Od roku 1842 se s císařským souhlasem budovala první železniční trať v držení státu, Severní státní dráha. Do Olomouce jezdily vlaky už od roku 1841, to ale byla tehdy ještě soukromníky vlastněná a s koncesí provozovaná Severní dráha císaře Ferdinanda. Ta vedla z Vídně přes Moravu až do dnes polské Haliče ke strategickým zásobám soli. Ve stejném roce ale bylo v nejvyšších kruzích ve Vídni rozhodnuto, že páteční síť strategických železnic by měl vybudovat stát. A tak v listopadu 1842 císař Ferdinand V. podepsal souhlas s budováním již zmíněné Severní státní dráhy, která v Olomouci navazovala na Severní Ferdinandovu dráhu a přes Českou Třebovou, Choceň, Pardubice a Prahu měla vést výhledově až do saských Drážďan. Do Drážďan nakonec trať opravdu dosáhla, to bylo ovšem až roku 1851. Do samotné Prahy přijel vlak už v srpnu 1845.
Úplně první vlak na nově vybudované pražské nádraží přijel po Severní státní trati do Prahy 20. srpna 1845. Historicky první lokomotiva, která slavnostně vjela do Prahy, se jmenovala Olmütz. Spolu s lokomotivami Prag a Böhmen ji vyrobili v lokomotivce Günther ve Vídeňském Novém Městě. Z pohledu tehdejších Pražanů tedy měl pokrok jméno Olomouc… Mimochodem, první ze tří lokomotiv osobně řídil slavný Jan Perner, projektant trati Olomouc - Česká Třebová - Choceň - Pardubice - Kolín - Úvaly - Praha. Do Prahy vlak přijížděl za veliké slávy - hřměly výstřely z děl, jednotky armády stály v četném nástupu, vyhrávala hudba a Pražané jásali.
K 1. září stejného roku se pak uvádí zahájení pravidelného provozu na této trati. A od tohoto okamžiku tedy dnes slavíme 180 let! Pro budovatele železnice ovšem tehdy práce nekončila – pokračovali se stavbou dál, aby dosáhli právě saské metropole Drážďan. A dokázali to. I když se v počátcích velkolepého projektu někdy v roce 1841 měl údajně rakouský konzervativní kancléř Metternich skepticky vyjádřit, že „nového spojení do Drážďan využijí především darebáci a revolucionáři k šíření podvratné činnosti…“ Klemens von Metternich ovšem skončil ve funkci ministerského předsedy v době revolučních bojů roku 1848 a tak si už v této vysoké pozici nestihl vyzkoušet, zda vlakové spojení Vídně a Drážďan opravdu začalo do velkoměsta na Dunaji přivážet podvratné myšlenky.
Dodejme ještě pár technických údajů. Během pouhých tří let od zahájení prací stihli stavebníci postavit 482 kilometrů železniční zprvu jednokolejné trati. Klíčovou a nejvýše postavenou osobou projektu byl generální inspektor Alois Negrelli, hlavním projektantem a garantem západního úseku dráhy mezi Pardubicemi a Prahou pak inženýr Jan Perner, který také tehdy řídil lokomotivu Olmütz. Nádraží, na které dorazil od Olomouce první vlak, se dnes jmenuje Masarykovo a stále stojí na svém místě. Oproti tomu olomoucká výpravní hala tehdy bývala jinde než dnes, až u hostince Na Špici. Do dnešní polohy se hlavní nádraží v Olomouci dostalo teprve roku 1870.
Původní olomoucká nádražní hala z roku 1841
Původní olomoucká nádražní hala z roku 1841
Původní olomoucká nádražní hala z roku 1841
První lokomotiva Olomucia z roku 1841
Lokomotiva Olmütz, která v roce 1845 přivezla první vlak do Prahy
Příjezd prvního vlaku do Prahy v srpnu 1845
Severní dráha císaře Ferdinanda vedla od roku 1841 přes Olomouc na sever a v roce 1845 z olomouckého nádraží začaly jezdit vlaky i na západ do Prahy
Použité citace jsou z publikace 150 let železnice v Olomouci, Ing. Vladimír Londin a Petr Blatný, Olomouc 1991. Za připomenutí tohoto sympatického výročí děkuji kolegovi Martinu Kašparovi!
