„Samice se v pěti letech stala matkou vůbec poprvé a v žádném případě nemůžeme říct, zda se vše podaří. Naším cílem ale je, aby se naučila samostatnému odchovu tak, jako se tomu děje v přírodě. Proto ji do něj nehodláme nikterak zasahovat. Ve výběhu se snažíme o klid, o který prosíme i návštěvníky. Provoz se omezil na krmení a základní úklid, z horní části výběhu je přístup zamezen, do odvolání také zrušeno jejich komentované krmení," říká vedoucí úseku Jan Kirner.
"Mláďata si samice pečlivě hlídá, pakliže je přenáší z boudy do boudy, mohou je návštěvníci zahlédnout. Pokud se jim podaří tyto momenty zachytit, budeme vděční, když nám záznam poskytnou. Jedná se o chovatelsky velmi cenné informace. Současně prosíme, pokud někdo pěstuje bambus, kterým by chtěl přispět k jejich krmení, nechť nás kontaktujete na e-mail vyziva@zoo-olomouc.cz, budeme moc rádi. Podaří-li se odchov, vzroste výrazně jeho spotřeba,“ vyzývá veřejnost Jan Kirner.
Zdroj: video Petry Dubasové
Malá šance na oplodnění
V mláďata sice chovatelé celou dobu doufali, ale moc velkou šanci na úspěch olomouckému páru nedávali, a to z několika důvodů. Při říji tento příliš náruživý samec kousal samici do ocasu, takže jej dnes má asi o dvě třetiny kratší. Nebylo by tedy divu kdyby po téhle nepříjemné zkušenosti už samice nebyla ochotná znovu se pářit. Olomoucká samička se navíc pohybuje při spodní hranici běžné váhy pandy červené, v jejím případě to je 3,5 až 4 kilogramy. Posledním faktorem je umístění jejich výběhu v návštěvnicky nejfrekventovanější části zoo, což znamená velmi málo klidu. Z těchto důvodů byl nález mláďat až neuvěřitelným překvapením.
Pandy červené rodí obvykle počátkem června. Říje probíhá během zimy, při níž pandy pískají velmi vysokým hlasem.
Panda je ohrožený druh
Panda červená je vedena v Červené knize jako ohrožený druh. Počet zvířat ve volné přírodě se odhaduje na 10 tisíc jedinců a stavy stále klesají. Ohrožena je ztrátou přirozeného prostředí – odlesňováním a nelegálním lovem (pytláctvím). Pandy velmi obratně šplhají. Odpočinek tráví v korunách stromů, kde hledají bezpečí před predátory. V ohrožení strnou a předstírají smrt. Pandy jsou schopny stát na zadních nohách jako člověk po dobu až 30 sekund, některé takto urazí i několik metrů. Své teritorium si značí trusem, močí a výměšky análních žláz, které umisťují na stromy a kameny. Vyvinul se u ní „šestý prst“, palec navíc, který je tvořen výrůstkem zápěstní kosti a umožňuje lepší uchopování větví a větší stisk.
Panda červená se vyskytuje v nadmořských výškách od 2000 m n. m., ale i převyšujících 4000 m n. m. Svým vzhledem připomíná mývala. Má rudohnědou srst, bílé okraje uší, hnědé skvrny pod očima se nazývají „slzy“, typickým znakem je pruhovaný ocas. Živí se zejména listím bambusu, ale i zeleninou, ovocem a trávou, či vejci nalezenými v ptačích hnízdech. Pandy žijí samotářsky, vyhledávají se jen v době rozmnožování. Dorozumívají se specifickou vokalizací, která evokuje kvičení. Dožívají se až 14 let.
