Jak se pečovalo o sirotky a chudé vdovy před sto lety? Charita byla mocným nástrojem pomoci

Být za první republiky na dně nebylo vůbec nic pěkného. Dnešní nízkopříjmové rodiny jsou v porovnání s vdovami a sirotky ve dvacátých letech 20. století dobře situovanými lidmi. Po první světové válce byla bída, střední Evropa se dlouho nemohla vzpamatovat z dopadů války i následujících revolucí a rozpadu monarchie, mnoha ženám se z války nevrátili manželé a nesrovnatelně více dětí než dnes bylo na světě úplně samo. V takové situaci bylo nutné jednat. V únoru 1922 vznikla v Olomouci arcidiecézní charita.

Dětský domov olomoucké charity | Zdroj: Století charity / Státní okresní archiv Olomouc

Sociálním problémům společnosti se už od konce 19. století začínala věnovat politická levice, zprvu sociálně demokratické strany, posléze pod vlivem bolševické revoluce v Rusku mnohem radikálnější komunisté. S určitým zpožděním si svou tradiční roli v péči o potřebné začala uvědomovat i církev. To, že se přitom křesťané věnovali chudým, nemocným a bezbranným, platilo po celá staletí. Středověké špitály a chudobince by bez aktivního charitativního působení církevních řádů buď neexistovaly, nebo by neměly takový rozsah. V zemích bez křesťanské tradice se společnost o své bezmocné bližní obvykle tolik nestarala. Teprve na přelomu století ale církvi došlo, že by v době sílícího levicového pokrokářství měla svou tradici křesťanské charity (latinský termín caritas znamená lásku, ale i slitování…) více zdůraznit a dávat najevo.


Městský chudobinec ve Vodární ulici | Zdroj: Století charity / Státní okresní archiv Olomouc

V katolickém i v protestantském prostředí se v prvních dekách 20. století stále častěji diskutuje o křesťanské lásce k bližním i o společenských povinnostech, které z toho plynou. Stačí si prohlédnout dobový olomoucký tisk a pozvánek na přednášky s tématem péče o potřebné najde zájemce víc než dost. Společenské turbulence po konci války si ovšem vynutily ráznější akci. Bída, ztráty živitelů rodin v důsledku smrti či zranění na bojišti nebo vlivem následující epidemie Španělské chřipky, i další negativní aspekty vedly k tomu, že se řady zbídačených lidí v prvních letech nové republiky značně rozšířily. Stát na to reagoval vytvořením ministerstva sociálních věcí a prohlubováním systému sociální pomoci lidem v nouzi, katolická církev na Moravě zareagovala vytvořením organizované Charity. Po určitých přípravách a oficiální žádosti z ledna 1922 se v Olomouci dne 2. února 1922 uskutečnila valná hromada Svazu Charity pro olomouckou arcidiecézi.

Arcibiskupský sirotčinec Olomouc - Nové Sady | Zdroj: Století charity / Státní okresní archiv Olomouc

Zásadní roli v tomto kroku sehráli dva muži. Premonstrát ze Svatého Kopečka Ludvík Antonín Bláha, který myšlenku na řádné institucionální ukotvení dosud roztříštěných charitativních aktivit zpracoval, a Antonín Cyril Stojan, olomoucký arcibiskup a všeobecně respektovaný lidumil, který ten nápad s radostí přivítal a podpořil.

Výročí Arcidiecézní charity Olomouc se nyní věnuje velmi povedený projekt Století charity  https://stoleticharity.cz/ . Nabízí pohled do dějin charity, do přelomových událostí, jako byla doby nacistické okupace, kdy byly aktivity a možnosti charity velmi okleštěny, přes komunistickou éru, která charitu nakonec zahubila zcela, až po polistopadové vzkříšení a velký rozmach Arcidiecézní charity Olomouc do její dnešní podoby.

Archivní snímky ukazují skutečnou chudobu i křesťanskou péči

Velikou výhodou projektu je nabídka dosud neznámých archivních snímků z dobročinných aktivit v počátcích charity i výzva směrem k veřejnosti, aby se ozvali případní majitelé dalších archivních dokumentů a fotografií. Projekt je tak živý a může se stále vyvíjet a být doplňován. Snímky z fondu Státního okresního archovu Olomouc mají mimořádnou sílu - ukazují reálné tváře chudých vdov i malých opuštěných dětí, pro něž byly prostory útulků a dětských domovů jedinou záchranou před krutou bídou na ulici. 

Opatrovna malých dítek na Svatém Kopečku | Zdroj: Století charity / Státní okresní archiv Olomouc

Kromě toho i Olomoučanům a příznivcům olomoucké historie ukazuje projekt Století charity i detaily z počátků této organizace před sto lety a upřesňuje, kde všude ve městě byla církevní sociální zařízení pro chudé a nemocné.

