Samička pocházející ze svého přirozeného výskytu v Texasu a samec ze soukromého chovu v Belgii přivedli na svět mláďata pouze jednou. Na podzim bývají aktivní i ve dne, shání totiž dostatek potravy pro vytvoření dostatečných zásob tuku pro zimní spánek.

Na začátku zimy si baribal začíná hledat vhodné místo, kde by ji přečkal. Nejtypičtějšími místy pro něj bývají brlohy v dutinách stromů, jeskyních, pod vyvrácenými stromy nebo díry, které si vyhrabou. V tomto brlohu jsou někdy schopni strávit až šest měsíců. Probouzí se začátkem května, či i dřív. Medvědí metabolismus se během nepravého zimním spánku sice zpomalí, tělesná teplota však poklesne pouze o 5 stupňů Celsia z obvyklých 38 na 33. Ačkoliv sníží energii až o 75 %, neztratí kostní či svalovou hmotu. První pár medvědů baribalů získala olomoucká zahrada na počátku 90. let přímo z Kanady.

Jeden druh, několik barev

Mezi baribaly existuje více poddruhů, lze jej tedy potkat v černém, hnědém, skořicovém či jemně plavém zbarvení, v oblastech Severní Ameriky až po Mexiko. Ačkoli patří mezi šelmy, živí se převážně rostlinnou potravou-ovocem a zeleninou. Často rozhrabává svými tlapami staré a ztrouchnivělé pařezy, v nichž hledá hmyz a larvy. Součástí jeho jídelníčku jsou i ptačí mláďata a ptačí vajíčka, k nimž si vyšplhá až do korun stromů, kde na něj čeká i velmi oblíbená pochoutka v podobě medu divokých včel. Baribal ale nepohrdne ani včelami samotnými či jejich larvami. Kromě toho, že umí výborně šplhat, dokáže i skvěle plavat, což mu značně usnadňuje lov ryb. Pakliže si za svou kořist vyhlídne kamzíky běláky, nažene si je na okraj skály, odkud je potom shodí.

Vzpřímený postoj neznamená hrozbu, medvěd jen sonduje situaci. U medvědů je běžná tzv. utajená březost. Nejsou-li dobré podmínky, vývoj zárodku se na několik měsíců zastaví a mláďata se rodí až v zimě v lednu a v únoru v brlohu.