„Jakmile vždy dojde k umístění těch z předchozího vrhu do jiného chovu, těšíme se na další. U této kočky se nám prozatím podařilo odchovat mláďat pět, z čehož toto léto dvě. Pakliže návštěvníci přijdou ruku v ruce se štěstím, mají možnost je spatřit. Nicméně je pravdou, že si je matka velice bedlivě střeží a spatřit je se rovná spíše náhodě než běžnému okamžiku. Koťata prospívají s péčí matky velmi dobře,“ uvádí zooložka Ing. Jitka Vokurková.

Pětadvacet životů za jeden kabát

V 80. letech minulého století, po zapsání jaguára, ocelota a margaye do příloh CITES a omezení obchodu s jejich kožešinami, dramaticky stoupla poptávka po kožešinách ocelota slaništního.

K výrobě jednoho kabátu je potřeba 25 kůží. Vysoká poptávka vedla k desetitisícům ulovených koček. Změnu přinesl až rok 1992, kdy se dostala pod ochranu úmluvy CITES, její lov je ilegální, a její počty ve volné přírodě se podařilo stabilizovat.

Výborný plavec, který se páří ve větvích

Spolu s pumou se jedná o nejjižněji žijící kočkovitou šelmu. Rozšířená je v Jižní Americe, od oblastí Uruguaye a Paraguaye, Rio Grande v Brazílii a jižní Bolívie přes Chile a Argentinu až k Magellanově průlivu. Obývá husté lesy, případně křovinaté oblasti.

Ocelot slaništní se svou konstitucí blíží kočce domácí. Její kresba se vyznačuje černými skvrnami, které se slévají v pruhy, na krku tvoří typický obojek, černé ušní boltce mají bílou skvrnu. Ta jim slouží ke komunikaci s ostatními kočkami. Je to samotářská šelma s převážně noční aktivitou, žijící skrytým způsobem života. Výborně plave a šplhá, což částečně určuje i skladbu jejího jídelníčku. Loví ptáky, ryby, hlodavce, ještěrky, hmyz. Ve větvích stromů spí, a dokonce se i páří.