Když se za čtyři hodiny vydrápali na plošinku pod vrchol, začal úřadovat nárazový vítr. “Dlouze jsme řešili, co uděláme. Postupně bylo čím dál jasnější, že dál nemůžeme. Nárazy větru nás sfoukávaly k zemi i v závětří, na ničím nekrytém skalnatém hřebeni by nás sundal okamžitě. Rozhodli jsme se pro slanění zpět a návrat do bivaku,” popisoval Paloncý. 

Drama v severní stěně Grossglockneru 

Jenže se to neobešlo bez potíží. Letící kámen ho trefil natolik smolně, že mu v holeni způsobil krvavou díru jako vrata. Nestačil ani uhnout, ani nadávat. Aby toho nebylo málo, další kamenitou nálož o pár minut později schytal do helmy, jeho kolega David osudově do ramene.  

Paloncýho parťák byl odmrštěn do strany, a jelikož absorboval celou energii nárazu, došlo k přeražení klíční kosti, která se drásala na povrch. Navíc to “koupily” tři obratle. Když se krátce nehýbal, vypadalo to, že je KO.  

“Postupně zkoušel prsty, nohy, ruce. Naštěstí se dokázal zvednout. Dál jsme slaňovali pouze za svitu jedné čelovky a Garminů. Vítr pořád sílil. Přes ledovec jsme vyrazili ve vichřici do tmy směrem, kde jsme si mysleli, že se nachází náš bivak. Na místo jsme dorazili v osm večer. Konečně nás vítr nesrážel k zemi,” oddechl si Paloncý. 

Až na čtvrtý pokus 

“Naše situace každopádně nebyla dobrá. Měli jsme dvě otevřené rány a pár zlomenin. David nezvedl jednu ruku. Venku byl pekelný vítr a nás čekal dlouhý, netriviální a za daných okolností i nebezpečný sestup. Rozhodnutí bylo jasné – zavolali jsme si o pomoc. Jenže vrtulník kvůli silnému větru k nám nemohl doletět. Jednou byl pouze dvacet metrů daleko, ale musel se vrátit. Pomoc kvůli špatnému počasí přišla 36 hodin po oznámení problému. Všechno klaplo až na čtvrtý pokus.” 

V nemocnici se potvrdily obavy, které oba správně vytušili. Pavlovi zašili patnácticentimetrovou díru v holeni, David musel podstoupit operaci otevřené zlomeniny klíční kosti.