Trojlodní gotický kostel sloužil konventu minoritů, kteří nejpozději v roce 1250 měli u hradeb Předhradí a Nové brány svůj klášter. Pravděpodobně se zde usadili už v předcházejícím desetiletí, písemně doloženi jsou ale až roku 1250. Dva nové mnišské řády, vzniklé na počátku 13. století, tedy františkáni (k nimž minorité patří) a dominikáni, se totiž cíleně usazovali o nově rostoucích měst, což pro Olomouc platí právě pro tuto dobu. Dominikány máme v Olomouci doložené už ve 30. letech 13. století na Michalském návrší. Františkáni – minorité přišli nepochybně v blízkém termínu.
Sláva i úpadek minoritů v Olomouci
U hradeb Předhradí, tedy staré části Olomouce, vyrostl v průběhu 13. a 14. století konvent a klášterní kostel Panny Marie a sv. Františka. Jednalo se z pohledu minoritského řádu o významný konvent. Tento řád je řízen centrálně a významnou jednotkou jsou zemské provincie, přičemž Morava spadala do česko-polské provincie. Právě v olomouckém konventu se celkem sedmkrát (v období let 1260 až 1465) konala důležitá provinční kapitula, tedy shromáždění všech českých, moravských, slezských a polských minoritů. Kostel si za rodové pohřebiště zvolili také moravští Šternberkové, kteří konvent podporovali jako mecenáši. Naproti mužskému minoritskému klášteru se kolem roku 1250 usídlily i františkánské řádové sestry, zvané klarisky. (V jejich bývalém kostele svaté Kláry je dnes největší výstavní sál Vlastivědného muzea).
Bývalá jezuitská kolej, kostel Panny Marie Sněžné a stará univerzita stojí na místě minoritského kláštera a kostela z poloviny 13. století. | Foto: Rej.cz
Sláva olomouckých minoritů ovšem po husitském a Poděbradském období pomalu hasla a první dekády 16. století znamenaly už jeho naprostý úpadek. Když do Olomouce na začátku roku 1566 přišli jezuité, kdysi respektovaný minoritský klášter měl jediného obyvatele, a to posledního kvardiána (představeného) olomouckého konventu.
Tomuto poslednímu minoritovi pak biskup Vilém Prusinovský, který se na příchodu jezuitů do Olomouce podílel, doporučil přestěhovat se o kousek dál do uprázdněného kláštera po augustiniánkách v dnešní ulici Křížkovského. Minoritský klášter a kostel předal jezuitům, kteří krátce po příchodu v Olomouci založili a velmi úspěšně rozvíjeli kolej, v roce 1573 povýšenou na univerzitu. Jezuité pak původní gotický kostel využívali až do roku 1712, kdy byl zbourán a 12. června téhož roku položen základní kámen barokního chrámu. Kromě minoritů a jezuitů se v kostele odehrála i krátká epizoda, kdy byl za stavovského povstání v roce 1620 předán k užívání početným olomouckým protestantům. Tehdy v něm údajně kázal i známý přísný kalvínský kazatel Abraham Scultetus.
Taková gotika v Olomouci dnes není
Starý kostel, vysvěcený údajně roku 1267, který minorité a po nich jezuité užívali asi 450 let, byl typickým gotickým halovým trojlodním chrámem. Uvnitř vedly dvě řady po třech mohutných pilířích. Stejně jako jiné minoritské kostely ani tento neměl věž, jen v barokním období nechali jezuité nad střechu přistavět věžičku zvanou sanktusník.
Atypickým prvkem byl poměrně velmi dlouhý presbytář. Podobu kostela zachycuje olejomalba na plechu, který je k vidění v kostele Panny Marie Sněžné. Kostely s takovým průčelím a takovým řešením jsou obvykle k vidění v německých zemních či ve Slezsku, existují i v našich zemích, ale méně často. V Olomouci dnes tento druh gotické sakrální stavby není.
