„Hrabáčí matka má o mateřské péči trochu jiné představy než většina savců. Bývá méně pozorná a s kojením si příliš neláme hlavu. Pokud se chtějí zoologické zahrady vyhnout zbytečným ztrátám, musí mláděti věnovat intenzivní péči,“ vysvětluje zooložka Eliška Veselá.

V přírodě tráví samice s mládětem přes den čas v noře, zatímco v noci vyráží za potravou. V olomoucké zoo proto mládě v noci odpočívá ve vyhřívané bedně s teplotou kolem 33 °C a během dne jej chovatelé pravidelně přikládají k matce na kojení. „Naše samice tentokrát rodila za přítomnosti otce, který ale celý porod prospal,“ dodává s úsměvem Eliška Veselá. Mládě prospívá velmi dobře.

Vzácně chovaný druh

Zoo Olomouc chová hrabáče od roku 2017. První mládě se zde narodilo 26. března 2020 a dosud se podařilo úspěšně odchovat tři mláďata.

Hrabáče kapského chová přibližně 25 evropských zoologických zahrad. Od začátku roku 2026 se v Evropě narodila pouze čtyři mláďata, což podtrhuje význam každého úspěšného odchovu. V České republice lze hrabáče vidět kromě Olomouce také v zoologických zahradách v Praze, Plzni a Dvoře Králové, kde rovněž aktuálně odchovávají mládě.

Hrabáč je hříčka přírody

Hrabáč kapský obývá africkou savanu jižně od Sahary. Svým vzhledem připomíná kombinaci několika zvířat – má prasečí rypák, zaječí uši, klokaní ocas a silné končetiny zakončené dlouhými drápy. Uši dokáže sklopit podél hlavy a samci mají varlata uložena v dutině břišní, takže pohlaví lze spolehlivě určit až pomocí analýzy DNA.

Dospělý hrabáč váží kolem 60 kilogramů a dožívá se přibližně 20 let. Je aktivní především po setmění, kdy pomocí silných drápů rozhrabává termitiště a až třicet centimetrů dlouhým lepkavým jazykem sbírá termity. Nahradit tuto potravu v lidské péči není jednoduché. V olomoucké zoo proto dostává speciálně připravovanou kaši z vařeného masa, granulí pro psy, žloutků, banánů, rozvařené rýže, ovesných vloček, mrkve a jablek. Oblíbenou pochoutkou jsou také mouční červi.