Zbožných duší úl - Náboženská bratrstva v kultuře raněnovověké Moravy

V době baroka byla náboženská bratrstva důležitou součástí společnosti a kultury. Upozornit na význam těchto sdružení chce výstava nazvaná Zbožných duší úl v Arcidiecézním muzeu Olomouc, která bude slavnostně zahájena ve čtvrtek 28. ledna. První letošní výstava předznamenává svým barokním zaměřením ústřední letošní projekt olomouckého muzea – podzimní expozici Olomoucké baroko - Výtvarná kultura let 1620–1780.

„Náboženská bratrstva představovala v raném novověku důležitý fenomén. Byla to dobrovolná sdružení v rámci římskokatolické církve, v nichž převažovali laici. Vznikala v městech i vesnicích, při jednotlivých farnostech. Přestože je nazýváme náboženská, zahrnovala také důležité sociální a kulturní aspekty. Zasahovala intenzivně do každodenního života člověka a podchycovala celou společnost, z čehož vyplýval i jejich vliv. Byla i důležitými hospodářskými subjekty. Podílela se totiž na financování stavebních aktivit i liturgického provozu, a byla tak rovněž důležitými zadavateli uměleckých zakázek,“ vysvětlila kurátorka výstavy Martina Potůčková. Zrušení těchto společenství v rámci josefínských reforem podle ní neznamenalo jen ztrátu majetku bratrstev, který dnes můžeme vnímat jako umělecké předměty, ale i zánik autonomního a zároveň téměř všudypřítomného společenství věřících.

Dnes už se podle Potůčkové o jejich významu ví jen málo. „Bratrstva přitom tvořila nedílnou součást křesťanské kultury od středověku až po osvícenství. Anglický historik John Bossy je nazval společenstvími zázraku. Výzkum tohoto fenoménu a jeho rozhodující role v utváření evropské raněnovověké kultury započal teprve nedávno a naše výstava na něj navazuje,“ dodala Potůčková s tím, že tým odborníků, složený z historiků umění, muzikologů, historiků, muzeologů nebo literárních vědců zkoumal roli náboženských bratrstev na Moravě dva roky, v letech 2008 až 2009, a to díky podpoře Grantové agentury České republiky.

Výsledky jejich práce představí od 29. ledna do 25. dubna v Arcidiecézním muzeu Olomouc výstava nazvaná Zbožných duší úl a stejnojmenná doprovodná publikace. O rekonstrukci zmizelého světa zbožných bratrstev na Moravě v 17. a 18. století se výstavní projekt podle Potůčkové pokouší prostřednictvím dochovaných předmětů, určených pro liturgické, vzdělávací, disciplinační i reprezentační potřeby těchto sdružení. „Vystaveny jsou obrazy z oltářů bratrstev, procesní sochy, liturgický mobiliář, bohatě zdobené členské matriky, tisky, členské lístky, pečetidla, schvalovací listiny nebo svátostky. Všechny exponáty podávají drobná, přesto ale zajímavá svědectví o dávné vnitřní krajině bratrstev,“ řekla kurátorka. Výběr se přitom řídil nejen dostupností a zachovalostí předmětů, ale vzhledem k omezené kapacitě výstavních prostor také jejich rozměry. „Až na pár výjimek proto chybějí plátna zhotovená pro bratrské oltáře, která náleží k nejčastěji dochovaným památkám na náboženská bratrstva,“ dodala. Exponáty zapůjčilo celkem 36 institucí a farností, vystavené předměty pocházejí například z kroměřížských arcibiskupských sbírek, z Moravské galerie v Brně, olomoucké Vědecké knihovny, Zemského archivu v Opavě nebo římskokatolických farností v Dolanech, Nákle nebo u kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci.

Důležitou součástí projektu je obsáhlá a bohatě ilustrovaná publikace. „Shrnuje výsledky výzkumu. Čtenáři se tak dozvědí podrobnosti o historickém vývoji náboženských bratrstev v olomoucké diecézi v raném novověku až do doby jejich zrušení nebo o úzkém sepětí bratrstev a poutnictví. Publikace zahrnuje také studie o důležité úloze bratrstev v oblasti pohřebních a zádušních obřadů či o jejich roli při zadávání a organizaci jednotlivých uměleckých a uměleckořemeslných zakázek,“ vyjmenovala Potůčková a upozornila, že společně s katalogem vychází na přiloženém CD písně barokních bratrstev, které nahrál soubor Ritornello pod vedením Michaela Pospíšila. „Nesporná kvalita jejich textů i melodií a přitom intimní charakter písní poukazují na jinou skutečnost. Jde o více než společenskou reprezentaci členů bratrstva, jde zde doslova o život, o velmi osobní prožitky v lásce k Bohu,“ řekla.

