Kulturní obec si připomíná 150 let od narození Františka Bílka, jednoho z nejvýraznějších sochařů 20. století. Narodil se 6. listopadu 1872 v jihočeském Chýnově. Jeho bohaté dílo je formováno principy symbolismu a secese. Sochařská tvorba Františka Bílka má silný niterný obsah, stojí na autorově spiritualitě a výrazném náboženském cítění. Jako křesťan, který svou duchovní pozici velmi osobně promýšlel, prošel také v roce 1920 přerodem, vystoupil z katolické církve a stal se aktivním členem nově vzniklé Československé církve. S tím taky úzce souvisí jedno z jeho dvou olomouckých děl.
V Olomouci jeho práci můžeme vidět v kolumbáriu Husova sboru. Sakrální stavba, vybudovaná v letech 1925 a 1926, slouží jako katedrální chrám nové církve. A právě František Bílek jako nejvýznamnější člen nové církve z řad umělců vybavil řadu sborů v repiblice sochařskou výzdobou. V kolumbáriu, kde jsou členové církve pohřbíváni, je tak na významném místě jeho působivá plastika Krista (foto vpravo).
Druhou sochu Františka Bílka vlastní Muzeum umění. Do Olomouce do sbírek tehdejší Galerie výtvarného umění se dostala v roce 1971. Jde o dřevěnou sochu o výšce 100,5 centimetrů z roku 1918, pojmenovanou Osvobození. Socha má označení Vědomí tvůrců / „Že by užitečné / bylo, aby člověk / jeden umřel za / lid“, což je citát z evangelia. I to ukazuje, že při tvorbě se Ferantišek Bílek řídil velmi silně svou osobní spiritualitou.
Víte, co je kolumbárium?
Mimochodem, co je to vlastně kolumbárium, které je ukryto v suterénních prostorách Husova sboru a v němž můžeme vidět sochu od Františka Bílka? Původně zde byla velká společenská a přednášková místnost, a urny s popelem zesnulých se ukládaly v bočních stěnách chrámu. Nová církev totiž měla problém s nedostatkem míst k pohřbívání, pokud její členové nechtěli spočinout na hřbitovech katolických, což jim sama katolická církev nezřídka znemožňovala. Praktický problém s místem se vyřešil do značné míry tím, že nová církev silně podporovala pohřbívání žehem, přičemž samozřejmě urny s ostatky zaberou výrazně méně místa.
Když už ale nestačil prostor kostela, přišel nápad zřídit v dolní části chrámu takzvané kolumbárium. Tento neobvyklý název má původ už v antickém Římě. Připomíná slovo Columba, tedy latinsky holub, a to proto, že ukládání uren do výklenků, umístěných ve zdi těsně vedle sebe, připomínalo Římanům tvarem holubníky.
Bílkova socha Jana Blahoslava v Přerově | Foto: Milan Piska-Marian Piska
František Bílek: Osvobození, ze sbírek Muzea umění Olomouc | Foto: Muzeum umění Olomouc
