Olomoucká zoo se chlubí dvěma mláďaty zubrů! Díky upravenému výběhu jsou blíže lidem

Zubří stádo v olomoucké zoo se rozrostlo hned o dvě mláďata. „Zatímco první se narodilo v květnu, druhého jsme se dočkali až nyní v červenci, což je velice pozdě. Za celou novodobou historii chovu zubrů jsme v červenci vítali jen jediné mládě, to však počátkem měsíce,“ říká ošetřovatelka zubrů a jelenovitých Nikola Schwanová. Podobným případem v přírodě vyhubeného zvířete je jelen sika. Také u něj je Zoo Olomouc mimořádně úspěšná a letos se chlubí jedenácti mláďaty. Uvažuje se i o vrácení siky do přírody!

Zubří stádo v Zoo Olomouc patří k úspěchům zdejších chovatelů | Foto: Zoo Olomouc

„Rok 2026 je pro chov zubrů v olomoucké zoo velice významný. Počátkem června byl ve výběhu postaven nový seník i s krmelcem, tudíž se zvířata mohou krmit i přímo ve výběhu. To ocení především návštěvníci, protože se tak zubři zdržují ve výběhu daleko častěji než v minulých letech, a jsou tak přes den běžně k vidění,“ zve zoolog Zoo Olomouc Jan Pluháček.

Zoologická zahrada Olomouc začala chovatzubry v roce 1973. O třináct let později byl chov tohoto největšího divokého evropského kopytníka v zahradě ukončen. Obnovení se dočkal až v roce 2013, přičemž od této doby se v Olomouci narodilo 21 mláďat.

Změn se však dočká i samotné zubří stádo, které postupně zestárlo. Na podzim by jeho řady měl rozšířit nový chovný samec ze Zoo Bussolengo v severní Itálii, k němuž se přiřadí olomoucké mladé samice. Naopak letitá zvířata budou z chovu vyřazena. Zubři jsou totiž na malé ploše poměrně destrukční, a kdyby velikost stáda překročila únosnou mez, proměnili by svůj výběh v trvalé páchnoucí bahniště, což by nebylo vhodné ani pro zubry, ani pro návštěvníky.

TRIUMF MEZINÁRODNÍ OCHRANY DÍKY ZOO

Zubři – původní evropští velcí kopytníci začali být intenzivně loveni již ve středověku. V 16. století již přežívali jen v královských oborách a ve východních částech Evropy. Poslední divoce žijící evropský zubr byl ve volné přírodě vyhuben v roce 1919, na Kavkaze potom o osm let později v roce 1927. Naštěstí několik desítek zvířat přežívalo v oborách a zoologických zahradách. Mezinárodní snaha o záchranu zubra začala již v meziválečném období a přinesla své ovoce. Zubr se tak stal prvním druhem divokého zvířete, pro který byla sestavena první plemenná kniha vůbec. Její první vydání publikované právě před sto lety registrovalo 56 posledních žijících jedinců. Od té doby šla zubří populace opět nahoru, s drobnou pauzou během druhé světové války.

Již v roce 1952 byli zubři opět vypuštěni zpět do přírody, a to do Bělověžského pralesa na hranici Polska a dnešního Běloruska. Od té doby pokračoval úspěšný návrat zubrů do volné přírody v řadě evropských zemí. Díky řízenému a koordinovanému chovu, na němž se velkou měrou podílely právě evropské zoologické zahrady, byl zubr opět namnožen na několik desítek tisíc kusů a v roce 2020 byl vyřazen z Červeného seznamu ohrožených druhů Mezinárodní unie pro ochranu přírody. Každodenní pečlivá, mravenčí práce zoologických zahrad tak dochází svých výsledků až po mnoha desítkách let.

JELENI SIKA JSOU DALŠÍMI HVĚZDAMI ÚSPĚŠNÉHO CHOVU

Podobným případem jako zubři jsou v Zoo Olomouc i jeleni sika, respektive poddruh sika vientamský. Jedná se o druh, který je v přírodě zcela vyhubený! Se svými 34 jedinci je olomoucké stádo siky vietnamského třetí největší ze všech stád na světě. Zoologická zahrada Olomouc patří mezi největší světové chovatele. „Větší skupiny chová jen francouzská zoo Lisieux a nizozemská v Beekse Bergenu,“ objasňuje zoolog Jan Pluháček, který zároveň koordinuje chov siků vietnamských v celé Evropě.

V současném stádu se navíc pohybuje i jedenáct letošních kolouchů. „Tentokrát mezi mláďaty, která jsou závislá na mateřském mléku, převažují samičky, jichž se narodilo sedm, samce máme čtyři,“ upřesňuje jejich ošetřovatelka Nikola Schwanová. „Své matky následují v případě, že mají hlad. Jinak se často se shlukují do školky, kterou obvykle hlídá jedno až dvě dospělá zvířata,“ dodává. Pohled na tak velkou školku vzácných siků vietnamských je jedním z mnoho lákadel olomoucké zoo.

Velké a úspěšné stádo je zdrojem radosti, má však i svá úskalí. Všechna mláďata jsou totiž potomky jediného samce. Hrozí tak, že jeho geny zaplaví poměrně rychle celou Evropu. Aby k tomu nedocházelo je třeba chovného samce pravidelně měnit. Proto letos minulého samce vyřadili z olomouckého chovu a dovezli nového, který je nepříbuzný ke všem zdejším laním. Narodil se v Tierparku Berlín a do Olomouce přišel ze Zoo Hluboká nad Vltavou. Nového samce čeká na konci léta v Olomouci náročný úkol. Bude mít k dispozici 19 laní. V zoo věří, že si s nimi správně poradí a svou roli splní.

Sika vietnamský je nejjižněji žijícím poddruhem jelena siky. Obýval severní Vietnam a jižní Čínu. Před 50 lety byl zcela vyhuben a přežil jen na farmách. Jeho další osud leží výhradně na evropských zahradách. Pokud půjde vše dobře, není vyloučen ani jeho návrat zpět do severního Vietnamu; rýsuje se projekt vrácení siků do národního parku Cuc Phuong. Pokud se tak stane, olomoucká zoo bude stát rozhodně v jeho čele.