Na Nových Sadech byl Arcibiskupský dívčí sirotčinec, a to v komplexu budov, kde je dnes střední škola polygrafická. Založen byl už roku 1860 arcibiskupem Bedřichem Fürstenberkem a staral se o celkem sedmdesát sirotků. Bývalý kanovnický dům ve Wurmově ulici 5, kde je dnes azylový dům pro muže, hostil tehdy Dětský útulek. Další sirotčince byly například v Dolanech, v Křelově a Lukově. Na přání arcibiskupa Stojana vznikla ve dvacátých letech Útulna sv. Ludmily pro těžce zmrzačené hochy v Tršicích. Ve Wurmově ulici byl od 30. let také Domov blahoslavené Anežky České pro služebné dívky hledající zaměstnání. Ve Vodární ulici (dnes budova Univerzity Palackého) byl už od dřívějších dob městský chudobinec, který v roce 1907 převzaly do své péče sestry františkánky. Na Svatém Kopečku ve Dvorského ulici byla opět v péči sester františkánek Opatrovna malých dítek. Zde byly děti nejen zabezpečeny před hladem a různými nebezpečími ulice, ale dostávaly i dobré vzdělání v oboru hudby a zpěvu.

Jak vidno, dobročinných charitativních aktivit bylo jen v Olomouci a okolí dost a řada z nich dokonce fungovala už desítky let před vlastním založením arcidiecézní charity. Ta ovšem umožnila sociální péči sjednotit a dát jí ucelený smysluplný rámec.

Z projektu Století charity uvádíme část textu o vzniku organizace:

Svaz Charity v Olomouci

První kroky vedoucí ke zřízení Svazu Charity v Olomouci byly učiněny v průběhu roku 1921. O ustanovení olomouckého Svazu rozhodl olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan po poradách s premonstrátem Ludvíkem Antonínem Bláhou a katechetou Janem Stavělem, pozdějším světícím biskupem. Ludvík A. Bláha se stal i jeho prvním ředitelem.

V lednu 1922 byla do Brna odeslána žádost o oficiální zřízení Svazu Charity pro olomouckou arcidiecézi (v jejích historických hranicích, tj. včetně území dnešní ostravsko-opavské diecéze). Ustavující valná hromada Svazu Charity se konala 2. února 1922. Stanovy byly definitivně schváleny o několik dní později. Členy byly farní Charity, řeholní ústavy nebo dobročinné ústavy ve správě spolků.

Proměny názvů diecézního Svazu Charity v Olomouci:

  • Svaz československé Charity v Olomouci (do 1926)
  • Svaz Charity (milosrdné lásky) v Olomouci (do 1939)
  • Arcidiecésní Charita milosrdná láska v Olomouci (ArCha, do 1951)
  • Arcidiecézní katolická Charita v Olomouci (do 1959, kdy Charita definitivně zanikla)
  • Arcidiecézní charita Olomouc (ACHO, 1991–dosud)

Okresní Charity

V červnu roku 1939 byly schváleny nové stanovy Charity. Největší změnu přineslo zřízení Okresních charit v olomoucké arcidiecézi. V Olomouci vzniká Okresní charita Olomouc-město a Okresní charita Olomouc-venkov.

Věnovaly se soustavné péči o děti, dorost, studenty, nezaměstnané a seniory. Jejich prostřednictvím byla poskytována ošetřovatelská a zdravotnické služba přímo v rodinách.

Ludmila, farní odbor Charity

od r. 1939 Farní Charita

Primárním úkolem diecézního Svazu Charity byla osvěta, propagace charitního díla a zakládání nových poboček Charity ve farnostech. V olomoucké arcidiecézi jsou do druhé světové války založeny Farní Charity téměř ve všech farnostech. Farní odbory představovaly základní organizační jednotky diecézních Charit. Dle stanov sdružovaly nejen charitativní katolické spolky, ale také ostatní katolické spolky (náboženské, osvětové, tělovýchovné, odborové) a také jednotlivce. Podmínkou spolupráce byla sociálně zdravotní činnost jednotlivých aktérů. Záměrem bylo sjednotit, zorganizovat a účelně vynakládat pomoc a zároveň prohlubovat křesťanskou dobročinnost v daném místě.

Farní charitní buňky fungovaly na dobrovolnické bázi. Vedeny byly duchovním správcem farnosti. Zajišťovaly např. peněžní a materiální sbírky, sběr šatstva, pořádaly přednášky o sociální a zdravotní problematice (často doprovázené promítáním), provozovaly polévkové ústavy, distribuovaly publikace doručené ústředím Charity v Olomouci, vykazovaly pravidelné statistiky a výkazy o činnosti. V obcích často pomáhaly také jiné charitativní spolky či sdružení (např. Svazy katolických žen a dívek nebo Křesťansko-sociální spolky žen a dívek).

Farní Charity zanikly na počátku padesátých let minulého století. Jejich majetek byl zabaven státem. (poznámka redakce: V roce 1959 byla charita komunistickým režimem zrušena zcela.)

Zdroj fotografií: Století charity / Státní okresní archiv Olomouc

Více fotografií a informací na https://stoleticharity.cz/

Arcibiskupský sirotčinec Olomouc - Nové Sady | Zdroj: Století charity / Státní okresní archiv Olomouc

Útulna sv. Ludmily v Tršicích u Olomouce byla zřízena olomouckým Svazem Charity ve dvacátých letech. | Zdroj: Století charity / Státní okresní archiv v Olomouci

Městský chudobinec ve Vodární ulici | Zdroj: Století charity / Státní okresní archiv Olomouc

Zdroj: Století charity / Státní okresní archiv Olomouc

Tisková pozvánka na jednu z mnoha přednášek na téma křesťanské charity. Tuto pořádal jeden ze zakladatelů organizované charity Ludvík A. Bláha. 



INZERCE

Názory k článku

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.



INZERCE
Chata Kouty