Zdeněk Sýkora - Barva a prostor

Olomoucká přehlídka je druhým pokračováním rozsáhlého výstavního projektu při příležitosti Sýkorových devadesátin. Po velké retrospektivě v pražské Městské knihovně nabízí o něco úžeji zaměřený pohled na jeho dílo, a to prostřednictvím dvou nejzákladnějších pojmů výtvarného umění – barvy a prostoru. Vývoj jeho pojetí vztahu barvy a prostoru dokumentuje prostřednictvím více než čtyř desítek exponátů.

„Sýkorovy strukturální obrazy, oceňované ve světě již od šedesátých let především pro průkopnické zapojení počítače do přípravy uměleckého díla, se mnohokrát objevily na významných přehlídkách světového umění – například na Documenta 4 v Kasselu, opakovaně na Bienále konstruktivního umění v Norimberku nebo Nových tendencích v Záhřebu. Svými pozdějšími liniovými obrazy, založenými na principu náhodnosti, navázal na úspěch ´počítačových´ struktur a jeho obrazy se tak pyšní třeba pařížské Centre Pompidou, Muzeum moderního umění v Norimberku nebo Muzeum moderního umění ve Vídni,“ přiblížil autor koncepce olomoucké výstavy Pavel Kappel Sýkorovu osobnost a respekt, jemuž se těší ve světě. Připomněl rovněž, že Zdeněk Sýkora je nositelem významných ocenění a vyznamenání – rakouské ceny Herberta Boeckla a francouzského titulu rytíře Řádu umění a literatury.

České publikum má podle Kappela letos jedinečnou možnost seznámit se díky jubilejní řadě výstav se Sýkorovou tvorbou v mnoha nových souvislostech. Olomoucká přehlídka, která je po retrospektivě v Galerii hlavního města Prahy druhým pokračováním projektu, se zaměří především na Sýkorovo pojetí vztahu barvy a prostoru. „Tímto vztahem se zabývali umělci ve všech obdobích vývoje výtvarného umění. Každá doba vyvinula své specifické pojetí a výklad prostoru a jeho interpretaci výtvarnými prostředky. Zdeněk Sýkora se začal barvou a prostorem intenzivně zabývat již koncem padesátých let, kdy si díky příkladu Paula Cézanna a Henriho Matisse uvědomil, jak fungují některé zákonitosti vztahu těchto základních výtvarných prostředků. Vznikají první barevněplošné obrazy z cyklu Zahrady, ve kterých opustil původní iluzivní pojetí prostoru a začal pracovat s prostorovými kvalitami barvy v ploše,“ řekl Kappel.

Respektovaný umělec téma dále rozvíjel a cílevědomě je zkoumal i v tzv. strukturálních obrazech. „Postupným zjednodušováním přírodních tvarů dospěl začátkem šedesátých let až ke geometrickým kompozicím, na které navázal strukturálními obrazy. Vztahy mezi základními elementy struktury podřídil originálnímu výtvarnému systému, kombinatorické soustavě pravidel, která přesně definovala, jakým způsobem se na sebe napojují tvary a barvy těchto elementů. Při svém zkoumání zkoušel nejprve svůj nový stavebný princip v kontrastní poloze dvou barev, většinou černé a bílé, později jej rozvinul také v polychromních strukturách, na kterých si přímo ověřil, jak komplikovanému systému vztahů jsou barva a prostor podřízeny,“ vysvětlil autor koncepce olomoucké výstavy.

V pozdějších liniových obrazech přistoupil Sýkora k tématu barvy a prostoru s novou metodou. „V obrazech založených, narozdíl od struktur, na náhodnosti se jeho zájem zaměřil, řečeno jeho vlastními slovy, na bohatost vzájemných vztahů a vzájemného překrývání, opouštění prostoru, čili princip chaotického hnětení prostoru. Barva se stejně jako ostatní parametry linií stala součástí nového racionálního systému, který Zdeňku Sýkorovi pomohl uchopit tradiční téma odlišným způsobem. Náhodnost ve spojení se zvolenými pravidly mu umožnila znovu zviditelnit komplexní vlastnosti barvy a poodhalit tak další její tajemství,“ popisoval vývoj Sýkorovy tvorby Kappel.

„Ačkoli se jeho výtvarné systémy a metody práce v jednotlivých obdobích v mnohém liší, Sýkorův zájem je celých padesát let v zásadě totožný a jeho nová řešení tradičních výtvarných problémů velmi originální a osobitá jak v malbě, tak v řadě objektů, které nebyly v rozsahu nabízeném touto výstavou doposud prezentovány,“ uzavřel autor koncepce s tím, že olomoucká výstava zahrnuje přes čtyřicet exponátů.

