Samotný portál má přitom za sebou neobvyklý osud. Dům na dnešní adrese Horní náměstí 204/13 získal svou renesanční podobu na konci 16. století. Když se roku 1583 stal majetkem rodiny Parschů, patrně právě ona nechala zhotovit bohatě zdobený kamenný portál s rodovým erbem.
Portál ale na svém místě nezůstal. Podle bakalářské práce Veroniky Zlámalové byl z domu vybourán už v roce 1905 a o čtyři roky později osazen do zdi dvora školy Na Hradě. Zpět do průčelí domu na Horním náměstí se vrátil až roku 1989.
Jeho výzdoba patří k nejvýraznějším renesančním detailům v centru města. Polokruhový vstup rámují bosované kamenné prvky a diamantový řez, ve vrcholu je maska lva. Nad portálem se zvedá bohatě zdobený nástavec s figurami, volutami, obelisky a především erbem Parschů.
Právě ten nyní dostal zpět výrazné barvy. Radomír Surma při rekonstrukci vycházel z dochované erbovní listiny Valentina Parsche z roku 1588, která podle restaurátora zachycuje barevnou podobu rodového znaku. Na samotném kameni se původní barevné vrstvy nedochovaly. Při práci proto použil tradiční materiály a postupy, včetně olejových barev, minerálních pigmentů, zlacení a palladiování.
Barvy se do historické Olomouce vracejí
Obnova erbu zapadá do širšího trendu posledních let, kdy restaurátoři u některých historických děl vracejí polychromii tam, kde je doloženo, že původně barevná skutečně byla. Právě Radomír Surma patří v Olomouci k výrazným představitelům tohoto přístupu.
Před několika lety se podílel na obnově třinácti gotických a renesančních erbů na olomoucké radnici. Jejich původní barevnost byla rekonstruována po více než sto letech; město tehdy zdůrazňovalo, že nešlo o novodobou dekoraci, ale o návrat k historické podobě. Vzhledem k tomu, že restaurování erbů skončilo před šesti lety, v roce 2020, bylo by nyní už pomalu na čase polychromii odborně očistit a rekonzervovat. Barevnost totiž získává během let určitou přirozenou zašlost.
Mimochodem, Radomír Surma se věnoval také dalším polychromovaným památkám v Olomouci, například vynikajícímu středověkému sousoší Krista na Olivetské hoře z kostela svatého Mořice. Dlouhodobě přitom upozorňuje na to, že dnešní představa středověkého či renesančního kamenného umění jako přirozeně šedého může být zavádějící – řada soch, reliéfů i heraldických prvků byla v době svého vzniku výrazně barevná.
Takový přístup ale nemusí být vždy samozřejmý. U rekonstrukcí historické polychromie se řeší, nakolik je původní barevnost dostatečně doložená a kde už by restaurátor vstupoval do oblasti domněnky. I proto je u domu č. 13 důležitý dochovaný historický podklad pro samotný erb. U zbytku portálu se naopak přesná původní barevná podoba nedochovala, a jeho kamenná výzdoba proto zůstala v naturální podobě.
Výsledek je na Horním náměstí nepřehlédnutelný. Portál, který byl na začátku 20. století z domu odstraněn a až po desetiletích se vrátil na své původní místo, teď znovu připomíná také jednu stránku renesanční Olomouce, na kterou se v průběhu času téměř zapomnělo: její barevnost.
Foto: REJ.cz
