Dům v ulici 8. května 31, tehdy na Mořickém náměstí, s číslem popisným 500, byl známou adresou pro milovníky vína a nočního života. V domě totiž fungovala vinárna stabilně už od roku 1872 a není vyloučeno, že se sem chodívalo k zahnání žízně už dříve. K roku 1830 se uvádí výčep piva za majitelky Elišky Dvořákové, ovšem klidně to tak mohlo být i v dávnější historii, protože dům patřil od středověku mezi právovárečné, což znamená výsadu vařit a prodávat pivo. Zřejmě od roku 1895 provozoval a úspěšně rozvíjel vinárnu U Zelené žáby Josef Reimoser. Vinárna s kuchyní a výčepem piva byla známa pro veselou zábavu, mimořádně dlouhou otevírací dobu a tanec. 

Právě odsud v roce 1909 psal jistý Kondi. Svou pohlednici s mnohoznačným vzkazem, napsaným dosti nečitelným písmem, zaslal vysoce urozené paní von Echer (Escher?) do Těšína. Kdo ví, co spolu v Olomouci zažili. Jedna česká překladatelka  a jeden rakouský historik se pokusili vzkaz na pohlednici rozluštit. Stojí tam prý toto:    

"Velectěná dámo! Veliké díky a rukulíbám. Moc prosím o omluvu. Kondi." A pod tím druhý vzkaz: "Co nejsrdečnější pozdravy! S polibkem na ruku váš oddaný Maks."  

Pod těmito dvěma vzkazy je ještě podpis, který je zcela nečitelný. 

Zajímavý je termín "Handibussi". Podle našeho konzultanta, rakouského historika, rozhodně nejde o spisovné německé slovíčko. Jde nejspíš o složeninu německého výrazu pro ruku a italského termínu pro políbení... Zajímavé je, že i v dnešní polštině existuje výraz buziak pro pusinku a konec konců většina z nás zná slovenský termín bozk. Termín Handibussi, který tehdy poslali z Olomouce do Těšína, nabízí tedy hezké lingvistické konotace.  A dojem překladatelů? V olomoucké vinárně se tehdy něco přihodit, za což Kondi cítitl jasnou vinu i silnou potřebu se omluvit... 

I to se dá vyčíst z pohlednice od Zelené žáby.