Ženy a panenky poodhalí i to, co bychom si rádi nechali pro sebe

Režie se ujala hostující talentovaná Hana Mikolášková, která patří ve svých devětadvaceti letech k výrazným osobnostem tuzemské divadelní scény: „Původní předlohu jsme upravovali jen mírně, protože příběh známého dramatika je určen pro komorní scénu. Jde o surrealistický výjev z rodinného života s černým humorem, výraznými tanečními vstupy a nepřehlédnutelnou výtvarnou stylizací.“

Zápletka hry je zdánlivě velmi jednoduchá. V jednom bytě spolu žijí čtyři generace žen jedné rodiny – prababička, babička, matka a její dvě dcery. „Vše se točí kolem jejich vztahů, které ale odhalují i to, co by ženy o sobě jen nerady pouštěly do světa. Popisuje konfliktní věci, které se dějí v každé rodině, které jsme někdy zažili nebo o nich slyšeli,“ říká režisérka Hana Mikolášková, která měla sama idylické dětství a pikantní rodinné historky zná jen z vyprávění. „Určitě ale nechceme, aby se diváci styděli nebo odcházeli zdeptáni. Snažím se v maximální možné míře, aby inscenace byla objevná i pro muže. Odhaluje věci, které ženy málokdy o sobě prozradí. A věřím, že ženám občas pomůže, když se nám muži zasmějí,“ uzavřela režisérka.

Hra Ženy a panenky je zvláštní v tom, že jednotlivé role jsou obsazeny proti svému věku, což tvůrci plně respektovali. „Pohybujeme se ve věku zhruba od sedmi do osmdesáti let. I u nás herečka Ivanka Koktová hraje nejmladší postavu, tedy sedmiletou holčičku. V dalších rolích se objeví Naděžda Chroboková, Ivana Plíhalová a dvě nejmladší členky souboru Erika Kuncová a Tereza Richterová se musejí vžít do mentality šedesátileté a osmdesátileté ženy,“ prozradil dramaturg Miroslav Ondra. Postavu panenky vnímá Hana Mikolášková jako specifickou prapodivnou loutku, která je možná živější než všechny ženy, které bydlí pod jednou střechou. Divákovi to ovšem v ničem neusnadní, ale možná mu něco vysvětlí. Text totiž v souvislosti s motivem panenky nabízí spoustu zajímavých otázek: jestli ženy jako takové nejsou právě oněmi panenkami, jaké je spojení mezi ženou a panenkou od chvíle, kdy ji poprvé bere do ruky, nebo proč si vůbec ženy hrají s panenkami. A také jestli se každá žena v určité fázi svého života necítí otlučená a odložená v koutě jako stará panenka. To jsou všechno situace a stavy, které do textu Arnošt Goldflam dokáže s nadhledem vměstnat.

Ke spolupráci si režisérka přizvala řadu hostujících spolupracovníků - Zuzanu Přidalovou – autorku scény a kostýmů, s níž už vytvořila několik inscenací, choreografa Davida Strnada, autora hudby Jana Kyncla a videoprojekce Jakuba Jelena.

Hana Mikolášková vystudovala na JAMU činoherní režii a ještě během studia se zapsala do širšího divadelního povědomí. Po ukončení studia získala stálé angažmá v brněnském divadle Polárka, kde působila až do roku 2009. Její inscenační tvorba je spojena například s Divadlem Husa na provázku, Malou scénou Národního divadla v Brně, hostovala v HaDivadle, v Městském divadle ve Zlíně, ale také v Hodoníně, Opavě či Šumperku. Hana Mikolášková hraje na různé hudební nástroje jako je saxofon, flétna či kytara.

Arnošt Goldflam se narodil v Brně v rodině s židovskými kořeny. Jeho dětství a dospívání kromě citově založené matky ovlivňoval také prakticky založený otec, který se plný energie dožil takřka stovky let a několikrát se stačil oženit. Goldflam vystudoval JAMU a v té době se stal součástí brněnské bohémy. Poznal se s Frantou Kocourkem, Miroslavem Krobotem nebo Bolkem Polívkou. Nejvýraznějším obdobím jeho práce bylo působení v brněnském (dříve prostějovském) HaDivadle v letech 1978-1993. Byl režisérem, ale důvěrně poznal všechny divadelní profese. Protože měl k dispozici jen omezený počet herců, nezbývalo mu než obsazovat i sebe a tím se postupně dostával do povědomí diváků, ale i televizních a filmových režisérů. Od poloviny 80. let začal být pravidelně obsazován do menších televizních a filmových rolí.

V současnosti je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých divadelníků, je autorem více než padesáti divadelních her a dramatizací, které významně posunuly divadelní obor dopředu. Je také autorem úspěšných knih. Několik let se věnuje též próze a dětské literatuře, v roce 2005 získal ocenění Magnesia Litera za nejlepší dětskou knihu. Divadelní práce byla také mnohokrát oceněna – získal Cenu A. Radoka, Ceny Litfondu za hry nebo inscenace, obsadil přední místa v anketách, obdržel různé nominace. Napsal také dvě operní libreta, několik rozhlasových her (cena na Prix Bohemia) a několik filmových a televizních scénářů, z nichž některé realizoval. Uváděl také vlastní pořad s obecně kulturní tematikou. V současné době pohostinsky režíruje, především v pražských a brněnských divadlech. Učí rovněž na JAMU a DAMU. Arnošt Goldflam je podruhé ženatý, z prvního manželství má dospělou dceru, se současnou partnerkou Petrou Goldflamovou - Štětinovou mají syna ve školním věku a malou dcerku.

OSOBY A OBSAZENÍ

Žena 1: Ivanka Koktová
Žena 2: Naděžda Chroboková

Žena 3: Ivana Plíhalová
Žena 4: Erika Kuncová
Žena 5: Tereza Richtrová
Panenka: Petra Glacová j. h., Lucie Horáková j. h.