JAK NÁM CHUTNÁ - Restaurace Švejk

Hned zpočátku musím říct, že se mi „švejkovsky“ zaměřený interiér líbí a při každé návštěvě jsem se tam cítil příjemně. Tomu napomáhala i obsluha, které se nedá nic vytknout. Personál byl vždy příjemný a usměvavý. A to je to hlavní.

Pivo tam mají výborné, nikdy jsem se tam nesetkal s tím, že bych dostal pivo s železitou chutí, tak jak se to stále v některých podnicích stává. Půl litr plzeňského tam stojí 31 korun a je na zvážení každého, jestli je to moc nebo málo. Popovídejme si už ale také i o těch méně příjemných věcech. Třeba o jídelním lístku.

Myslím si své o pojmenování jídel podle jmen lidí nebo různých fyzických vlastností, ale u Švejka se to dá s přivřeným okem tolerovat, jelikož jídelní lístek podléhá marketingovému zaměření. Ale i tak, když si objednáte jídlo, které se jmenuje „Švejkova šavle", tak Vám nezbude než doufat, že si to pan kuchař nevezme doslovně. Jinak jsou v jídelním lístku jídla, která v této restauraci musí být. Takže zde najdete rozličné druhy pečených mas se zelím a knedlíkem, guláše, bramboráky, steaky, utopence, nakládané hermelíny, ovocné knedlíky a těstoviny. Počkejte? Není zde něco navíc? Ty těstoviny na mě působí jako pěst na oko. Viděli jste snad v nějakém filmu o Švejkovi jíst někoho špagety Carbonara? Vím, že spousta lidí může mít chuť na těstoviny, ale když je o pár metrů vedle výborná pizzerie, kde dělají skvělé těstoviny, zdá se mi to zbytečné. A abych nezůstal jen u slov, špagety jsem si objednal. A to můj názor jen utvrdilo v tom, že když je restaurace zaměřená na staročeskou kuchyni, měla by se toho držet a nemíchat to ještě s ostatními kuchyněmi. Většina lidí sem stejně chodí na pečené maso z krbu ovoněné dřevěným uhlím nebo na tatarák. A když si budou chtít přivonět k Itálii, můžou si zajít další den někam jinam. Ale nechme už toho a vyzkoušejme, jak chutná staročeská kuchyně.

Při mé první návštěvě jsem si objednal staročeský talíř, což byla variace pečených mas (vepřové, kuřecí, klobáska) s bílým a červeným zelím a dvěma druhy knedlíků za necelých 200 korun. Porce to byla slušná, ale různé druhy mas působily rozpačitě. Kuřecí maso bylo výborné a chutné, vepřové zase bylo tuhé a jeho příprava se mi pozdávala mírně odfláknutá. To samé s knedlíky. Bramborové byly dobré, ale houskový knedlík byl na některých místech okoralý. Je pravdou, že jsem po této zkušenosti od Švejka odcházel se smíšenými pocity. Jednak mi bylo líto, že se jim nedaří realizovat dobré nápady v praxi, a na druhou stranu, že už tam nikdy nepřijdu. Ale co by čert nechtěl. Za pár měsíců mě vzal kamarád na zvěřinové hody, které se konaly u Švejka. Řekl jsem si tedy, že jim dám ještě šanci. A ještě že jsem to udělal. Dlouho jsem si totiž tak nepochutnal na zvěřině jako minulý rok u Švejka. Dával jsem si tam kančí řízek, který byl třený česnekem, a jako přílohu jsem měl šťouchané brambory. Maso nebylo tuhé, dalo se tedy krásně požvýkat a chuť divočiny mi k tomu doplňovaly brambory s cibulkou. A to celé stálo nějakých 140 korun. Po druhé návštěvě jsem tedy odcházel značně spokojený. Říkal jsem si ale, jestli to náhodou nebylo jen kvůli tomu, že tam zrovna probíhaly zvěřinové hody. Podrobil jsem tedy Švejka třetí, zase příležitostné návštěvě.

Podotýkám, že v jídelním lístku je takové množství jídel, že mi občas dělá problém vzpomenout si, jak se to jídlo jmenovalo. A teď nevím, co jsem si tam dával při třetí návštěvě. A ještě k tomu mají nový jídelní lístek, takže nějaká jídla se už nedají dohledat. Myslím si, že to jídlo se jmenovalo Zapékaná staročeská pánev, kde bylo zapečené kuřecí maso s brambory, anglickou slaninou, červenou cibulí a zeleninou. Kuřecí maso se slaninou bylo dobré, ale už tak moc se mi nelíbil nápad zapékat zeleninu s brambory, jelikož brambory byly potom rozmáčené. A ani jsem tam necítil žádnou návaznost chutí mezi jednotlivými ingrediencemi.

Švejka lze těžko hodnotit. Můžete si objednat totiž jídlo, které nemá smysl a po gastronomické stránce Vás neuspokojí, na straně druhé si tam můžete objednat jídlo, na které budete ještě dlouho vzpomínat. Kdyby u Švejka zmenšili jídelní lístek a nechali by si tam například 50 jídel, kterým bude kuchař věnovat náležitou pozornost, udělali by lépe. To, že mi tam nechutnala nějaká jídla nemusí totiž vůbec být kuchařovou chybou, ale chybou managementu, když se tam snažili „naplácat“ co nejvíce jídel. Ale abych jen nenadával na management, děkuji jim za pozornost věnovanou novinářům, která je na jejich webových stránkách. Zadarmo si zde můžeme stáhnout fotografie či si přečíst cenné informace.