S kandidátem na primátora Filipem Žáčkem nejen o Olomouci

Pondělí, 24.9.2018

Placená inzerce

V porevoluční historii města Olomouce stál tři volební období v čele města sociální demokrat. Letos jde ČSSD do komunálních voleb s novým lídrem, kterým je dosavadní náměstek primátora jednatřicetiletý Filip Žáček. Položili jsme mu při této příležitosti několik otázek.

Jaký je váš vztah k Olomouci?

Je to především mé rodné město. Nikdy jsem nežil jinde. Dětství jsem strávil na sídlištích „Mačkalov“ a Nová Ulice. Je pro mě místem, kde s manželkou vychováváme naši čtyřletou dcerku a jehož osud mi není lhostejný. I proto jsem přijal nabídku kandidovat na primátora za sociální demokracii. Abych pomohl Olomouci stát se městem, které nabízí spokojený život všem generacím svých obyvatel i návštěvníků a současně se neustále posouvá dopředu. V tom jsme udělali kus práce již v uplynulých čtyřech letech na olomoucké radnici, takže máme díky zkušenostem na co navázat.

Kromě práce náměstka primátora vedete neziskovou organizaci připomínající hrůzy druhé světové války. Co vám to dává?

Snažím se svým dílem přispět, abychom nezapomněli na osud několika obcí, které byly za války vypáleny nacisty. Na obyvatele často dopadl hněv okupantů ze zcela malicherných příčin, případně šlo o nešťastnou souhru okolností. Přesto byly následky tragické. Lidice a Ležáky už naši občané dobře znají a nám se v posledních letech podařilo vrátit do povědomí veřejnosti také Javoříčko na Olomoucku, Český Malín na dnešní Ukrajině nebo obce na Zlínsku. Jsem přesvědčený, že na podobné události z naší historie by se nemělo zapomínat.

Považujete se za milovníka historie?

Rozhodně ano, dějiny mě zajímají už od dětství. Už ani nevím, kdy jsem neměl rozečtenou nějakou knihu s historickou tématikou. Velmi oblíbené mám období 1. republiky. To je doba, kdy tehdejší Československo mohlo být vzorem mnoha dalších zemí. Naše demokracie vybudovaná Masarykem a dalšími osobnostmi nebyla bez vad, ale v porovnání s většinou okolních zemí jsme byli opravdu ostrůvkem svobody ve střední Evropě. Ostatně i dnes se k tradici tohoto období hrdě hlásíme.

Jak se vaše láska k historii projevuje ve vztahu k Olomouci?

Uvědomuji si, v jak unikátním městě žiji. Samozřejmě, že pohledem sporu Češi versus Rakousko-Uhersko byla Olomouc vždy spíše baštou vídeňského trůnu, ale to jí nijak neubírá na jedinečnosti. Existence biskupství, které se později změnilo na arcibiskupství, univerzity, vojenské posádky s řadou zajímavých osobností a dokonce i pobyt slavných vězňů mocnářství, to vše tvoří historii našeho města. A když se oklikou vrátím k historii první republiky, starostou Olomouce se po osamostatnění státu stal v roce 1919 právě sociální demokrat Karel Mareš. Cítím to jako velký závazek. Už dvě volební období se snažím pro město pracovat, jak nejlépe umím. Myslím, že po třech letech působení jako náměstek primátora mohu být hrdý například na náš úspěch v podobě blížícího se prodloužení tramvajové trati přes Nové Sady až na Povel. Podařilo se nám zastavit růst ceny pitné vody a zrekonstruovali jsme řadu veřejných prostranství. Zahájili jsme budování nových parkovacích míst především na sídlištích, kde citelně scházejí.

Sedíme spolu ve vaší pracovně a jsou zde dva obrazy zobrazující konkrétní osoby. Je to vaše rodina a pak portrét Tomáše Garrigua Masaryka. Můžete nám k nim něco krátce říct?

Moje rodina, tedy manželka s dcerkou, jsou pro mě vším. Jsou mi velkou oporou v mé práci. Se ženou se radím o důležitých věcech, dostávám od ní zpětnou vazbu a často také pohled na svět ženskýma očima. A moje dcerka mi zase pomáhá, kdykoliv spolu vyrazíme ven. Ať už je to na hřiště, do parku či do centra města, díky ní vidím, co rodiny s malými dětmi potřebují, a jak se jim dá pomoci. Moje vyjádření o Olomouci jako místu pro všechny generace proto nejsou žádné neosobní proklamace, já čerpám z praxe otce malého dítěte, které si potřebuje hrát, poznávat nové věci a někdy také odpočívat v přírodě.

A prezident Masaryk?

Pokud jde o Tomáše Garrigua Masaryka, svůj vztah k první republice už jsem vám popsal. Jeho životní příběh navíc nezačíná samostatným Československem, tím spíše končí. Masaryk byl celý život bytostný demokrat, moudrý muž a také statečný člověk. Jeho boj proti nespravedlnosti a útlaku, jeho zastávání se konkrétních lidí proti mýlící se většině i jeho boj za pravdu, ať to stojí, co to stojí, to vše je i po tolika letech stále velmi aktuální. Každý pohled na jeho obraz mi tyto hodnoty připomene.

 

Autor: 
PR