Karle, jak se návrat do Olomouce seběhl?

Jak to říct? (úsměv) Byl jsem na farmě Vancouveru, kde jsem nedostal příležitost. Poté mě vytrejdovali do Pittsburghu, tam jsem ale měl hrát ještě nižší soutěž ECHL. Proto jsem se rozhodl, že se budu chtít vrátit zpátky.

Takže hlavní podnět ohledně ukončení smlouvy přišel z vaší strany?

Ano.

Jak jste vůbec reagoval na zmíněný trejd z Vancouveru do Pittsburghu? Měl jste nějaké indicie, že k něčemu takovému dojde?

Indicie jsem úplně neměl, ale cítil jsem, že na farmě Vancouveru příležitost nedostávám. A zároveň jsem si myslel, že už asi ani nepřijde. Čekal jsem, že buď mě pošlou dolů, nebo mě vymění.

Před sezónou jste absolvoval ve Vancouveru kemp. Tušil jste už během něj, že na více prostoru to nebude?

Přímo na tom kempu jsem se cítil dobře. Ale hned na začátku bylo zřejmé, že šanci nedostanu.

Když jste byl volným hráčem, předpokládám, že vás oslovilo více klubů. Co rozhodlo právě pro Olomouc?

Především to, že jsem tady byl už v minulé sezóně. Byla tady výborná parta, výborní trenéři. Mám to blízko domů, takže Olomouc pro mě byla první volba. Jsem rád, že to vyšlo.

Zmínil jste trenéry, nicméně během léta došlo ke změně na pozici asistenta. Paradoxně pro vás to může být ještě lepší, když je tady bývalý skvělý útočník Róbert Petrovický, že?

Určitě. Je super, že je tady s námi. Trénuje nás velká osobnost, která nám toho hodně předá.

Jaký byl příchod do kabiny na první trénink? Jak vás kluci přijali?

Bylo to krásné, skoro jako kdybych vůbec neodešel! Kluky v týmu znám, i v létě jsem s nimi trénoval. Dalo by se říct, že jsem je neviděl jen měsíc, možná měsíc a půl.

Kdy jste ze zámoří přiletěl? Předpokládám, že poslední dny byly hodně hektické.

Přiletěl jsem v sobotu okolo oběda. V neděli jsem se byl podívat na zápas s Litvínovem, který měl všechno. Krásné utkání, krásně se na to koukalo! Fanoušci vytvořili skvělou atmosféru.

Sledoval jste alespoň na dálku letošní zápasy Olomouce?

Ano, ale bohužel to většinou vycházelo tak, že když se začalo hrát, měli jsme tréninky. Živě jsem sice nic neviděl, ale výsledky jsem samozřejmě sledoval.

Jaká vůbec byla v pondělí dopoledne nálada v kabině? Přece jen první čtvrtina soutěže nebyla úplně ideální, ale v neděli se vyhrálo, navíc proti těžkému soupeři.

Nálada byla skvělá. Každopádně na tu výhru proti Litvínovu budeme chtít navázat v dalších zápasech.

V minulé sezóně jste odehrál v základní části 31 zápasů s bilancí 6+9. Dalších pět bodů jste zapsal v play-off. Hrálo ve vašem rozhodování roli, že jste byl v Olomouci produktivní?

Neřekl bych, že bych se při rozhodování díval na to, kolik jsem měl bodů. Cítil jsem se tady prostě dobře, cítil jsem se dobře v kabině. K mému návratu spíše přispěla parádní parta, která tady pořád je.

Během vašeho loňského příchodu do Olomouce se někde objevila fotka, na které jste seděl vedle Jakuba Navrátila, když jste byli malí. Jak Jakub reagoval na váš příchod?

To nevím, to se musíte zeptat Kuby. (směje se) Ale jsme velcí kamarádi, hráli jsme spolu v Přerově už od nějaké sedmé třídy.

S odstupem času, jak byste celkově zhodnotil zámořskou zkušenost?

Zkušenost to samozřejmě byla, ale musím říct, že ne moc pozitivní. V první sezóně jsem byl celý rok zraněný, ve druhé jsem na to neměl fyzicky, protože kvůli zranění jsem toho přes léto mnoho nenatrénoval. Nebyl jsem stoprocentně připravený, tak mě poslali do Olomouce. Každopádně jsem rád, že jsem tam byl. Viděl jsem, jak to tam chodí.

Zůstává někde v hlavě, že třeba za dva roky klidně může přijít další šance?

Úplně takto na to nemyslím. Spíše se soustředím na to, abych měl dobrou sezónu. Co přijde potom, to přijde.

Vraťme se ještě k minulé sezóně, ve které jste v předkole porazili Karlovy Vary a poté jste hráli čtvrtfinále s Pardubicemi. Jak na ni vzpomínáte?

Minulý rok jsem si strašně užil. Všechno bylo super, až jsem byl překvapený. Musím zároveň zmínit, že fanoušci byli úžasní. Každý zápas jsme hráli ve skvělé atmosféře.

Zdroj: HC-OLOMOUC.CZ