„Máme velkou radost, že 17. června se nám narodilo mládě – sameček, který velmi dobře prospívá. Jedná se o 24. mládě narozené v naší zoo za 15 let chovu,“ uvádí zooložka Eliška Veselá.

V přírodě nejsou urzoni ohroženi, ale v podmínkách zoologických zahrad se jedná o náročného tvora. Podle evidence ZIMS má urzony ve své kolekci 33 zoologických zahrad v Evropě v celkovém počtu 80 zvířat, ale za posledních 12 měsíců došlo jen ke 13 porodům.

V době říje, která bývá na podzim, vydávají zvláštní zvuky, a přitom ježí své bodliny a točí se dokola, takže to vypadá, jako by zpívali a tancovali. Bodliny jinak používají jen k obraně a na konci každé je malý zpětný háček, takže zabodnutou bodlinu je těžké vytáhnout. Nejnebezpečnější je jejich krátký silný pichlavý ocas.

Od Mexika po kanadskou tundru

Urzon je obyvatel rozsáhlých oblastí severoamerického kontinentu od severního Mexika až po kanadskou tundru. Pohybuje se po zemi, ale obratně šplhá po stromech a jeho tělo je pokryté srstí, ve které jsou bodliny, což navozuje dojem, že se jedná o stromového dikobraza. Ve skutečnosti je spojuje to, že oba jsou hlodavci, ale blízká příbuznost mezi nimi není. Urzoni žijí spíše samotářsky a jsou to patrioti, každý z nich má svou budku nebo svůj úkryt, a proto si nikterak nepřekážejí. Samice rodí jedno mládě po březosti trvající asi 200–210 dnů. Jejich potravou jsou různé větvičky, kůra, pupeny, listí, plody, v podmínkách zoo především různé druhy zeleniny.