Botanická zahrada: rajská oáza vzácných květin a stromů uprostřed města

Sobota, 15.7.2017

AKTUALIZOVÁNO A DOPLNĚNO

Nádherné místo uprostřed Olomouce, kam se dá vyrazit na odpolední procházku, a to klidně i několikahodinovou, je Botanická zahrada v Bezručových sadech.

Poté, kdy byl vloni na jaře otevřen prostor rekonstruovaného rozária, je navíc celý areál volně přístupný. Jediné omezení znamená otevírací doba, a to od 9,30 do 18 hodin, a také zákaz vstupu se psem. Jinak se zde můžete kochat květinami i dřevinami a prostředím někdejší pevnosti do libosti, a to zdarma. Vstoupit sem můžete z třídy 17. listopadu nebo po lávce přes Mlýnský potok přímo naproti středověké věži Michalského výpadu. 

Nejstarší botanickou zahradu měli na univerzitě

Málokdo tuší, jak dlouhou historii botanické zahrady v Olomouci mají. Když pomineme okrasné zahrady, které si nechali zřizovatt kanovníci na hradbách a parkánech už v 16. století, klasické botanické zahrady vznikaly v Olomouci později. První taková zahrada význikla díky univerzitě už v 80. letech 18. století. V zahradě dominikánsdkého kláštera byla zahrada založena pro potřebu studia medicinsko chirurgického oboru a kláštera. Ale v roce 1874, po zániku školy, byla zahrada zrušena.

Nová botanická zahrada vznikla oficiálně roku 1898 na podnět profesora obchodní akademie Leopolda Franka. Měla v první řadě sloužit školským i vědeckým účelům.Městská rada k tomu účelu poskytla pozemek měšťanského fondu Maxe Josefa poblíž dnešní ulice Polská u Smetanových sadů, o botanickou zahradu se staral spolek Botanischer Verein in Olmütz. Byla to na začátku 20. století údajně jediná botanická zahrada na Moravě. 

Alpinum, jezírko a botanická zahrada

Pokud jde o areál u Bezručových sadů na levém břehu Mlýnského potoka s rozáriem, alpinem, zahradami národů, krátkodobými expozicemi jarních a letních cibulnatých a hlíznatých rostlin a Zahradou smyslů pro nevidomé, ten vznikal až později na území někdejší Korunní pevnůstky. Tato část původního hradebního pásu města byla k parkovému areálu olomouckého výstaviště připojena v šedesátých letech 20. století. Levý břeh Mlýnského potoka, oddělující botanickou zahradu od zbytku Bezručových sadů, se v jarním období každoročně pravidelně proměňuje v přírodní expozici významných domácích druhů hájové květeny. Podél břehů potoka se návštěvníkům skýtá pohled na květy sněženek podsněžních, bledulí jarních, ladoněk karpatských, dymnivek a sasanek hajních.  Zastoupeny jsou zde i další vzácné druhy, např. lilie zlatohlavá, česnek medvědí, nebo kokořík mnohokvětý. Pokud jste podlehli módní vlně konzumace medvědího česneku, zde je ovšem prosím netrhejte...

Součástí zahrady je i okrasné jezírko se spoustou pestrých rybiček. Velkým plusem jsou i málo známé pohledy skrze zahradu na budovy kanovnických paláců, kostel svatého Michala či na komplex staré barokní univerzity nad hradbami. Inspirací pro vaši zahradu může být i zbrusu nový hmyzí hotel... 

Na terase pevnostního valu bylo v roce 1979 založeno i alpinum. V těchto místech si návštěvník může připadat i uprostřed Hané jako na horách. Dominují zde zakrslé jehličnany, z nichž k nejzajímavějším patří borovice  Pinus strobus  ,Pumila´, P. parviflora  ,Adcocks Dwarf´ a kalifornská borovice s pryskyřičnými výpotky na jehlicích. Tento druh, jehož domovem jsou severoamerické Skalisté hory, reprezentuje nejstarší stromy světa, neboť se dožívají věku až 4 tisíce let. Další zajímavostí je např. z Dálného východu pocházející jehličnan Microbiota decussata, objevený až v roce 1921 a do světové zahradní architektury rozšířen  prostřednictvím českých odborníků. Severoamerické tsugy jsou zastoupeny zakrslými formami. Alpinum se probouzí v časném jaru květy šafránů, kosatečků, ladoněk, řepčíků , konikleců, lomikamenů a botanických tulipánů a narcisů. Ty jsou později vystřídány plaménky,  rožci, rozrazily, lnicemi, prvosenkami a hořci, jejichž různé druhy vykvétají postupně až do pozdního podzimu.

Rozárium s vodními plochami

V dubnu roku 2016 bylo znovu po rekonstrukci otevřeno i rozárium. To vzniklo v letech 1970 – 1972 z iniciativy Rosa Klubu Českého zahrádkářského svazu. Na ploše 3,5 ha je soustředěno více než 400 domácích i světových odrůd. V současnosti zde mnoho z těchto odrůd růží najdeme teprve ve formě malých květin, které svůj půvab osvědčí teprve časem, mnoho růží už ale nyní krásně kvete. To však bohatě vynahrazuje celkově velmi příjemné prostředí, které je výsledkem projektu renomovaného zahradního architekta Zdeňka Sendlera. K dispozici je tady i mnoho míst k odpočinku, včetně dřevěných roštů u vodních prvků. V těch je po loňské invazi koupajících se dětiček sice koupání zakázáno, nicméně za pouhé brouzdání vodou vás nikdo kárat nebude.  

V textu jsou použity podklady ze stránky www.flora-ol.cz

Fotogalerie: 
Autor: 
(mb)