Výstavu v Muzeu moderního umění, která potrvá do 12. září, doplní bohatý doprovodný program. Kromě tradičních komentovaných prohlídek nebo programu pro školy muzeum nabídne přednášku matematika Jana Andrese a také koncert jazzového pianisty a skladatele Emila Viklického přímo v expozici.
 

Zdeněk Sýkora - životopisná data s výstavami (výběr)

• 1920 narozen 3. února v Lounech
• 1945–1947 studium oboru výtvarná výchova a deskriptivní geometrie na Univerzitě Karlově v Praze
• 1947 začal vyučovat jako asistent na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze
• 1944–1958 maloval surrealistické a kubistické obrazy, od roku 1950 krajiny v plenéru
• 1952 první samostatná výstava, Alšova síň, Praha
• 1959 setkání s Matissovou kolekcí v leningradské Ermitáži znamená rozhodující obrat v tvorbě – maluje cyklus Zahrady, tvarově i barevně redukované obrazy
• 1960 základem abstraktních obrazů se stávají geometrické tvary
• 1962–1963 první obrazy nazvané Struktury jsou tvořeny elementy vloženými do rastru
• 1963 spoluzakladatelem výtvarné skupiny Křižovatka
• 1964 díky spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem vznikají první programované struktury s využitím počítače - výstava skupiny Křižovatka, Galerie V. Špály, Praha
• 1965 účast na zahraničních výstavách, např. Nuove realtá nell‘arte de Cecoslovacchia contemporanea, La Carabaga club d‘arte, Janov; Tschechoslowa-kische Kunst heute, Städtische Kunstgalerie, Bochum, a Staatliche Kunsthalle, Baden-Baden; Nova Tendencija 3, Galerija suvremene umjetnosti, Záhřeb - habilitace v oboru malba
• 1966 jmenován docentem na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, zde a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vyučoval do roku 1980 - výstava Konstruktivní tendence, GBR Louny
• 1967–1969 velké realizace v architektuře v Praze: keramická stěna v Jindřišské ulici a skleněný obklad větracích komínů Letenského tunelu
• 1967 výstava Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei, Studiogalerie der J. W. Goethe Universität, Frankfurt nad Mohanem
• 1968 vystavoval své objekty a grafiky na Documenta 4, Kassel - výstava Křižovatka a hosté, Nová citlivost, Mánes, Praha
• 1969 vystavoval na 1. bienále konstruktivního umění v Norimberku
• koncem 60. a začátkem 70. let se jeho obrazy a plastiky (struktury) dostaly do významných evropských i amerických galerií, muzeí a soukromých sbírek, např. McCrory Collection New York, sbírka Jana a Medy Mládkových Washington, Nationalgalerie Berlin, Städtische Kunstgalerie Bochum, Museum Folkwang Essen, Sammlung Etzold – Städtisches Museum Mönchengladbach, Museo de Arte Moderno Jesús Soto, Ciudad Bolívar
• 1970 první retrospektivní výstava, Praha, Galerie Václava Špály (od té doby až do roku 1987 v Československu nevystavoval) - o jeho práci referuje mezinárodní časopis Leonardo
• 1971 vystavoval na 2. bienále umění v Norimberku – Künstler – Theorie – Werk
• 1972–1973 po mnohostranných obměnách končí období struktur tzv. makrostrukturami a současně se rozvíjí nový, na náhodnosti založený systém liniových prací
• 1972 výstava Konstruktive Kunst aus der Tschechoslowakei, Galerie im Erker, St. Gallen - byl vybrán na výstavu Konstruktivismus: Entwicklungen und Tendenzen seit 1913, Galerie Gmurzynska + Bargera, Kolín nad Rýnem
• 1973 výstava Programm – Zufall – System, Städtisches Museum, Mönchengladbach
• 1973 vznikají první realizace obrazů, jejichž základním elementem je linie, zpočátku ještě umístěná v rastru
• 1974 nové liniové obrazy s důsledným využitím náhodnosti, která se postupně stane rozhodujícím principem pro všechny údaje: počet, výchozí body, šířku, délku, barvy, průběh a křižování linií; tento systém je v jednotlivých parametrech neustále rozvíjen, postupně prochází proměnami
