Kandidujete za ODS do zastupitelstva. Dalo by se říct: už zase. S jakým pocitem do toho jdete tentokrát?

Je pravda, že patřím k nejdéle sloužícím zastupitelům v Olomouci. Letos to ale vnímám trochu jinak. Na kandidátce mám před sebou řadu výrazně mladších kolegů, a musím říct, že z toho mám radost. Přinášejí energii, chuť a nové pohledy. Já chci přidat zkušenost, paměť a schopnost nenechat se unést první hezky znějící odpovědí.

Co vás po tolika letech ve veřejném životě pořád motivuje?

Asi pocit, že město se dá spravovat lépe. Ne velkými slovy, ale poctivěji, profesionálněji a s větší znalostí věci. Po letech v zastupitelstvu člověk vidí, jak často se některé věci opakují, jak snadno se problémy odsouvají a jak důležité je umět se ptát na detaily. Mě pořád zajímá, jestli rozhodnutí dávají smysl, jestli sedí čísla, jestli jsou argumenty poctivé a jestli se za líbivými slovy neskrývá něco úplně jiného.

Vystudoval jste Matematicko-fyzikální fakultu a profesně se věnujete IT. Jak vás to ovlivňuje v politice?

Asi hodně. Jsem zvyklý přemýšlet v číslech, souvislostech a systémech. Pracuji jako konzultant a drobný živnostník, takže vím, že věci musí nejen dobře vypadat na papíře, ale hlavně fungovat v praxi. Mám rád přesnost. Snažím se být akurátní, někdy možná až moc. Ale ve veřejných penězích a rozhodování o městě je podle mě preciznost namístě.

Jaká témata jsou vám v zastupitelstvu nejbližší?

Dlouhodobě doprava, parkovací politika a fond mobility. Jsem členem dopravní komise, takže se těmto věcem věnuji detailně. Další oblastí je rozpočet a ekonomika města, kde působím ve finančním výboru. Zajímá mě také kultura, konkrétně divadlo a filharmonie, mimo jiné jako člen garanční rady Moravského divadla a Moravské filharmonie. A přirozeně IT a digitalizace, protože to je moje profesní prostředí.

Co si mám představit pod profesionálním fungováním města? 

Město není prostor pro experimenty bez odpovědnosti. Má být řízeno se znalostí věci. Profesionálně pro mě znamená, že se rozhoduje na základě dat, plánuje se dopředu, a že se problémy neřeší až ve chvíli, kdy přerostou přes hlavu. Občan nemá poznat, že uvnitř systému něco drhne. Má prostě vidět, že doprava, parkování, služby, údržba či komunikace města fungují.

Zdůrazňujete, že město má nechat občany dýchat. Jak?

Nechci město, které má potřebu lidi pořád vychovávat, kontrolovat a říkat jim, co mají dělat. Voliči jsou dospělí lidé. Zastupitelé jsou od toho, aby je zastupovali, ne aby je převychovávali. Samozřejmě město musí nastavovat pravidla a hlídat, aby se dodržovala. Ale nemá občanům házet klacky pod nohy, zbytečně je obtěžovat a komplikovat jim život tam, kde to není nutné.

Jezdíte na motorce. To není pro politiky úplně typické. Jak jste se k nim dostal?

Dá se říct, že jsem jim propadl na stará kolena. Ale ve svém věku už snad mám docela rozum, takže to není o nějakém bláznění. Motorka je pro mě prostředek k cestování. Baví mě objevovat nové země, poznávat jejich kontext, historii a atmosféru. A moc rád to sdílím i se svými dětmi.

Co vám jízda na motorce dává?

Svobodu. Možnost odbočit tam, kam se mi zachce. Podívat se na místo, které zajímá mě, ne cestovní kancelář. Být v krajině trochu víc přítomný. Ale ta svoboda má i druhou stránku: odpovědnost. Člověk musí být připravený postarat se sám o sebe, musí přemýšlet, být soustředěný a nepodcenit situaci. Právě ta kombinace svobody a odpovědnosti je mi blízká.

Máte pro Olomoučany nějaký vzkaz?

Že zkušenost nemusí znamenat únavu. Může znamenat schopnost vidět věci v souvislostech, ptát se na správné otázky a nepodlehnout jednoduchým slibům. Mám radost z energie mladších kolegů a rád ji doplním tím, co jsem se za roky v zastupitelstvu naučil. Olomouc, aby dobře fungovala, potřebuje rozumnou, profesionální a svobodnou radnici.