První letošní výstava Muzea umění Olomouc přitom svým barokním zaměřením předznamenává ústřední dramaturgickou linii výstavního programu na celý letošní rok. „Na květen připravujeme dvě monografické výstavy zaměřené na významné představitele moravského baroka. První z nich představí v Arcidiecézním muzeu Kroměříž dílo jednoho z předních olomouckých barokních malířů Josefa Ignáce Sadlera. V Arcidiecézním muzeu Olomouc se pak vrátíme k tvorbě Josefa Winterhaldera mladšího, který patří mezi nejvýznamnější moravské malíře pozdního baroka,“ vyjmenoval ředitel Muzea umění Olomouc Pavel Zatloukal.

Nejdůležitější projekt si však muzeum nechává na listopad, kdy bude zahájena výstava Olomoucké baroko  - Výtvarná kultura let 1620–1780. „Cílem mezioborově koncipované výstavy je zpracování historie a zejména výtvarné kultury Olomouce a regionu v období baroka, tedy v 17. a 18. století, kdy město, po zkáze Třicetileté války, prožilo jedno z nejvýraznějších období kulturního vzepětí. Výstava shromáždí sbírkové předměty především z církevních fondů, bude však využívat i spolupráce s muzejními institucemi a připravovány jsou i zápůjčky ze zahraničí. Vlastivědné muzeum v Olomouci připraví k expozicím MUO výstavu, zaměřenou na měšťanskou kulturu olomouckého baroka,“ přiblížil Zatloukal.


 

Jak náboženská bratrstva zasahovala do každodenního života a jak těsně byla spjata s kulturou a výtvarným uměním dokládá například Členská matrika bratrstva Božího Těla v Olomouci. Patří k nejzajímavějším exponátům výstavy Zbožných duší úl nejen proto, že ji ilustroval zakladatel moravské barokní malby Antonín Martin Lublinský, ale také proto, že její pozdější výzdoba představuje důležitý pramen pro poznání historické podoby města Olomouce.

Působení bratrstva Božího Těla při chrámu sv. Mořice v Olomouci je doloženo již v roce 1403, ale asi během Třicetileté války byla jeho činnost přerušena. Matrika vznikla u příležitosti obnovení bratrstva v roce 1677, poté co biskup Karel z Liechtensteinu-Castelkorna získal pro bratrstvo odpustkové privilegium od papeže Pavla V. O obnovení společenství se zasloužil svatomořický farář Ferdinand Schröffel ze Schröffenheimu (1639–1702), který také pravděpodobně inicioval pořízení matriky a její starší výzdoby.

Jejím autorem je olomoucký augustinián-kanovník Antonín Martin Lublinský (1636–1690) - zakladatel moravské barokní malby a přední představitel barokní vzdělanosti. Absolvent filozofie, teologie a kanonického práva se uplatnil jako poradce biskupa Liechtensteina-Castelkorna ve věcech výtvarného umění, tvůrce ikonografických programů, autor grafických předloh univerzitních tezí, malíř závěsných obrazů a v neposlední řadě i jako významný sběratel. V matrice se dochovalo devět Lublinského celostránkových ilustrací, například titulní list s alegorickým zobrazením podpory a záštity bratrstva Božího Těla ze strany jeho patronů. Další malířova ilustrace patří k nejznámějším a nejčastěji reprodukovaným ilustracím z této matriky. Zachycuje kostel sv. Mořice, před kterým sv. Pavlína za asistence sv. Mořice korunuje věncem růží klobouk ze znaku svatomořického faráře a pozdějšího olomouckého světícího biskupa Ferdinanda Schröffela ze Schröffenheimu.

Díky tomuto vyobrazení i díky pozdější výzdobě z let 1781–1782 od anonymního pokračovatele Lublinského je matrika bratrstva Božího Těla důležitým pramenem pro ikonografii města Olomouce. Anonymní malíř je autorem ilustrace s pohledem na Olomouc od jihozápadu nebo zobrazení premonstrátského a kartuziánského kláštera. V pohledu na Olomouc z roku 1781 jsou zobrazeny všechny důležité soudobé stavby – klášter františkánů s kostelem Neposkvrněného početí P. Marie, chrám sv. Mořice, premonstrátský klášter Hradisko, sloup Nejsvětější Trojice, radnice, městská brána, kostel P. Marie Sněžné, kostel sv. Michala, kostel P. Marie, Svatý Kopeček, klášter dominikánek s kostelem sv. Kateřiny.