JAK NÁM CHUTNÁ - Restaurant Caesar

 Pojďme napřed k obsluze. Mám za to, že zdejší číšníci trpí poruchou, která se nazývá „Syndrom centra města“. V praxi to znamená to, že číšnici jsou si vědomi toho, že restaurace, ve které pracují, je v samotném srdci hanácké metropole, a tak o zákazníky budou mít vždycky postaráno a přitom se nebudou muset až tak moc snažit. Nechci po zdejších zaměstnancích, aby se mnou řešili rodinné problémy, ale mohli by mluvit trochu hlasitěji, abych jim rozuměl alespoň dobrý den. Mnohokrát jsem měl pocit, že mě zde obsluhují duchové. Sedíte a k Vašemu talíři připluje talíř se špagetami a u toho neuslyšíte ani slovo. A co teprve v létě, když je otevřená zahrádka a město je plné turistů. To si pro změnu připadáte jako duch Vy. Posadíte se, že si dáte v rychlosti presso a než si Vás někdo všimne, uběhne patnáct minut. Pár minut po objednávce se začnete na sebe dívat, jestli náhodou nemizíte, protože presso nemáte stále na stole. Těžko ale říct, jestli je to chyba brigádníků, kteří můžou mít pomalejší tempo, nebo chybou provozního, který si nevybojoval více pomocných sil na prázdniny. Pravdou ale je, že tyto řádky jsou pouhým konstatováním faktů, které jsem zažil na vlastní kůži. Jediný číšník, který byl sympatický, je mladík s delšími vlasy, čímž ho zdravím a děkuji mu za to, že mi jako jediný přinesl jídlo s úsměvem na tváři.
     A co ta jídla? No, samozřejmě tady nemůžeme očekávat souboj o Michelinskou hvězdu, ale co se týče těstovin, tak jsou zde na olomoucké poměry mírně nad průměrem. A je to fakt kupodivu, protože špagety musí mít zde předvařené, protože když je dostanete na stůl deset minut po objednávce, tak to je tedy rychlost. Je pravda, že špagety občas lepí, ale vše zachraňují omáčky. Například špagety s kachním masem a bílým vínem za 120 korun byly vynikající. Byla to výtečná kombinace chutí, kterou si jen tak nedáte. Jen je škoda, že už toto jídlo v jídelním lístku nenajdete. Nechci být rozmlsaný, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby na těstoviny dávali více parmezánu. Vzpomínám si na italské restaurace, které jsem navštívil v Anglii, kde bylo pro mě požitkem sedět u stolu a dívat se, jak mi číšník strouhá parmezán z obrovské hroudy a strouhá ho do té doby, dokud neřeknete stop. Ale je to samozřejmě otázka financí a na české poměry možná utopie. Ale pár kudrlinek navíc by neuškodilo. 
Dále si můžete dát ryby, lasagne, vřetena a olomoucké speciality, jako například plněné tvarůžky. Moc se taková jídla nehodí do italského menu, které je plné ryb, ale věřím, že si taková jídla dávají hlavně turisté, kteří už znají italskou kuchyni, ale tvarůžky nikdy v životě nejedli. Z ekonomického hlediska je to pochopitelné. Dále jsem si dával špenátové noky s nivou, mozarellou a hermelínem. Vše bylo zalité bílým vínem a posypáno parmezánem. Na tomto jídle byla smutná jedna věc. Že se to jídlo udalo už před tím, než jsem ho dostal na stůl. Bylo to způsobeno tím, že v jídelním lístku byla napsána niva, i když k těstovinám prezentovaným jako Verdi Ai Quatro Formaggi se má podávat Gorgonzola. Niva je jen slabší sestrou gorgonzoly a ve výsledné chuti Vám tam chybí její typická chuť. Bohužel další italské jídlo, které se dočkalo počeštění. Těstoviny stojí od nějakých 60 Kč do 120 Kč a tady za ty ceny nemůžete čekat nějaké zázraky, jako že by jste měli v omáčce gorgonzolu z Lombardie. Ale není to takový děs jako v jiných restauracích, kde dostanete špagety s eidamem.

Řekl bych, že nejvíce lidí sem chodí na pizzu. Tu si můžou objednat v normální velikosti o průměru 28 centimetrů nebo si dát grande, která má průměr 35 centimetrů. Standardní pizza stojí od 100 Kč do 144 Kč a grande se pohybují od 103 Kč do 170 Kč. Můžete si zde dát všemožné druhy pizz, jak s masem, tak i pro vegetariány. Nabídka se zde neliší od jiných olomouckých pizzerií. Nejvíce mi chutnala pizza Spinaci za 129 korun se špenátem, anglickou slaninou, česnekem, mozarellou a šunkou. Pizza měla mnohem větší nádech Itálie, než-li počeštělé pizzy se zelím nebo tvarůžky, které Vám pomalu nabízí v každé druhé restauraci. Pizza měla jinak velmi tenké těsto, byla dobře upečená a byl jsem velice spokojen za to, že jsem měl na pizze i velmi chutnou šunku a ne tu nejlevnější.

 Co říci na závěr? Kdyby se kupovaly kvalitnější suroviny, na jídle by to šlo určitě poznat, protože zdejší kuchaři nepatří k nejhorším. Na druhou stranu by se zvýšily ceny jídel, což by znamenalo odliv zákazníků. A zákazníci musí mít Restaurant Caesar doopravdy rádi, když tam chodí, i přestože obsluha z nich nemá dvakrát radost. No, ale ta hlavní zkouška přijde v létě, kdy budou plné zahrádky. Doufám, že zde bude více brigádníků, protože presso zde mají výborné.