Kostel byl orientován západně-východním směrem, takže hlavní vstup do něj byl kousek od dnešního barokního schodiště k Panně Marii Sněžné a presbytář stál někde v místech dnešního vojenského archivu (což je bývalá jezuitská barokní kolej). Jezuité chtěli nový kostel z důvodu, že ten původní přestával kapacitně stačit rostoucí univerzitě. Přistavěli sice ke kostelu několik kaplí, ale ani to nevyřešilo zásadní problém. Navíc byl kostel v průběhu 17. století poničen a vyrabován za švédské okupace a ve druhé polovině stejného století se ve zdivu začaly objevovat praskliny, údajně jako důsledek špatné statiky. Desítky let proto jezuité řešili, jak jinak uspořádat svůj akademický a sakrální komplex. Výsledkem byla demolice starého chrámu v roce 1712 a vybudování jinak orientovaného barokního kostela, orientovaného v severně-jižním směru. Zbourány byly i budovy starého minoritského kláštera a postupně místo nich vznikl dlouhý barokní komplex rozlehlých kolejních a univerzitních budov od náměstí Republiky po Univerzitní ulici.
Detail rytiny Martina Engelbrechta (po roce 1724). Vlevo nová jezuitská kolej (dnes vojenský archiv), uprostřed nový barokní kostel a zcela vpravo část Nové brány. Vedle kostela je vidět samostatně stojící torzo staré zdi - zřejmě zdi bývalého minoritského kláštera.
Ještě po vystavění nového kostela (1716) a dokončení jezuitské koleje na náměstí (1722) bylo vedle kostela a Nové brány torzo staré zdi, což je zachyceno na vedutě rytce Engelbrechta z roku 1724. Podle odborníků jde o zbytek původní hradební zdi Předhradí, která bývala současně zdí starého kláštera minoritů. Místnosti původního minoritského kláštera byly zachyceny i při archeologickém průzkumu konviktu v Univerzitní ulici. Z výzkumu plyne, že klášter a hradební zeď stála zřejmě více vysunuta do ulice než dnešní barokní objekty. Část kláštera mířila spíše k dnešní Denisově ulici, kde byl tehdy předěl mezi Předhradím a královským městem Olomouc. Starý kostel sv. Františka a Panny Marie i původní klášterní budovy minoritů jsou zřetelně zachyceny i na univerzitní tezi z roku 1675, kde stojí vedle hořící Nové brány.
Gotický kostel svatého Františka a Panny Marie na detailu univerzitní teze z roku 1675
Autor projektu Bastionka Olomouc Petr Hofman nyní zveřejnil parádní digitální rekonstrukci starého minoritského kostela. Pohled na gotický chrám, za nímž je jen o několik desítek metrů dál druhý středověký kostel Panny Marie na Předhradí, je fascinující. Pro Olomouc je určitě velká škoda, že se sama o tyto staré chrámy z počátků města během staletí připravila. A štěstí, že někdo, jako v tomto případě pan Hofman, dokáže na základě archivních materiálů vytvořit takovou věrnou vizualizaci.
Vizualizace původního gotického kostela sv. Františka a Panny Marie. | Zdroj. Bastionka Olomouc, Petr Hofman
Původní kostel sv. Františka a Panny Marie a dobový výkres, zachycující jeho půdorys. | Zdroj. Bastionka Olomouc, Petr Hofman
Vložení půdorysu starého kostela do dnešní mapy náměstí Republiky.
Rytina Martina Engelbrechta ze 20. let 18. století ukazuje náměstí Republiky už po zbourání minoritského kláštera a kostela a po vystavění barokního chrámu Panny Marie Sněžné a jezuitských univerzitních kolejí. Na obrázku ale ještě je gotický kostel Panny Marie na Předhradí (vlevo) a středověká Nová brána (vpravo). Tyto dvě stavby zmizely později také; brána v 80. letech 18. století a gotický kostel ve 30. letech 19. století.
