Po téměř pěti měsících života se svou matkou, která jej čtyři měsíce kojila, vzrostla váha mláděte právě pouze díky mateřskému mléku z porodních 1,5 na 26 kilogramů. Nastal tedy čas připojit k nim zpátky samce. Ten byl oddělen z vícero důvodů. Mohl by mládě zalehnout, nebo odhrábnout, případně mu brát od samice mléko.

Nyní je ale váha mláděte už příslibem, že ke spojení hrabáčí rodiny dojít může, navíc lze jednoznačně jednoznačně říci, že mládě dostatečně přijímá potravu dospělých hrabáčů, tedy že není závislé na mateřském mléku. To, že hrabáčí mléko je výborný nápoj, totiž otec mláděte až moc dobře ví a byl by schopen jej o tuto potravu připravit.

„Olomoucká zoo chová hrabáče od roku 2017. První mládě se narodilo 26. března 2020. Prozatím se podařilo odchovat tři mláďata,“ dodává vedoucí zimoviště afrických zvířat Pavel Vidlář.

Pro chov velmi náročný tvor

Hrabáči se v přírodě každý večer vydávají na lov termitů, které je potřeba v zajetí nahradit. Každý den jim proto chovatelé připravují k večeři kaši, jež jim svým složením vyhovuje a obsahuje: uvařené a následně pomleté libové zadní hovězí maso, rozmočené kvalitní granule pro psy, kašičku z ovesných vloček, rýže, nastrouhané mrkve a nakrájeného jablka, banány, vejce, vitamínový a minerální přídavek. Vše se dohromady rozmixuje a podává s moučnými červy.

Hrabáč patří mezi velmi vzácně chované druhy. Chová jej přibližně 25 evropských zoo, přičemž je odchovává jen sedm zahrad. Když se podaří odchovat mládě, je to malý zázrak. Matka jej může zavrhnout, mládě nemusí být životaschopné, nesaje od matky, důvodů nezdaru může být hned několik. V České republice se s hrabáči můžeme setkat v Praze, Plzni, Dvoře Králové a v Olomouci.