos tedy chutnal výborně, nebyl vůbec suchý a kombinace limetky se sezamovou krustou a lososem byla také vynikající. Z čeho jsem byl ale zklamaný, tak byla bramborová kaše. Ne, že by byla vyloženě špatná, ale chuťově to nebyl můj šálek kávy. Už jsem párkrát jedl bramborovou kaši v podobně drahých restauracích, a to se nedá srovnávat. Ty byly jemné a měly takový šmrnc v chuti, že bych mohl jíst jen kaši a nic jiného. Tady jsem dostal kaši, která byla těžkopádná, chuť brambor nešla moc cítit a ještě jsem čas od času narazil na hrudku. Ale to je snad jediná výtka, kterou bych k tomu jídlu měl.
    Kamarád, co si objednal salát s chipsy z vepřové panenky na trhaném listovém salátu s domácí majonézou a pečenými brambůrky, nemohl ničeho litovat. Chipsy z vepřové panenky byly výborné a brambor smočený v domácí majonéze neměl chybu. Na talíři jsme také našli spoustu zeleniny, kterou jsme si mohli libovolně zalít olivovým olejem. Kamarád říkal, že by místo majonézy uvítal dresink, ale to je věc názoru. Do této chvíle jsem zastával názor, že salát nemůže zasytit, když si ho dáváte na oběd. Ve Vile Primavesi mi ho ale změnili. Salátu a masa s bramborami byl fakt plný talíř, že bych se nebál, že by mi po tomto jídle ještě kručelo v břichu.
S dvěma polévkami, dvěma jídly a dvěma pivy přišel tento oběd mého kamaráda na necelých 700 korun, za což mu děkuji za pozvání. No, je to hodně peněz, ale za kvalitu a krásné prostředí se platí. Ale polední menu zde stojí 99 korun - a to už stojí za ten pokus sem přijít a najíst se. Na menu je vždy nějaká ryba plus další jídlo. V den, kdy jsme tam byli my, tak jako druhé jídlo měli dančí guláš s knedlíkem. A co mi bylo sympatické na poledních menu bylo to, že vařili jen dvě jídla. Tak může kuchař věnovat větší péči Vašemu jídlu, než kdyby měl na menu osm jídel a na každé jídlo by měl jen zlomek času.
    V novinách teď můžete často číst články o tom, že by se měla v restauracích podávat i voda z kohoutku. Je pravda, že v restauraci, kde zaplatíte za oběd 70 korun si budou chtít něco vydělat i na pití, ale ve Vile Primavesi by tedy nemuseli. Host u vedlejšího stolu se totiž ptal číšníka, zda-li mají vodu z kohoutku a tato otázka číšníka trochu vyvedla z míry a hostovi odpověděl záporně. Myslím si, že každý host, který se chystá utratit nějaké stokoruny za jídlo, by se necítil uražen tím, kdyby dostal na stůl karafu s vodou. A mohlo by to přilákat i nové hosty, kteří by byli ochotni utratit za jídlo trochu více peněz, ale zase se jim nechtějí utrácet peníze za pití, které je předražené. Uvidíme, třeba s teplými měsíci přijde i osvěta. A když už jsem se zmiňoval o panu číšníkovi, musím jen říci, že svoji práci odváděl dobře a profesionálně.
    Poslední, co stojí za zmínku, tak jsou společenské večery. Jednou můžete při Vaší večeři poslouchat paní Ivanu Plíhalovou, podruhé bude kolem Vás tančit španělská tanečnice během španělského večera, kdy se vaří samozřejmě jen španělská jídla, jako například paela. A k tomu přijedou vinaři z rodinné farmy ve Španělsku, kdy Vám budou prezentovat jejich vína. Líbí se mi, že restaurace ve Vile Primavesi má svůj styl, jde jasným směrem, nabídka jídel je zde logická, nikoli chaotická a jídla zde mají svůj smysl. Pokud se tedy budete chtít dobře najíst a k tomu si užít ještě třeba trochu kultury, můžu restauraci ve Vile Primavesi jen a jen doporučit.