Zkoumání lokality, která byla až do 18. století vlastně hraničním místem mezi starou Olomoucí s hradem, katedrálou a církevními paláci a novou královskou Olomoucí okolo radnice, začalo už před osmi lety. Už tenkrát tým archeologa Richarda Zatloukala z olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu objevil mimo jiné velké zásoby surového jantaru i opracovaný jantar, z nějž zručné ruce specializovaných řemeslníků tvořily šperky pro vládnoucí vrstvu a movité zákazníky. Prokázalo se také, že už v raném středověku naši předkové upravovali terén této svažité lokality a že tudy protékal z vrcholu Michalského kopce potok, částečně překrytý dřevěnou konstrukcí.
Foto: NPÚ Olomouc
„Výzkum běží od jara, potvrzují se nám nálezy a domněnky z prvních vykopávek před osmi lety,“ uvedl vedoucí archeologů Richard Zatloukal. „Našli jsme základy domu s rámovou konstrukcí z období 10. až 11. století, konkrétně dvě stěny a jeden roh. Na stejném místě byly i nálezy několika zásobnic ze starší doby bronzové, a dokonce i z eneolitu,“ doplnil archeolog Zatloukal. Eneolit je závěrečná fáze doby kamenné, která je u nás datována do rozmezí 5. až 3. tisíciletí před naším letopočtem. Na ni pak právě navazuje doba bronzová.
Foto: NPÚ Olomouc
Ve 12. století tady intenzivně pracovala šperkařská dílna. Šperky vyráběli jak pro obyvatele přemyslovského knížecího hradu, tak i pro obchod na olomouckých trzích. „Nabízí se představa, že tady fungovaly trhy dva, jeden v Denisově ulici a druhý u kupecké osady v Pekařské,“ komentuje situaci Richard Zatloukal. U šperkařské dílny nalezli archeologové různé polotovary či nepovedené kusy, které se při opracování rozštíply, jsou tu i kousky jantaru se dvěma provrty k zavěšení. Našly se ale i další zajímavé předměty, například pískovcová kropenka.
Důležité pro představu o dalším rozvoji města jsou i zjištění o proměnách podoby této důležité lokality. Po lokaci královského města v polovině 13. století se zcela proměnila. Jelikož se řemeslnické a obchodnické osídlení šířilo ze Starého města neboli Předhradí směrem po dnešní Denisově ulici, jedná se v případě proluky o strategické místo. V raném středověku se snažili obyvatelé tento svah zarovnávat dřevěnými konstrukcemi. Ve 13. století ho zasypávali a vyrovnávali, zcela zanikl zdejší potok a ve 14. století přibyly velké vyklíňovací vrstvy, na nichž vyrostly nové, vesměs dřevo-hlinité domy. Ty pak časem podlehly velkému požáru, což je opět doloženo archeologickými nálezy. Po nich pak zdejší obyvatelé stavěli domy kamenné. Při vytvoření královského města přibyly na severním, tedy spodním okraji lokality i společné městské hradby.
Výzkum lokality bude pokračovat a my vás budeme o výsledcích informovat.
Foto: NPÚ Olomouc
Foto: NPÚ Olomouc
Nálezy z nedaleké kupecké osady v Pekařské ulici, | Zdroj: Archeologické zrcadlení