• 1977 jeho obrazy ze sbírky McCrory Collection byly na výstavě Aspects historiques du constructivisme et de l‘art concret, Musée d‘Art Moderne de la Ville de Paris
• 1979 první výstava liniových prací – Kunstcentrum Badhuis, Gorinchem
• 1981 výstava Cycle Média, Neuchâtel
• 1984 obrazy se silnými a barevnými liniemi
• 1985 obrazy s liniemi, které se mohly pohybovat pouze několika náhodně vybranými směry - začátek spolupráce s manželkou Lenkou Sýkorovou
• 1986 první zahraniční retrospektiva, Quadrat – Moderne Galerie, Josef Albers Museum, Bottrop
• 1988 velká retrospektivní výstava, Dům umění, Brno
• 1991 jmenován čestným občanem města Loun
• 1992 výstava Zufall als Prinzip – Spielwelt, Methode und System in der Kunst des 20. Jahrhunderts, Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen
• 1993 první realizace linií v architektuře – Sýkoras Wand, Basilej - obrazy a plastiky na výstavě Poesie racionality, Konstruktivní tendence v českém umění 60. let, Valdštejnská jízdárna, Praha
• 1994 výstava Europa, Europa, Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel-und Osteuropa, Bonn
• do roku 1995 souběžně s hlavní aktivitou rozvíjel možnosti malby započaté koncem padesátých let – maluje krajiny a cyklus Skvrny
• 1995 obrazy s liniemi, které všechny vycházejí pouze z jednoho bodu - dvě retrospektivní výstavy: Galerie hlavního města Prahy a Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen
• 1999 putovní výstava Aspekte / Positionen – 50 Jahre Kunst aus Mitteleuropa 1949–1999, premiéra výstavy se konala ve Vídni, Museum moderner Kunst – Stiftung Ludwig
• 1999–2009 ilustrace ke knihám v nakladatelství Aulos, Praha: Jan Neruda – Písně kosmické (1999), Stephen Hawking a Roger Penrose – Povaha prostoru a času (2003), William Faulkner – Elly (2005), Karel Hynek Mácha – Máj (2007); Bohumila Grögerová a Josef Hiršal – Poezie struktury linie (2009); spolupráce se Zdeňkem Zieglerem a Zdeňkem Křenkem na těchto knihách, 3× získali cenu Nejkrásnější kniha roku v kategorii bibliofilie
• 2000 výstava L’autre moitié de l’Europe 4, Galerie Nationale Jeu de Paume, Paříž
• 2001 jeho obraz Linie č. 137 z roku 1997 se stal logem pro nově otevřené muzeum moderního umění – MUMOK Stiftung Ludwig, Vídeň
• 2003 francouzským ministrem kultury mu byl udělen titul rytíře Řádu umění a literatury
• 2004 obrazy s liniemi, které formátem pouze procházejí
• 2005 největší realizace linií v architektuře – Létání, řešení vstupní haly nové budovy Řízení letového provozu České republiky, Jeneč u Prahy - jeho stěžejní dílo Linie č. 24 – Poslední soud, 300 × 300 cm, 1984, zakoupila francouzská národní galerie Centre Pompidou v Paříži, od roku 2007 je součástí stálé expozice - v rakouském Salcburku mu byla udělena Herbert-Boeckl-Preis za celoživotní dílo, Museum der moderne Salzburg uspořádalo při té příležitosti jeho retrospektivu
• 2008 v nakladatelství Gallery vyšel první díl monografie – Grafika
• 2009 laureátem Ceny Vladimíra Boudníka za grafiku - vyšel druhý díl monografie – Rozhovory
• 2010 velká výstava k jubileu – Zdeněk Sýkora 90, Galerie hlavního města Prahy
• od 80. let se liniové obrazy staly součástí soukromých sbírek na celém světě a sbírek evropských muzeí, např. Stedelijk Museum Amsterdam, Josef Albers Museum Bottrop, Wilhelm-Hack-Museum Ludwigshafen am Rhein, Museum für Konkrete Kunst Ingolstadt, Neues Museum Nürnberg, MUMOK – Stiftung Ludwig Wien, Arithmeum im Forschungsinstitut für diskrete Mathematik Universität Bonn, Museum für Angewandte Kunst Köln, Sammlung Ruppert – Museum im Kulturspeicher Würzburg, Sammlung Teufel im Kunstmuseum Stuttgart, Hubertus Schoeller Stiftung – Leopold-Hoesch-Museum Düren, Musée d‘art moderne de Saint-Etienne, Musée nationale d’art moderne Centre Pompidou Paris
• žije a pracuje v Lounech

• 17. 5. v 17.00 hodin

• 25. 5. v 17.00 hodin

• 28. 5. v 19.00 hodin

• 11. 6. v 19.30 hodin

• 14.05. - 10.09.2010