Dnes žije posledních 81 jedinců v lidské péči. Nově příchozí samec prozatím obývá voliéru v ptačím zázemí, kde se na něj můžete přijít podívat v rámci programu Dopoledne ošetřovatelem.
Poslední hrdlička sokorská byla pozorována v přírodě roku 1972. Od té doby závisí její přežití na naší planetě pouze na jedincích chovaných v lidské péči a v Červeném seznamu ohrožených druhů má statut EW-extinct in the wild-vyhubena v přírodě. V chovech v Severní Americe byla přitom hrdlička sokorská (Zenaida graysoni) zkřížena s hrdličkou karolinskou (Zenaida macroura), takže o geneticky čisté „sokorce“ již nemůže být řeč. Její celosvětová populace je tak omezena na Evropu, kde v rámci evropského chovného programu (EEP) Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) je v 32 institucích chováno 81 jedinců. Na tomto druhu lze tak příkladně demonstrovat roli moderních zoologických zahrad coby center biodiverzity, díky kterým jsou zachovávány druhy, které by kvůli lidské činnosti zmizely z povrchu Země.
Hrdličky, které se vůbec nechovají jako hrdličky
Samotný chov hrdliček sokorských má jeden háček. Tak jak jsou vůči jiným druhům ptáků tolerantní, vnitrodruhově bývají agresivní. Zdaleka ne každý sameček dokáže utvořit pár s kdekterou samičkou. Metodika výběru vhodného páru by se měla sestávat z několika klecí se samičkami uvnitř prostoru, kde je samec. Podle toho, u které samičky bude samec posedávat a vrkat, by měl být utvořen nejvhodnější pár. V případě nesouladu může dojít dokonce i k zabití samice. Je to bohužel jeden z důvodů, proč je v evropské populaci momentálně 52 samců ku 29 samicím.
Byť k tomu název svádí, nevyskytuje se na ostrově Sokotra, který leží v Arabském moři, nýbrž na ostrově Socorro v Tichém oceánu, nacházejícím se asi 600 km jižně od Kalifornského poloostrova. A v tom tkví problém tohoto ostrovního endemita. „Sokorky“ se totiž nevyskytovaly nikde jinde na zeměkouli než na tomto ostrůvku o rozloze pouhých 132 km2. A to přesně do doby než osadníci introdukovali na ostrov nejdříve ovce, které vypásly vegetaci, a poté roku 1957, se vznikem mexické vojenské základny, také kočky, které dokonaly hrdliččinu zkázu jejich přímou predací.
