Byl jsi po dlouhé době ve hře v soutěžním utkání. Vypadalo to, jako by tam ani pauza nebyla. Jak ses cítil?

„Cítil jsem se dobře. Šlo samozřejmě poznat, že tam zápasové manko bylo. Já jsem to tedy na sobě poznal. Po dvaceti minutách jsem trošku funěl. Do zápasu jsem šel s jasnou myšlenkou – dát gól. To se povedlo.“

Vypadalo to, že jsi po absenci byl hladový. Ukázal jsi exhibiční patičku. Bylo tam velké nadšení do zápasu?

„Ano, už mě nebavilo jen běhat. Hodně jsem se na hřiště těšil. Kdybych měl na výběr, zda hrát od začátku, tak bych určitě chtěl, ale po konzultaci jsme se dohodli, že by to nebylo nejlepší. Po 25 minutách bylo vidět, že bych celý zápas nezvládl. Vyšlo to ale jinak na výbornou a jsem za to velmi rád.“

Jak v kontextu zranění reagovala noha? Jak ses cítil?

„Všechno bylo v pohodě. S věkem i s tím zraněním o sebe musím dbát. Nikdy jsem na sobě snad nepracoval tak, jak za poslední dva, tři měsíce. Hnala mě vpřed spousta věcí – ať už boj o nejlepšího střelce, nebo týmový úspěch Sigmy. Motivace byla velká, o to lépe se mi pracovala.“

Vyhráli jste 4:0, druhý poločas byl kontrolovaný, Pardubice neměly za celý zápas střelu na bránu. Byl to dobře zvládnutý zápas?

„Bylo to super, takovou výhru jsme hodně potřebovali. My jsme zatím mockrát nulu neudrželi, takže i tohle pro nás bylo téma. Chceme se na to zaměřit. Je super, že se nám to teď podařilo. Jak říkáte, zápas byl kontrolovaný. Už ani nepamatuju, kdy závěr našeho zápasu nebyl nějak hektický. Myslím, že druhý poločas jsme si užili.“

Když jsi zmínil tabulku střelců, překvapuje tě, že jsi stále v čele?

„Po očku jsem sledoval Ewertona, jak mu to jde. Byla to možná jedna z největších motivací. Nevzdat to a neřešit to dlouhou pauzou. Chtěl jsem co nejvíc zamakat a využít všech možností, které jsem měl, abych se mohl vrátit. Podařilo se.“ (Kliment je s dvanácti góly v čele tabulky střelců právě před Ewertonem, pozn. red. )

Když ti dal Filip Zorvan takový míč, který tedy vypadal, že jde spíše na Matěje Hadaše, tušil jsi, že ti to tam Filip sklepne?

„My spolupráci se Zorvim máme dobrou. Trošku jsem tušil, že by mi mohl přihrát, i když bych mu nezazlíval, kdyby střílel, ale jak jsem říkal, návaznost na sebe máme. Vycítil, že mi to může prostrčit. Byl to perfektní míč.“

Okolo tvého zranění bylo trochu tajemno. Nejdřív bylo oznámeno, že budeš chybět do konce sezóny. Můžeš popsat, co se změnilo? A jak rekonvalescence probíhala?

„První diagnóza byla špatná. Vyhodnotilo se to nějakým způsobem, ale jak jsem říkal, nechtěl jsem to vzdát a jít na operaci, což zpočátku vypadalo. Chtěl jsem využít všech kontaktů, co mám, a všech možností, např. zajet za nějakými doktory, nejlepšími v republice. Měl jsem štěstí, že jsem členem reprezentace. Speciálně Tomáš Hübschmann mi hodně pomohl, psali jsme si, chodil se mnou na prohlídky. To samé i Sigma, která mi vyhověla a starala se o mě. Neměla žádné výhrady, když jsem chtěl jet za doktorem. Takto postupně se skládal obrázek o mém kotníku, kdy jsme vyhodnotili nejlepší cestu. Dali jsme tomu klid, zapracovali jsme na různých stabilizacích, ale to už jdu do detailů. Nakonec se to podařilo, ale nemám vyhráno. Musím pořád pracovat. Že jsem se vrátil a dal gól, to je hezké, ale nesmím usnout na vavřínech.“

Říkal jsi, že toužíš po úspěchu se Sigmou. Vy se držíte na hraně šestky. Udělali vám to spoluhráči lehčí, že měli výsledky, než abyste se pohybovali kolem desátého místa?

„Musím kluky pochválit, jak se s tím popasovali. Ať už je to výhra s Plzní, která nás nakopla… Kluci se drželi neustále kolem šestky. O motivaci nemáme nouzi a jedeme dál. Musíme jít zápas od zápasu a nesmíme mít nějaké nesmyslné cíle. Máme to jasně nastavené, je super, že jsme se udrželi. Snad nám to tak půjde i dál.“