„Cestu zvládl na výtečnou, ale potřebuje čas na rozkoukání. Aby jeho aklimatizace mohla proběhnout bez potíží, snažíme se ho co nejméně vyrušovat. Dokonce jsme mu ponechali i proutěný košík, na který byl přivyklý v době, kdy ho v Německu před cestou již oddělili. Místními chovateli nám bylo sděleno, že mu chutná avokádo a vrba. Pokud by kdokoliv měl doma nazbyt proutěný koš, v zahradě jej uvítáme a předem děkujeme za darování,“ vysvětluje zooložka Jitka Vokurková.
Nyní bude Louis pobývat v karanténě mimo expoziční část. Teprve asi za měsíc, po veškerých vyšetřeních včetně parazitologického vyšetření trusu, se s ním bude moci seznámit už i veřejnost. „Prozatím je bázlivý, ale není se mu co divit. Na nové prostředí si teprve zvyká a je třeba brát v potaz, že se jedná o teprve před nedávnem odrostlé mládě,“ dodává ošetřovatelka Hana Dostálová.
„Do budoucna by měl vytvořit chovný pár se samicí ze Zoo Olomouc Pepinou. Jména Louis a Pepina sice k sobě příliš neladí, ale věříme, že to lenochodům bude popravdě úplně lhostejné,“ doplňuje mluvčí zoo Iveta Gronská.
Zoo Olomouc chová lenochody dvouprsté od roku 2004. Lenochodi obývají pralesní oblasti Střední a Jižní Ameriky, pohybují se rychlostí až 3 km/h. Srst, která roste opačným směrem, slouží jako ochrana před tropickými dešti, voda po jejich těle totiž stéká od břicha ke hřbetu. Ochranné nazelenalé zbarvení v přírodě způsobují řasy, které jsou velmi citlivé na vlhkost vzduchu. V zoologických zahradách však není identická vlhkost vzduchu jako v pralese, tudíž u nich nazelenalé zbarvení nalezneme jen zřídka. Drápy slouží jako háčky při zavěšování na stromech. Lenochodi jsou podstatně lepší plavci než chodci. Nebezpečí ve formě predátorů na ně čeká zejména ve chvíli, kdy ze stromu slezou dolů. Téměř polovina dospělců zahyne právě v důsledku pohybu po zemi.
Vnitřní orgány mají v těle uložené netypicky. Na vše v jejich životě má vliv skutečnost, že naprostou většinu času tráví v závěsu hlavou dolů. Proto je tedy nutné, aby orgány netlačily na bránici. Osm až deset krčních obratlů jim umožňuje otáčet hlavou o 270 stupňů, což jim skýtá větší přehled. Zubům chybí sklovina, mají pouze zubovinu, do které se dostávají šťávy z potravy, a tak zuby získávají tmavohnědou barvu. Lenochodi nemají nijak zvláště vyvinutý zrak, spoléhají se zejména na hmat a sluch. Jejich potravu tvoří listí, nejrůznější druhy ovoce a plodů. Samice rodí jedno mládě. Porod probíhá hlavou dolů a mládě se po porodu ihned zachytí břicha matky. Dožívají se přes 20 let.
Pomalý metabolismus má za následek pomalý pohyb, a ne příliš časté vyměšování. Lenochodi se ve volné přírodě vyprazdňují jednou za deset dní, ale výjimkou není ani vyprazdňování jednou za třicet dní. Při velkém kolísání teploty upadají do stavu strnulosti, který se na první pohled podobá zimnímu spánku.
